Živý terč

Po letech znovu a tentokrát v delší pracovní verzi (116 minut), považované za Wooův režisérský sestřih. Ta se od kino verze liší především v odlišně stříhaných i komponovaných akčních sekvencích a hrstce woovských trademarků, především co se týče práce s patosem. Nejmarkantnější změnu představují zrcadlové montáže doslovně odhalující motivace Fouchona a Boudreauxe - zatímco Henriksenův záporák je představen během hry na piano v prostorném sídle, což prostřihávají dokumentární záběry divoké zvěře zabíjené lovci, Van Dammův hrdina v závěrečné části filmu přijímá brokovnici od strýce v jeho chajdě, což prokládají záběry lidí zabitých Fouchonem - zatímco pro záporáka je zabíjení kratochvílí, pro hrdinu je prostředkem pomsty a potrestání zla. Dále pracovní verze obsahuje dvě sekvence sbližování Chance a Natashy, kde se zároveň dozvídáme více o těchto postavách, ale je zde ještě celá řada záběrů či krátkých pasáží navíc. Naopak kino verze obsahuje mnohem delší a pompéznější likvidaci záporáka - v pracovní verzi prostě Van Damme Henriksena jednou kopne z výskoku, ten odletí na hromadu harampádí, hrdina mu k nohám hodí granát, následuje Henriksenův otráveně rezignovaný pohled a finito. ____ Z dnešního pohledu představuje "Živý terč" úžasný relikt, protože filmy tohoto typu se už prostě moc netočí; v novém tisíciletí totiž jsme svědky zanikání kategorie středně nákladných akčních filmů. Souvisí to se změnami v distribuci a postupném omezování trhu s nosiči pro domácí užití - do kin se dnes dostanou již jen vysokorozpočtové high concept spektákly a sofistikované nákladné žánrovky, zatímco na video trh cílí již jen nízkorozpočtová céčka a na koleně dělané zoufalosti ala Asylum či Tomcat Films. Sice se v druhé uvedené sféře stále najdou ambiciózní tvůrci s osobitým akčním rukopisem, ale ti jen výjimečně dostanou k dispozici ideální konstelaci prostředků a příslušných aktérů, aby mohli ukázat, co dokážou (viz Isaac Florentine a "Undisputed III", William Kaufman a "Sinners & Saints" či John Hyams a "Universal Soldier: Regeneration"). Ve své době byl "Živý terč" jedním z několika štědře zafinancovaných béčkových akčních projektů, které diváky lákaly na hvězdu střední svítivosti v hlavní roli a svěží koncept, potažmo variaci na tradiční téma. Zatímco jiné dobové projekty z dané kategorie jako "Univerzální voják", "Přepadení v Pacifiku" či "Timecop" stavěly na silné high concept premise, "Živý terč" přichází s až překvapivě přímočaře brakovým scénářem. V tomto případě totiž ani nikdo moc na příběh nehleděl, neboť hlavní atrakcí zde byla stále stoupající hvězda Van Damma, jenž se zde předvedl v nové image (z dnešního pohledu sice vyznívá mastný mulet a pršiplášť silně zoufalé, ale v temných 90s halt byly hodnoty krapet posunuté), a především angažování mezi filmovými znalci opěvovaného mistra akční choreografie z Hongkongu, které slibovalo zcela nevídanou podívanou (jak opakovaně zdůrazňovala dobová propagace filmu). "Živý terč" tak představuje ideální průsečík woova krvavého baletu a americké žánrovky, kde mistr byl přímo najatý pro své kvality, ale ještě se jeho styl nerozplizl v nabubřelých melodramatech. Stranou akčních pasáží pak film zaujme na americké béčko až nezvykle výraznou lokální atmosférou. Právě výrazně tematizované prostředí Louisiany, navíc provázané s motivy nezaměstnanosti, chudoby, které jsou navíc rozvedené do roviny krize role muže ve společnosti a rodině, povznášejí film nad úroveň obyčejného generického akčňáku stejně, jako zúročení lokálních a historických motivů přidávalo Woovým hongkongským filmům. (10.05.2015) (méně) (více)