Dětská hodinka

Wylerův film se opírá pouze o skvělou divadelní předlohu a o povedené výkony dvou sympatických hereček (někdy však i do jejich výkonů proniknou stopy patosu). Jinak režisér definitivně stylisticky ustrnul ve čtyřicátých letech - je statický, filmovou řečí nijak k rozvoji dramatu nepřispívá a když, tak notně zaprášenými konvencemi. Navíc vedlejší maloměstské postavy skutečně jako by svým herectvým ustrnuly na počátku zvukové éry. Jedině snad dlouhou a působivou jízdou v závěrečném nádechu před katastrofou přesáhne sám sebe. Film je rozhodně silný a zdrcující, po tematické stránce zajímavý, ale sám Wyler tentokrát přispěl příliš malou měrou a je třeba i toto objektivně zohlednit. (09.10.2011)

Nevěřte dětem, jsou malé, zákeřné, hloupé a lžou. No aspoň ta extrémně nesympatická baculka. Ty ostatní jsou zase pro jistotu zbabělé, takže lžou taky. A nebo ne? Dneska je všechno lesbičkovitý a gay strašně v módě a čest Wylerovi a o dost míň společnosti, že i když jde o rok 61, tak neprošlo datum spotřeby, takže smysl lízat jedno šťastný roztomilý lízátko, jednoho fešáka lázeňskýho a hodnou starou pannu má. Ještě zajímavější to ale bude, když se člověk vykašle na lesbičkovitý myšlenky a témata (což je v případě Hepburnový asi i škoda a možná nemožný) a zaměří se na vztah Hepburn - Garner z takovýho toho Shutter Island - kavkovskýho úhlu. (01.10.2014)

Datum natočení této pozoruhodné sondy do americké duše druhé čtvrtiny minulého století tak trochu klame. A současně naznačuje, že průniky nového nazírání nejsou zpravidla ani rychlé, ani přelomové. Že být poněkud starší co do tvarosloví (formy zpracování) zdaleka neznamená být a priori méně kvalitní, méně sdělný, méně průrazný. Dobový retrofilm HODINKA je vybudován na postupném gradování zápletky, na napínání jinak možná spíše trviálního námětu. Idyla či spíše její zdání se rozplývá ještě rychleji, než nám byla v prvních sekvencích předestřena. Rub zdánlivé dětské nevinnosti naznačuje, že lidé jsou vždy jen jedni: buď slušní, nebo opakem tohoto doufám nikoliv zkompromitovaného pojmu. Filmu vévodí výkony obou titulních hrdinek, vyzvedl bych rovněž představitelku rovněž klíčové dětské úlohy Karen Balkinovou. Ďábel skrytý v rychle dospívajícím, ještě dětském těle je totiž zvlášť odpudivý. Hepburnová prokazuje i zde své mimořádné herecké nadání. Zjev barbíny ještě nemusí být výpovědí o ženské duši. Tento mimořádně zajímavý příspěvek do dobové vlny kritického pohledu na tehdejší často tak idylizovanou (vnitro)americkou skutečnost je i dnes po čertech živý. Pro ty, kteří alespoň tuší, jak ten lidský ďábel vlastně vypadá a jak s ním bojovat, když nám nedá jinou možnost. (26.12.2011)

Mám v oblibě tyhle staré černobílé filmy s nadčasovými náměty... s přehledem napsané a sehrané postavy, smysluplný napínavý příběh, působivá dramatická atmosféra, podněty k přemýšlení, dlouho doznívající zážitek. Samotný děj Dětské hodinky se dnes v některých svých vyústěních může pro leckoho jevit jako naivní či málo důvěryhodný, nicméně rozhodně se popři tom nesnaží hrát na realitu či intelektuální výpověď společnosti (hned jsem si vzpomněl na dánský "Hon" s velmi podobným tématem a k tomu i laciným pojetím v podobě citového kalkulu na diváka), pouze nabízí příběh v stylizovaném dramatu, kterému nechybí hluboký přesah. Rozvíjená zápletka o náhlém skandálu v jedné dívčí škole nechává diváka velmi dlouho v očekávání, zda na prokázané a přiznané lži nebylo přeci jen malý kousek pravdy a také v přemýšlení nad tím, ze které strany číhala větší chuť k pomstě. Mohla za celý skandál skutečně jen jedna z dalších lží malé holčičky? Nebo měla na tom stejně velký podíl spontánně vyprávěná historka tety? Nebo za tím rovněž vězí žárlivá povaha jedné z obviněných, protože teprve díky ní bylo možné původně smýšlené informaci uvěřit? *** Pro mne osobně nejzajímavější film se slavnou Audrey Hepburn, jaký jsem měl dosud tu čest vidět. Kouzelně křehká a půvabná kráska stříbrného plátna našla tentokrát výbornou příležitost v roli tragické oběti a spolu se Shirley MacLaine rozehrála silný herecký duel. Bylo mi potěšením. 90% (05.09.2020)

Od začiatku do konca na seba nenechali dámy, kráľovné tohto filmu stratiť dojem, že by si zaslúžili minimálne soškovú nomináciu. Od začiatku sa však film netvári tým, čím začal byť v druhej polke. Dráma je začatá totiž pomerne pozvoľne a nebyť toho hereckého absolutória, asi začnem spochybnňovať hodnotenia. Tohto pocitu som sa však v druhej polke musel totálne vzdať. Beštia v podaní malej Mary vzbudzovala dokonca až hrôzu a dej, ktorý sa od nej odvíjal ma absolútne dostal. Koniec bol však trošku predramatizovaný a normálne by som prijal aj miernejšiu verziu. 85%. (20.02.2008)