Blue Beetle

Jaime Reyes nechtěl být superhrdina, ale mimozemský artefakt si ho vybral, takže mu nic jiného nezbývá. Teď musí ochránit svou rodinu před armádou zloduchů, kteří by rádi získali jeho schopnosti. Blue Beetle je nečekaně fajn starosvětská komiksovka, která má solidní akci, funkční postavy a nesnaží se diváka umlátit hromadou přepálených efektů. Spoléhá víc na sympatického hrdinu a ukazuje, že u superhrdinů opravdu není nutné dělat všechno vždycky jen větší, trikovější a hlasitější. Nic nového nebo převratného nečekejte, ale je to fajn. A po failech jako Flash a Ant-Man 3 to vlastně stačí. (17.08.2023)

Vím, že můj názor nikoho nezajímá, ale mně se to vlastně i celkem líbilo. Je to sice fakticky taková patlanina, jak to tady někdo nazval, ale zároveň taky taková klasická komiksovka, který už se tak nějak dneska nedělaj. Ale je pravda, že box office pro Maridueňu není dobrej - obávám se, aby tahle komiksovka, na kterou nikdo kvůli saturaci nešel, nebyla hřebíkem do jeho herecký rakve. (10.11.2023)

Prázdnější DC aby člověk pohledat. Blue Beetle se snaží být filmem, který do popředí staví rodinu, ale v naprosté většině případů to funguje jen tak napůl. Sem tam vám přijde, že to je vlastně fajn, ale snahou být cool to všechno padá do šedého průměru. Ve srovnání třeba s Shazamem (prvním i druhým), na kterého se plive, kudy se jen chodí, tady tu chemii mezi postavami prakticky nevnímáte. To stejné ostatně platí o humoru, který se tady náznakem objeví asi třikrát. Jinak nic. Nuda, šeď. A příběh? Generické sci-fi z Jetixu, kterých jste za život viděli hromadu. Zaměnitelní záporáci, nezajímavý vizuál a celkově prostě nic, co byste potřebovali vidět. Což dokládá i fakt, že 10 minut po projekci už vlastně ani nevíte, že jste v tom kině byli... (16.08.2023)

Blue Beetle aneb když si hispánská rodinka buranů z Palmera City vyšlápne na elitní ozbrojené komando. Právě téma rodiny, které staví režisér Angel Manuel Soto ve svém snímku na piedestal, jej tolik odlišuje od všech ostatních superhrdinských snímků. Láska k vlastní rodině je hlavním hnacím motorem Blue Beetla a diváka provází takřka po celou jeho stopáž. Scénář ani akční scény nepřináší na poli superhrdinských filmů nic převratného ani objevného. Příběh samotný je dost sterilní, přímočarý, nenadchne, neurazí, a to je na současnou kinematografii málo. Vyjma rodinného přesahu Blue Beetle nenabízí nic, proč by si jej měl divák opětovně pustit, což je ohromná škoda. Výsledný produkt je daleko za ambicemi tohoto mimozemského skaraba. Na pomezí dvou, tří hvězd. S ohledem na nekonvenční a vlastně originální rodinný přesah, v porovnání s žánrově obdobnými snímky, se přikláním k třetí hvězdě. 🙂 (17.08.2023) (18.08.2023)

A po dekádě bezprecedentní vlády komiksů v kinech jsme se to dotáhli do bodu, kdy už se lze jenom opakovat a diváky jenom unavovat. Proto už tentokráte letos na DC komiksovku nedorazili. A to se to už od začátku jevilo jako přesně takováhle generická patlanina, kalkulovaně zacílená na latino publikum, leč to nakonec mnohé tolik neotravovalo. Včetně mě, jelikož mě to v druhé polovině začalo celkem zajímat, ovšem ne do té míry, že bych chtěl sequel, to rozhodně ne. A nesnáším originy, takže první půlhodina pro mě nudná a narvaná nejrůznějším klišé s původem hlavní postavy (Xolo Maridueña po Cobra Kai úplně zmizí, na filmovou kariéru nemá), avšak alespoň v té druhé se to celkem rozjelo. Ale stále jen průměr a postavu už nikdy neuvidíme, žádná škoda. (16.10.2023)