Mission: Impossible II

Na M:I 2 je velice smutné to, že není ani obstojným dílem M:I série, ale ani příliš dobrým (čistokrevným) akčním filmem. Chybí pořádné špionážní hrátky, napětí, alespoň špetka inteligence, překvapivé dějové zvraty (viz jednička a trojka) a akce je zoufale málo (i když uznávám, že finální dvacetiminutovka je velmi efektně natočená over-the-top jízda). Celé to sráží snaha, aby snad každá vteřina filmu byla co nejvíc cool a sexy, což se často míjí účinkem a navíc se to k dané sérii příliš nehodí. Romantická linie (btw ústřední zápletka určitě ne náhodou silně připomíná Hitchcockova Pověstného muže) je pojata velmi povrchně a sladkobolně (Thandie Newton je sice krásná, ale to samo o sobě k dosažení hlubších emocí nestačí) a vrcholem trapnosti je pro mě nudně šablonovitý záporák v podání přehrávajícího Dougraye Scotta, jehož šíleně nepřesvědčivé drsňáctví je chvílemi skoro k pláči. Tohle se Wooovi s Cruisem zkrátka moc nepovedlo. A je to velká škoda, protože potenciál tu bezesporu byl... 60 % (21.02.2004)

Překombinovaný děj z první části se nám zde tošku pozměnil přeakčnělý děj,ale tohle mě nikdy vadit nebude. Přeci jen zaběry tance strříbrné Audi / myslím TT/ a černého porsche, nebo skvělý finálový fight s nožem u oka, či jízda na motorce a některé další akční záběry z tohoto filmu pro mě dělají akční zážitek . (07.07.2006)

Fantasticky natočený akčňák od mistra nad mistry Johna Woo. Děj není podstatný a zápletka sama o sobě je prakticky vycucaná z prstu a to se všemi nelogičnostmi a scénáristickými kiksy, co k tomu patří. Akce je ovšem natočená tak dokonale, že se nedá jinak, než všechny negativa odpustit. Woo má neuvěřitelný cit pro obraz a barvy (Sevilla, záběry v poušti, přestřelka v BioCyte). Neujde mu žádný detail a dává si záležet způsobem nevídaným. Ukázkou precizně provedeného řemesla je pak přestřelka v patrové budově, která je jednoduše dechberoucí. A to nejen svou dynamikou, ale vůbec celkovým vizuálním pojetím (jiskry, nasvícení, kamera). V tomhle je Woo skutečně nejlepší a to je hlavní lákadlo filmu. Jako druhá a třetí věc, kvůli které dávám plný počet, je jednak geniální atmosferická hudba a dost možná jedna z nejkrásnějších žen jakou jsem kdy viděl. (08.05.2005)

Jakožto do včerejšího večera impósiblem nepolíbený panic musím konstatovat, že jestli by tohle byl můj začátek milostného života, pak raději skončím na operačním stole, kde bych si nechal polívkovou lžící upravit intimní partie tak, abych nebyl schopen jediného čísla s kýmkoliv. Film je skutečně důkazem toho, že nic není nemožné a toyota za to rozhodně zodpovědnost nenese. Nicméně, nemůžu tento snímek nedoporučit, například svým nepřátelům, infatilním imbecilům a dalším individuím jistě taková taškařice prospěje a při ztotožnění s Tomášem se o ně pokusí možná i slabá erekce, respektive to vyřeší nová vrstva horní, vlhkost se vsákne raz dva do ní. Tragikomická koláž a přehlídka všemožných debilit, které jsou už po dvaceti minutách nezapamatovatelné a dá se na ně snad koukat jen s partou zfetovanejch negrů s letlampou a kleštěma, sorry, za to vykrádání, ale pár kámošů s brkem v tlamě (kteří mě původně napadli) by byli slabým čajíkem pro scientologického pana domácího a jeho impósibl záležitost. (10.04.2012)

Základním problémem Ethana Hunta je fakt, že není schopný nalézt svojí identitu. Ani osobní, ani žánrovou. Zatímco De Palma šel cestou akční špionky, John Woo vykročil po stezce jemu tak familierně známé: po stezce akčního filmu. Jenže ta je scénáristicky tak rozbitá, tak zasypaná kamením a hlušinou, že zhruba první půle filmu je naprostý otřes. Úroveň dialogů je na úrovni nezáměrného absurdního dramatu, děj otřesně schematický, napětí veškeré žádné. Tam, kde si divák v jedničce alespoň trochu lámal hlavu s dějem, nabízí Woo tristní kompilaci zpomalovaček a s nezájmem natočených pseudošpiónských scének, které nepřesvědčí snad ani pětileté dítě o své věrohodnosti. Očekávaný zlom do akčního finále úlevu nepřinese. S Huntem se opět nelze jakkoli ztotožnit, ta postava neobsahuje vůbec nic zajímavého krom milionového kukuče a hezkých hadříků. Milostná linie je otravná a naivní, čili nějaké soucítění s melodramatickými tóny se nekoná. Pravdou je,že jakmile se na scéně objeví holubi, ocitá se Woo zase na tom svém oblíbeném parníčku a vystřihne docela pěknou akční sekvenci, která ale v důsledku vyzní jako absolutní výkřik do tmy. Tohle se všem zúčastněným (snad s výjimkou Hanse Zimmera) nepovedlo. (15.01.2007)