Papírový život

Krásné prostředí Istanbulu nasnímané neméně povedenou kamerou. Svítivé, barevné, tvořivé, trošku alternativní. A v centru veškerého dění týpek – skoro bezdomovec, kterej je natvrdlej jak 45ti procentní eidam a myslí si, že životem projde jako nůž máslem. Závěrečná dvaceti minutovka ale solidně vrcholí a utvrdila mě v tom, že na Turky je třeba dát si pozor. Mají totiž po čertech dobrou kinematografii. (31.05.2021)

Istanbul je moja srdcovka, no okrem toho nablýskaného obrazu turistického historického centra má aj svoju temnú stránku, ktorá vyzerá aj takto nejako (miestami ešte horšie). Film je zasadený do relatívne temnej atmosféry, ktorá sa točí okolo miestnych "zberačov odpadu" zhromaždených okolo dobrosrdečného sympaťáka Mehmeta. To bol sám o sebe silný kontrast. Po čase to vyzeralo, že film o Mehmetovi a Alim už dosiahol svoj zenit a nemá čo viac ponúknuť - zostalo to také akosi strnulé, bezvýchodiskové. A tu zrazu prišiel taký nečakaný mysteriózny zlom, ktorý doterajšiu feeling good atmosféru zrazu prevráti do dramatického sledu udalostí s drsným psychologickým rozmerom (toto bola určite tá najlepšia časť celého filmu). A keď človek začínal pozerať film s úsmevom na perách, na konci zostal taký ťaživý trpký pocit na duši. Je to takmer na 4*, ale predsa len tomu niečo chýbalo, alebo bolo navyše (napr. ten temný traumatizmus)? Takže 3*! (21.04.2021)

Film plný istambulských reálií v rámci poměrně dobře zaběhnutého života. Pak se objeví dítě, které by nikdo na ulici mezi dopadky nevyhodil (ani nenašel). Ale přece jen: je to hrdina sám a současně jeho halucinogenní výtvor, dvojník, halucinace sebe samého. Předzvěst neštěstí, rozpad osobnosti. - Přílišná melodramatičnost byla spíš na škodu. (06.02.2023)

Krásné, citlivé, smutné a přitom veselé. Nicméně ten konec mě dostal. Konečně něco nepředvídatelného a originálního. Tohle se Netflixu vážně povedlo. Navíc prostředí Istanbulu jen umocnilo atmosféru svou diverzitou chudoby a bohatství. A hlavní aktér předvedl naprosto skvělý výkon, že bych mu uvěřila cokoliv. (21.03.2021)

Travisi Fimmelovi roste v Turecku velká konkurence. Zpočátku bych Cagataye vyzkoušel při automobilových honičkách a rvačkách nebo pádech ze střechy jako dablera, dál bych zkusil detailnější záběry na upocenou špinavou tvář plnou životního utrpení a potom bych si dal bacha o práci Ragnare. Dobře sekunduje nejroztomilejší okatá tvářička Izmiru a i když sem snaživou autenticitu špinavého Istanbulu zabalenou v umělém netflixovém kabátku úplně nesežral, mindfuck na konci byl hlavně díky nejednoznačnému vyprávění a herecké snaze celkem svěží v tom popelnicovém světě bez rodičů. 60% (19.06.2021)