Prázdniny v Římě

Jedna z nejpovedenějších romantických komedií, vynikající Gregory Peck a Audrey Hepburn, která byla krásná jako andílek. William Wyler se dokázal v tomhle žánru pohybovat s mírným nadhledem a pod jeho rukama vznikl opravdu klasický (snad nejklasičtější) zástupce zmíněné kategorie. Tvůrci současných rádobyromantických rádobykomedií by se od něj měli ještě hodně učit. (15.08.2003)

Audrey Hepburn je nepřekonatelně kouzelná, Gregory Peck nesmírně charismatický a příběh příjemný. Tohle je asi jediná romantická komedie, které jsem se rozhodla dát plné hodnocení... Ona to vlastně ani není čistokrevná komedie, spíš jsem se občas pousmála, než že by byly nějaké záchvaty smíchu, ale zanechalo to ve mě mnohem hlubší dojem než jakákoliv romantická komedie pozdější doby. (10.08.2005)

Znám křišťálovou studánku a toulky nocí bez spánku, v rytmu věčného města, kam vede každá cesta. Skvost jménem Římské prázdniny, hořkosladký a nevinný, září Audrey a Gregory, v nebesky čisté lovestory. Nejkrásnější pohádka, jakou jsem kdy viděla. Která dívka by nechtěla být princeznou, když Gregory Peck je princem? Proč jsem se nenarodila o pár /desítek/ let dřív?:) _____Scéna z tiskové konference: v jediném vzájemném pohledu se zrcadlí hlubší, dráždivější a jímavější city než ve všech sbírkách poezie, které jsem kdy četla... Ann: I don't know how to say goodbye. I can't think of any words. Joe: Don't try... (18.05.2007)

Kdo by nechtěl strávit prázdniny v Římě s krásnou princeznou v podání Audrey Hepburnové a provádět ty největší rozvernosti? Jo, pánové, o tom se nám může jenom zdát, takovouhle výsadu dostal pouze skvělý a charizmatem sršící Gregory Peck. Ale i ta představa toho, že z „opilé ženské“ u vás v bytě se vyklube princezna je úžasná. Příběh oplývá skvělými momenty, například Irvingovy nehody jsou hodně povedené, úsměvy Audrey pohladí na duši a celková takhle story mi přijde sněhově našlehaná, úplně z ní vyzařuje ta čistota té doby, vždyť ani Peck se o nic nepokouší, ta stará romantika v tom dělá z Roman Holiday klenot svého žánru. Dlouho jsem přemýšlel nad barvami, jak by asi vypadal celkový dojem z toho, kdyby to bylo barevné. Osobně si myslím, že ta černobílá barva dává Římu opravdové kouzo stejně tak, jak půbavná Audrey. V tomhle pochmurném počasí potřebuje trochu sentimentální injekce v podobě dobré romantické komedie. Tahle je ta pravá! Ještě si tak říkám, asi vyrazím někdy v noci do ulic a budu obhlížet lavičky jestli tam neleží ta má princezna :)) (26.05.2008)

Klasika nemusí znamenat mrtvolnou strnulost a lehký žánr jednosměrné synonymum pro kýč. Zní to otřepaně, ale alespoň čas od času je to pravda. Římská poválečná romance, prosycená nejen cukrkandlem, ale i skutečným citem, dotovaným neskutečně dobrými hereckými výkony Hepburnové i Peckovým, to je všechno atmosféra, která nás přes první hmatatelné projevy poválečné ekonomické i sociální a kulturní regenerace unáší do nadpozemských světů skvělých citů, jimž navzdory věříme všechno, co nám sdělují nebo se sdělit snaží. Princezna je princeznou, milenec milencem se všemi přednostmi americké spontánnosti a ... a ... ještě mnoho by se dalo napsat na téma této mimořádně zdařilé komedie. Spokojím se jedním tvrzením: smějí se na nás ze stříbrného plátna dodnes. Materiál, na němž jsou PRÁZDNINY nasnímány, možná zestárl, oba dva protagonisté již také nejsou pár let mezi námi, ale příběh, kterým nás na početná vyžádání oslovují, se na nás usmívá přátelsky přírodním chrupem, nezdefraudovaným četnými protézami. A jeho hrdinové nezestárli. To jen vděčné publikum neustále mládne. Mládnou i ti, kteří vzpomínají na premiéru a prvá uvedení filmu. Zdá se, že ti ostatní, ti diváci, kteří zde jsou, i ti, jejichž čas teprve přijde, budou tu krásnou omlazovací kúru uměním brát stejně jako jejich vděční předkové. (01.03.2008)