Hard Boiled

"S jednou pistolí jsi superman... a se dvěma bůh?" Poté, co se na jeho hlavu snesla kritika zato, že ve svých filmech oslavuje gangstery, se John Woo rozhodl věnovat jeden pro změnu policistům a světlo světa spatřila jeho monumentální hongkongská labutí píseň o zradě, pomstě a chlapském přátelství rodícím se v dešti kulek a v potocích krve. Ačkoliv oplývá správnou wooovskou fatální atmosférou, zběsilou, nadměrně brutální akcí (bodycount: 230) a sehranými charizmatickými střelci Chow Yun-Fatem a Tony Leungem, neučarovala mi tak jako podstatně méně akční, ale zato krásně melancholická Kulka v hlavě. Nebo Killer. (01.07.2006)

Co Hard Boiled ztrácí na komplexnosti příběhu a spletitosti vztahů mezi postavami (kvůli obojímu si pusťte raději Killera), dohání mistrovskou instrumentací akčních scén. Hlavními nástroji při hraní zdejších skladeb pro větší orchestry jsou rychlopalné zbraně, brokovnice a pěsti (málokdo dokázal kombinovat akční gangsterku s filmem o bojovém umění s nenuceností Johna Woo). Tempo je bezchybně vybalancované díky střídání pomalejších scén s hitchcockovsky budovaným napětím (náznaky, výměny pohledů, blížící se nebezpečí) a divoké akce s vlastními vývojovými vzorci (nejpřímočařejší je akce finální, připomínající videohru), rytmizované zpomalenými záběry, detaily tváří, občasným humorem nebo „uměleckými“ zastaveními v podobě stříkanců rudé krve na bílém pozadí jako od Argenta (než protagonistu zasáhne sprška krve, prostě se musí obalit v mouce). Aby hráči nepřestali být cool a nevypadli z rytmu, o to zde běží v prvé řadě. Všechny druhy logiky jsou nekompromisně podřízeny akční stylizaci. Sóla zpravidla obstarává Chow Yun-Fat s párátkem v puse a minimálně jednou zbraní v ruce. Hard Boiled je nicméně v melodramatické tradici heroic bloodshet (resp. Melvillových gangsterek, resp. westernů) duetový film o heterosexuálním chlapském přátelství založeném na respektu a cti. Ženy jsou zde pouze od toho, aby s vyděšeným výrazem poslouchali poezii krve a pohybu, kterou muži recitují. Sice při ní zemře pár stovek lidí, ale svou rytmickou vyvážeností bez jediného falešného tónu dokáže taky povznést. 90% Zajímavé komentáře: Amarcord_1, Divočák, Fr, arkie (14.09.2005)

Po přečtení několika zdejších komentářů jsem si k projekci nejprve obstaral kbelík a dvě ruličky toaleťáku, to kdybych se z toho náhodou posral... a po úvodních deseti minutách jsem vynesl hned tři plný kýble! Teda, tohle byl totální hukot, kam se na to hrabe Matrixova čistka tichomořského ostrova. John Woo je definitivně šílenec. Chow Yun-Fat je boží, ať už se jako tarzan spouští ze stropu loděnice, proměňuje nepřátelské motorkáře v Ghost Ridery, fackuje se, ochraňuje novorozeně nebo prostě jen posílá náboje ze svých bezedných zásobníků vstříc protivníkům. A že jich je fakt požehnaně. Pokud netrpíte chronickou mnohoprstostí jako poručík Kuře, na prstech obou rukou mrtvé nespočítáte. Bodycount je stoprocentně trojciferné číslo a začíná minimálně číslovkou 2. Velmi zajímavý je i scénář, stejně jako hudba, Tony Leung, jednooký killer nebo Yun-Fatovo handrkování se s policejním šéfem. Vše vrcholí kulervoucím dostaveníčkem v útrobách nemocnice a naprosto omračující brutální sekvencí bez jediného střihu, kdy oba hrdinové kosí všechno živé, co se jen v záběru pohne. Když poté borci vkročí do výtahu a zavřou se za nimi dveře, máte pocit, že jste viděli nejlepší střeleckou scénu, co kdy byla natočena bez jediného prostřižení. Jenže dveře výtahu se po chvíli otvírají v jiném patře a jatka pokračují... Dvěma slovy: Naprosto neskutečné! (08.09.2007)

Give a guy a gun, he thinks he's Superman. Give him two and he thinks he's God aneb před mnoha a mnoha lety za Velkou čínskou zdí, vynalezl jeden člověk pro svého pravnuka střelný prach a ten pravnuk nese jméno John Woo.. V Hard Boiled přijde přelidněná Čína v průměru každých 24.6 sekund o jednoho obyvatele a kdyby se pan režisér omezil ve své libůstce zpomalených záběru, mohl to hravě stlačit i pod 20 vteřin. Plytké béčko s přepálenou stopáží a s akčními sekvencemi připomínajícími videohru u mě svou pověst rozhodně neobhájilo a nepomohl ani neprůstřelný hrdina se žvárem v levém koutku a s párátkem v pravém. Vzhledem k počtu vystřílených nábojnic pak není divu, že se právě na počest Chow Yun-Fata od roku 1992 v hongkongské nemocnici Maple pupeční šňůra u novorozeňat nestříhá, ale ustřeluje brokovnicí.. (07.01.2010)

Velkolepý etalon akčních filmů, jehož jediným důvodem existence je, aby divákovi trhal koule úžasně inscenovanými a ještě lépe zrežírovanými akčními scénami (na komplexní zápletku, propracované vztahy mezi postavami či jakékoliv žánrové nebo myšlenkové přesahy se tu opravdu moc nehraje...). Bravurních přestřelek je zde k vidění opravdu hodně (pro dvojitou přepadovku ve skladišti mám enormní slabost), o závěrečné půlhodinové apokalypse v nemocnici se nemá cenu moc rozepisovat, ta by se měla objevovat ve filmových "učebnicích" jakožto názorný příklad kolosálního filmového vyvrcholení... V rámci svého žánru je Hard-Boiled učiněným mistrovským dílem a zaslouženou legendou. To je bez debat. Na takovýchto filmech jsem vyrostl a nikdy na ně nedám dopustit. John Woo sice v Hollywoodu předvedl několik pěkných kousků (Tváří v tvář je moje velká dlouhodobá srdcovka), ale filmař s takovým potenciálem si nezaslouží nic menšího než absolutní tvůrčí svobodu. A tam ji bohužel zřejmě nikdy mít nebude... 90 % (06.05.2019)