Bílý lotos - Série 1

// Fenomenální společenská sonda, možná dokonce i vtipnější a ostřejší než letošní Trojúhelník smutku, byť bez jedné teď už asi legendární lodní sekvence. Mike White si tady vzal v průběhu jednoho týdne v exotickém rezortu na paškál všechno od milostných vztahů, přes ty rodinné, kamarádské, až po ty třídní. Vznikla tak fantastická satirická mozaika s neuvěřitelným množstvím postřehů, které se doslova trefují do černého. Opravdu geniální záležitost z toho ale dělá propojení s hudbou a střih, kdy se z už tak parádně nevyzpytatelného dramatu stává ještě navíc extrémně napínavý thriller. Normálně smekám a všechna čest. HBO je prostě jinde. 10/10 (10.11.2022)

Seriálová satira, kde si člověk těžko hledá svého oblíbence (snad až na synka), ale ve finále se všemi tak nějak soucítí. Místy zábavné, místy by člověk vraždil, aniž by čekal, kdo bude ten vrah. Ve finále se divák dočkal i scény, kterou opravdu nikdy nechtěl vidět, a zas to nebyla ta vražda. Každopádně, těším se na další sérii. (08.03.2023)

Výborná černohumorná podívaná s trefným poloznámým obsazením a perfektním zasazením do rádoby idylické Havaje. Tou by se normální člověk kochal a nenechal se ničím rozhodit, to by ovšem každý ze zdejších zúčastněných nesměl mít nějakého kostlivce ve skříni. Finále nechalo pár dějových linií nedovysvětlených, k těm klíčovým se ale jakžtakž probojovalo, jsem tedy spokojen. A rád mrknu na další řadu. [viděno na HBO GO] (30.11.2022)

HBO se opět vytasilo s parádním výtvorem. Bílý lotos se může na první pohled jevit jako všední vztahové drama, ale to se nenechte zmást. Zprvu je důležité říct, že seriál sází zejména na skvělý audiovizuál, který celkový zážitek posouvá do úplně odlišných sfér. Na druhou stranu, čekal někdo něco jiného od takového gigantu jako HBO? Já osobně ne. Celý ten satirický nádech, tolik černohumorna, to jsem dlouho v kinematografii nezaznamenal. Každá jednotlivá postava něčím vyčnívala z davu. Pokud bych měl z tak rozmanitého množství charakterů vybrat pouze jeden, vybírám majitele hotelu Armanda. Murray Bartlett totiž předvedl naprosto fenomenální výkon, to, jak se v něm postupně čím dál tím více vařila krev, to dokázal zahrát s bravurou. Jinak vše postupně graduje k zakončení, které má čím překvapit. Na druhou sérii se těším. Kvalitka. Za mě dávám 8/10 (06.02.2023)

Budiž zmíněno, že Mark White už napsal jeden brilantní scénář na stejné téma a s velmi podobným nenápadným, byť stejně silným kouzlem a vyzněním, a to k těžce nedoceněnému filmovému skvostu Večeře s Beatriz (moje recenze). V něm se stejně jako zde naprosto bez dramatu, bez skutečného střetu, odehrává klidné míjení dvou protisměrných proudů lidství: obranného sobectví boháčů a mocipánů a bezbranného přirozeného soucitu, pokory a napojení těch nesobeckých, jenže zatímco v Beatriz byl ještě dán dostatek prostoru oběma silám a jejich moci a bezmoci a poetickému vyústění vévodil tichý žal, zde už nás režisér noří výhradně do konejšivé lázně mocné existence boháčů s jejich líbeznými starostmi a zájmy a opájí nás jejich téměř virtuózním talentem bohorovně ignorovat všechno, čemu je - i v přímém důsledku jejich činů - ubližováno a co je tragicky ničeno. Díváme se, jak se zkázonosné dopady chování a jednání mocných a bohatých automaticky, samosebou retušují, jak do jejich světa nepronikají, jak jsou vědomí o nich dokonale vymazávána různými obrannými mechanismy dřív, než by k nim mohla proniknout... Ti, kterým na něčem záleží, právě proto prohrávají, slábnou a jsou splachováni do nebytí s postupnou destrukcí všeho. Ale zkázy se odehrávají někde jinde, nekonečně daleko, v paralelním vesmíru, mimo pozornost a svět bohatých, nepředmětné, a pokud je bohatí nevidí a neslyší, tedy stejně jako onen pověstný pád stromu v prázdném lese v jejich světě ani neexistují. To jen my někteří slyšíme na pozadí hlasitého a barevného ráje uměle uspokojených potřeb těch nejbohatších hroutit se, tříštit a praskat v kostech lidské životy a naděje, včetně svých vlastních, stejně jako tající ledovce. (S O. na B12.) *~ (05.01.2023)