Mission: Impossible II

První díl se mi docela líbil. Toto pokračování se ale podle mě vůbec nepovedlo. Je tu pár dobrých akčních scén, zvláště automobilová honička na konci, ale jinak je to nevýrazné a bez nápadu. De Palma byl hračička a jeho vykrádání centrály CIA nebo suita pro vrtulník a TGV byly skvěle propracované scény. Navíc první díl disponoval zajímavými postavami. Woo naproti tomu jen odvyprávěl průměrný příběh průměrným způsobem. Postavy jsou nevýrazné, osud Newtonové mě vůbec nezajímal a mdlý byl i hlavní záporák. Když vidím zas a znovu zpomalené holubice, tak neplesám jako Woovi fanoušci, ale je mi to k smíchu. Navíc se mi vůbec nelíbila hudba (a to mám jinak Hanse Zimmera dost rád) – ad kaka: Zimmer za tohle Oscara stoprocentně nedostal, a je to tak správně. Alespoň, že (patrně jen mně pro radost) se tam na pět minut vyskytuje Anthony Hopkins (26.01.2004)

„Dám vám vědět, kam pojedu.“ - „To nemusíte. Pak by to nebyla žádná dovolená.“ Kdepak. Ethan může na volno zapomenout. Zvlášť, když se jeho zaměstnavatel nespokojí s pouhým mobilem a podřízeného nahání vrtulníkem v horách. Už po té úvodní skalní exhibici jsem pochopil, že budu muset „vypnout“, což se mi naštěstí vcelku podařilo. Takže všechny silně přestřelené, kaskadérské akční sekvence (vedou ty s motorkou, vrcholem je pak pistole v písku) jsem zvládl prakticky beze vzteku, dávivého smíchu či psychické újmy. Kvalit jedničky sice druhý díl nedosahuje, právě kvůli té místy až do absurdnosti vedené akci, ale to rozhodně neznamená, že bych se nebavil či snad nudil. Z postav je to samozřejmě hlavně o Ethanovi, ovšem Nyah má dostatek šarmu („Takže nejen hezká tvářička.“) a záporák Sean též není vyloženým šlápnutím vedle. Škoda, že Woo neodhadl tu míru, čistý průměr. „Ne…na tohle není proškolená.“ - „Jít do postele s mužem a lhát mu? Je to žena. Má tedy veškeré potřebné proškolení.“ (04.11.2018)

Předvídatelný děj a snůška všemožných blbých klišé (např. kolikrát ještě uvidím situaci, kdy hlavní padouch míří na hlavního hrdinu a místo toho aby okamžitě stiskl spoušť, začne to fatálně okecávat), které tak nemám rád. Navíc Johnovi Woo ten hollywoodský vzduch opravdu nesvědčí, akční sekvence na tvůrce jeho formátu jsou poměrně chabé (snad až na závěrečnou honičku) a Cruisovi toho super agenta nevěřím. M.I.2 se jako typický "brainwasher" dá za ty dvě hodiny přežít, ale ničím nezaujme, ničím neohromí. Těch 550 milionů celosvětově je pro mě tak trochu záhadou. (01.05.2005)

Dřív mě to asi nenapadlo, ale zápletku scénárista prostě obšlehl z Hitchcockova Pověstného muže, včetně důležité scény z dostihů. Woova přepjatost byla k smíchu už v kině a po skoro dvaceti letech to není o moc lepší. Jeden už se bojí znova podívat na Tváří v tvář nebo Operaci: Zlomený šíp, aby nebyl zklamaný. Naštěstí je tam hodně Thandie Newton, a tudíž je na co koukat. Tom šel do sebe a trojku i další díly pojal příjemně jinak... a mnohem líp! (12.07.2018)

Co jsme před dvanácti lety nemohli plně posoudit, se ukazuje teď – M:I 2 je film, který stojí svým filmařským stylem mimo západní filmařské tradice, okázale se vysmívá estetickým normám a představuje totálně solitérní úkaz tvůrčí svobody, který není díky hongkongskému režisérovi se značnou tvůrčí svobodou svázaná americkým uvažováním, případně strachem z přepálenosti či přílišného patosu. __ M:I-2 využívá obrovské kvantum možností filmového média: zrychlené a zpomalené části záběrů, opakování stejné akce několikrát za sebou, rychlé střídání širokoúhlých objektivů a teleobjektivů, dlouhé záběry i rychlé montáže, barevné vzorce sladěné v pohybu či sestříhané na hudební doprovod tanga, fetišizace tváří a těl (a to zdaleka neplatí jen pro úvodní scénu Toma Cruise na skalách), případně strojů a zbraní atd. __ Jistě, do série příliš nezapadá, vyprávění nepatří mezi nejkomplikovanější (ačkoli lze ocenit práci s deadliny) a k vývoji špionážního žánru nijak zvlášť nepřispěl. Pro estetické dějiny filmu je ale ve své nezřízené vzpouře vůči tradici neviditelného stylu v hollywoodské kinematografii velmi důležitý. Z tohoto hlediska má smysl ho nepřeskakovat, nezatracovat a naopak si všímat, čím vším ozvláštňuje zkušenost s filmovým uměním – i když se vám budou občas nad tím estétstvím kroutit prsty u nohou. (28.06.2012)