Zabiják

Takovej normální filozofující zabiják. Nevím co od toho filmu kdo očekává ale rozhodně od toho nečekejte nervydrásající strhující podívanou u který budete netrpělivě poposedávat a napětím si okusovat nehty. I přesto film nenudí a svoji téměř dvou hodinovou stopáž v pohodě utáhne. Nejlepším Fincherovým kouskům za který považuju filmy Se7en(1995) a Fight Club(1999) to však nesahá ani po kolena. Lepší 3hvězdy. (11.11.2023)

Nízké hodnocení dost dobře nechápu. Miluju tyhle jakoby pomalé snímky, které vlastně ani na moment nezastaví. Hodně jsem se o Fassyho obával, ale v roli byl úplně přesný a nešlo snad ani vybrat lépe. Líbí se mě sledovat ucelené příběhy, které začínají v bodě A a dojdou svému cíli bez vycucané scénaristické pomoci. Jakmile se náš hrdina rozhodne pro cestu pomsty a rozhodně mu to netrvá dlouho, tak podobně jako u Kill Billa si můžeme jen odškrtávat splněné úkoly. Nejvíce potěšila bitka na Floridě, kterou jsem si dával hned dvakrát. Za mě určitě snímek, ke kterému se budu vracet v budoucnu vícekrát a patřící do lepší půlky Fincherovy už tak nabité filmografie. 85% (29.01.2024)

Napadá mě několik paralel s Klubem rváčů. Oba filmy stojí na protagonistově voiceoveru, který bychom mohli označit za nespolehlivý, ale v každém případě z trochu jiných důvodů. Zatímco Jack / Tyler Durden je nespolehlivým vypravěčem, s nímž sdílíme schizofrenně poblouzněné vidění reality, stoické promluvy nájemného vraha v Zabijákovi jsou nespolehlivé v tom smyslu, že přes zdání husťáckých (sebe)motivačních keců představují zvrácený postoj ke světu, s nímž se nakonec ocitá v rozporu i sám asasín. Je to taková krajně nihilistická variace Ghost Doga, v níž se východní praktiky jako meditace a jóga staly především dalším nástrojem k zefektivňování vlastní práce. Když si pak zabiják podesáté zopakuje mantru "Neimprovizuj" a vy přitom vidíte, že od začátku nedělá nic jiného, než že improvizuje, musíte se tomu smát. (Ano, Zabiják je černá komedie, která by se měla jmenovat Gone Wrong). Vypravěčsky přitom skvěle fungují jak první tři kapitoly, v nichž jsme převážně pozadu za protagonistou (a částečně stejně jako on netušíme přesně, proti čemu stojí), tak kapitoly čtyři až šest (plus epilog), kde už má akce spíš charakter postupně odškrtávaných fajfek, nicméně jakýkoli dojem mechaničnosti dokáže šikovně přesměrovat do ubíjejícího aktu pomsty jako takového. Druhá paralela s Klubem rváčů je více tematická. Oba jsou to filmy (černé komedie) o životě v pozdním kapitalismu. Jenže zatímco v Klubu rváčů ještě Jack / Tyler sní o autentickém vzdoru proti systému, v Zabijákovi už je jakékoli domnělé outsiderství protagonisty plně začleněné do neoliberálních struktur. Jestliže Tyler Durden se bouří proti konzumu a pokouší se obnovit smysl pro autentickou zkušenost (a autentickou maskulinitu), anonymní zabiják s nekonečným množstvím identit a mega tučným bankovním kontem (které si ale nemá čas užít) ze svojí askeze udělal integrální součást sebe jako pozdně kapitalistického subjektu. Všeprostupující distance (odcizení) už není nežádoucím prvkem, který bychom měli překonat, ale naopak žádoucí součástí takřka všech profesních i jiných vztahů. Scéna v restauraci je antitezí steakové scény z Matrixu, kde ještě existovala domněnka, že člověk se zaprodá systému kvůli povrchním smyslovým počitkům; tady už ani tohle nefunguje. Není to nic extra nového, o týchž věcech už kdysi točil Antonioni, a pokud mi Zabiják nějaký film připomněl, tak (vedle Melvilleových gangsterek) Povolání: Reportér. Fincherův smysl pro jízlivost mi ne vždycky sedne, ale tady je natolik jemně a hladce zašitý do přesně šlapající žánrovky, že mě to bavilo velmi. (11.11.2023)

Fincherův fanoušek uvidí přes oddaný brejle bezchybný film a není to v pořádku? Je. Mám tu smůlu, že už za pár hodin mi v hlavě bliká jen scéna s Tildou, ta má nějakou psychologii, vtáhne do charakteru a životní filosofie, ale jinak je perfektní Fassbender, totiž jeho hrdina, strojem, který by měl mít druhý - citový, lidský, hluboký? - život, ale tomu se prostě nedá věřit. A když nevidím v zabijákovi nějaký vnitřní růst, vývoj, poznání, neřkuli katarzi... tak mě to prostě nebaví. Sedmičce toto nečuchne ani k ponožkám. (10.11.2023)

Film, ktorý je rozdelený do kapitol, má u mňa už 50% cesty k úspechu pokrytých hned. Rozloží mi to dlhý film na menšie časti a tak mi to akosi rýchlejšie plynie. Avšak The Killer ich absolútne nepotreboval. Nepustilo ma to od úvodných minút až po samotný koniec. Ani vyšťať som sa nešiel a to je už čo povedať! Ked sa tak nad tým zamyslím, budem musieť zrejme prehodnotiť svoj prístup k päť hviezdičkovým filmom. Fincher totiž nasadil dnes večer laťku u mňa dosť vysoko. A dosť mi to pripomínalo Jarmuschov nedocenený The Limits of Control . Takéto meditatívno sebereflektívne filmy , v ktorých v hlavnej úlohe je chlapík ako mašina na zabíjanie, ja osobne žeriem. 100% bez mihnutia oka! (11.11.2023)