Hard Boiled

Co Hard Boiled ztrácí na komplexnosti příběhu a spletitosti vztahů mezi postavami (kvůli obojímu si pusťte raději Killera), dohání mistrovskou instrumentací akčních scén. Hlavními nástroji při hraní zdejších skladeb pro větší orchestry jsou rychlopalné zbraně, brokovnice a pěsti (málokdo dokázal kombinovat akční gangsterku s filmem o bojovém umění s nenuceností Johna Woo). Tempo je bezchybně vybalancované díky střídání pomalejších scén s hitchcockovsky budovaným napětím (náznaky, výměny pohledů, blížící se nebezpečí) a divoké akce s vlastními vývojovými vzorci (nejpřímočařejší je akce finální, připomínající videohru), rytmizované zpomalenými záběry, detaily tváří, občasným humorem nebo „uměleckými“ zastaveními v podobě stříkanců rudé krve na bílém pozadí jako od Argenta (než protagonistu zasáhne sprška krve, prostě se musí obalit v mouce). Aby hráči nepřestali být cool a nevypadli z rytmu, o to zde běží v prvé řadě. Všechny druhy logiky jsou nekompromisně podřízeny akční stylizaci. Sóla zpravidla obstarává Chow Yun-Fat s párátkem v puse a minimálně jednou zbraní v ruce. Hard Boiled je nicméně v melodramatické tradici heroic bloodshet (resp. Melvillových gangsterek, resp. westernů) duetový film o heterosexuálním chlapském přátelství založeném na respektu a cti. Ženy jsou zde pouze od toho, aby s vyděšeným výrazem poslouchali poezii krve a pohybu, kterou muži recitují. Sice při ní zemře pár stovek lidí, ale svou rytmickou vyvážeností bez jediného falešného tónu dokáže taky povznést. 90% Zajímavé komentáře: Amarcord_1, Divočák, Fr, arkie (14.09.2005)

Tohle je film, kterému odpustím úplně všechnu pitomost a hloupost, protože děj je tu až druhořadý. Hlavní je akční řežba, která snad nemá v historii filmu obdoby. Bodycount = nepočítaně, nulová korektnost. V poslední půlhodinové přestřelce je nemilosrdně likvidováno všechno co se hýbe. Bezbranní civilisti, policisté i gangsteři jsou koseni po stovkách. John Woo je megaloman. (18.02.2007)

V mém věku už člověk obvykle dávno ví, co mu udělá radost a čemu by se měl vyhnout. Z principu ale neškodí jednou za čas si potvrdit své priority a předsudky. K tomu by měl posloužit film ve svém žánru hodnocený jako špička. Akční filmy nepatří mezi můj šálek čaje, ale proč výjimečně nezkusit jeden z nejlépe hodnocených filmů ve své kategorii? No, nebudu lhát, svým způsobem to byla síla. Akce zcela zbavená jakékoli závislosti na fyzikálních zákonech, zbraně na osm nábojů, které vypálí padesátkrát za sebou, prostinký příběh bez jakékoli elementární logiky, ploché postavy, které spadají přesně do svých škatulek, ranaři, kteří vyřídí deset protivníků, aniž by se jakkoli zadýchali - a tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Děkuji, potvrdil jsem si všechna negativa, která k podobné produkci cítím, a pokud budu mít v budoucnosti potřebu nechat se akčně rozptylovat, pustím si Agenta bez minulosti. Prakticky žádný žánr není na CSFD tak výrazně nadhodnocený jako východoasijské akční filmy. V každém jiném žánru, ať už jde o horor, fantasy, sci-fi nebo cokoliv jiného, se najde dostatek kazisvětů, kteří dokáží nekritickým fanouškům zkalit jejich nadšení. V téhle skupině to kupodivu nefunguje. Hard Boiled je jednorozměrný film bez jakéhokoliv přesahu, ovšem natočený z profesionalitou a herci, kteří se v rámci toho, co jim scénář předepisuje, pohybují s naprostou jistotou. Celkový dojem: 25 %. (24.04.2010)

Jestli v The Killer opulentní akční scény pouze rámovaly emotivní příběh o lásce a mužském přátelství, v Hard Boiled je tomu obráceně a přátelský vztah mezi policistou Tequillou a gangsterem, ze kterého se vyklube tajný policista Tony, je jen jednou ze součástí monumentálního filmu, ve kterém je před kamerou zastřeleno na tři sta lidí a jedna obrovská akční scéna je překonána druhou, a ta třetí. Film začíná přestřelkou v restauraci (během níž jsme svého času s kamarády napočítali 33 mrtvých) a vrcholí (po řadě dalších akčních sekvencí) čtyřicetiminutovým finále v nemocnici, během něhož umírají policisté, gangsteři, lékaři i pacienti (přežijí beze zbytku jenom batolata, i když jen o vlásek). Choreografie akčních scén je vystavěná jako balet, zpomalovaná, zrychlovaná a zastavovaná... Kompozice mizanscény přitom nikdy nevytváří prostorové mezery, a tak nemáme problém se v prostorách orientovat. (10.07.2002)

Smekám klobouk, tohle je opravdu maso! John Woo se s Hong Kongem mohl rozloučil různě. Mohl jít zapálit svíčku na hřbitov, mohl jít na střechu vypustit bílou holubici, mohl poprvé v životě natočit romantickou komedii... Jenomže on místo toho natočil Hard Boiled, nechal u toho rozstřílet polovinu sociálního zařízení v Hong Kongu a nastavil jím nový vrchol celému akčnímu žánru. Je možná až trochu na škodu, že akční scény jsou dělané spíš na kvantitu a na lahůdkové "baletní" vložky jako třeba přestřelku s květináči z prvního Lepšího zítřku se tentokrát nedostalo, ale i tak je to prostě nepřetržítý, nekompomisní a snad nikdy nekončící akční nářez, kterému jednoduše nemůžu dát míň než pět hvězdiček! (12.09.2007)