Cirkus Humberto

Jeden z nejlepších československých seriálů - a za to může více faktorů. Samozřejmě se projevily finance "kapitalistických" zemí, které projekt podpořily (Německo, Francie), je to znát především na skvělých kulisách a kostýmech. Dále vévodí ta nejlepší herecká smetánka, a to nejen ta česká, ale je zde hodně dobrých herců právě z Německa a Francie. Mistrnou Poláčkovu předlohu není třeba komentovat, scénář se psál sám. Ovšem jedna věc, která je zde opravdu dokonalá, je úvodní melodie skladatele Karla Svobody, to je přímo balzám pro uši, kde se mísí kejklířská divokost i nostalgický smutek, protože každé cirkusácké putování přináší nejen výhry, ale i prohry. Přináší nové lidí, ti staří však často chtíc či nechtíc cirkus opouštějí. Jediné maličké smítko na kráse je pro mě právě fakt, že každý díl se věnuje novým příběhům, novým lidem, na úkor toho, že někdy předchozí příběhy často nejsou dořešeny či nejsou využity tak, jak by si bezpochyby zasloužily. Dle mého mínění nejvyšší laťka byla nasazena již v první díle, kde cirkusu vévodil naprosto výtečný Martin Růžek se svou půvabnou manželkou Claudine Coster - ztráta těchto dvou osob ve třetím díle seriálu dle mého skromného názoru uškodila. Stejně tak rychle se vytratila i druhá generace (Havlová a Brzobohatý) a i ty následující. Ale tak to asi mělo být, prostě ukázat, že cirkusácký život plyne rychle, o to více je krásnější a smutnější. Bohužel nevyřešena zůstala i postava klauna z prvního dílu (jmenoval se tuším Hans), který zřejmě z nešťastné lásky odešel od cirkusu. Škoda, tato postava mi padla hned v úvodu do noty, a těšil jsem se na její další počínání, ovšem byl ji věnován pouhý jediný díl. Ovšem to už je pouhý můj problém. (26.11.2013)

Seriál, který vystihuje jedno slovo: epochální. Takhle nějak si představuji zábavnou, dojemnou a umělecky zpracovanou několikagenerační ságu. Skvělá hudba Karla Svobody (hlavně "šumavské" téma). K čertu s krystalicky čistým širokoúhlým obrazem, k čertu s detailními titulky a do pekel se všemi Křehkými vztahy... CIRKUS HUMBERTO, seriál mistra Františka Filipa, je pro mě nejlepším televizním počinem všech dob. Nejlepší scéna: Bartoškova recitace Máchova Máje. "Vy, jenž dalekosáhlým během svým, co ramenem tajemným zemi objímáte, vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe, vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe, v tiché se slzy celí rozplýváte, vás já jsem posly volil mezi všemi. Kudy plynete u dlouhém dálném běhu, i tam, kde svého naleznete břehu, tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlasť jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou! (45.) (28.09.2006)

Svou výpravou takový seriál ve své době bere dech. I hudba je něco, co se neodmyslitelně vryje do srdcí všech televizních diváků různých věků. Nakonec i celé to drama kolem historie (ne)jednoho cirkusu (a komedie s tím spojená) stojí taktéž za pochvalu. Co ovšem je pro mě těžce stravitelné, je účast německých gesichtů, což je jako šleha devítiocasou kočkou umocněno dabingem české elity (např. krásný hlas Jany Preissové - to tam doprdele nemohla rovnou hrát? Vždyť je (byla) i lepší a krásnější a talentovanější, než ta německá frojlajn). Ne, tomuto flagelantství nelze holdovat a je to škoda. Mohlo to být ...dokonalé. (06.08.2012)

Cirkusové prostředí obecně moc neoblibuji, přijde mi takové dryáčnické a zbytečně napozlátkované, ale je pravda, že tenhle seriál je velice dobře udělaný, počínaje scénářem, který dokáže vystavět napínavé scény i budovat celkovou atmosféru, přes dobré herce a jejich režijní vedení, po neuvěřitelně zajímavé lokace, výpravu, kostýmy a jedinečnou práci s komparsem. Trochu mi zde vadí nesoulad mezi českými a německými herci - ti němečtí jsou zbytečně "tvrdí" a kožení v hereckých výrazech -. chybějí tomu emoce. Ale jinak velice precizní a filmařsky velmi dobře a na úrovni natočený seriál, kde hrají často roli i drobné detaily. (10.09.2016)

Cirkusácká sága plná taškařic a akrobatických čísel, ovšem laděna spíše pošmurně do tragických událostí a právě v tom je síla tohoto seriálu. Za nejlepší díl považuji už hned třetí. Smrt Calra Humberta a Bernharda Berwitze jsem v dětství málem obrečel. Další smutné scény jako akrobat co se vrátí z války bez nohy, nebo jak Petr Berwitz po mrtvici naposled drezíruje na vozíku lipicány ,mně docela dojímaly. Taky skvělý je táta Malina v podání Josefa Kemra. Snad co bych vytknul je (ne)stárnutí některých postav a výběr herců jako potomků, například Oldřich Vízner hraje syna Jaromíra Hanzlíka a poslední tři episody by se klidně vešly do jedné. Při sledování seriálu vždy přestávám nadávat na cirkusy i když to co provádí zvířatům je neodpustitelné a proto do opravdového cirkusu nikdy nevlezu jen do seriálového. (03.09.2008)