Jiří Steimar

Jiří Steimar se narodil 24. dubna 1887 v Praze. Je jedním ze zakladatelů slavného hereckého rodu. Jeho tchánem byl slavný Vendelín Budil (1847 – 1928), první manželkou, se kterou se rozvedl, Anna Steimarová (1889 – 1962), děti Jiřina Steimarová (1916 – 2007), Miloš Steimar (1922 – 1949), vnoučata Jiří Kodet (1937 – 2005), Evelyna Steimarová (*1945) a sochař Kristián Kodet (*1948) a pravnoučata Bára Kodetová (*1970) a Anna Polívková (*1979).

Po vzoru otce se vyučil pekařem, ale uchvátilo ho herectví. Po otcově smrti odešel na dramatickou školu Karla Želenského. Když již byl v angažmá, tak si ještě zdokonaloval hereckou techniku a hlas u Richarda Schlaghammera a Emila Buriana. Jako herec, režisér a krátce také jako ředitel působil v Intimní divadle (1910 – 1913). Režisér Jaroslav Kvapil ho následně angažoval do činohry Národního divadla, kde zůstal až do svého odchodu do penze (1913 – 1959).

V letech 1924 – 1925 a 1928 – 1929 však hrál ve Vinohradském divadle. V roce 1919 se stal na krátko ředitelem Rokoka a v letech 1922 – 1923 uměleckým vedoucím činohry v Olomouci. Často hostoval mimo Prahu. Musíme ještě doplnit Steimarův lidský profil: v Černošicích vedl do roku 1939 svůj vlastní penzión a hrál s ochotníky, byl vyhlášeným kuchařem a vášnivým chovatelem psů, holubů a slepic.

Jiří Steimar měl elegantní postavu, vkusné společenské chování, konverzační umění, krásně melodický, podmanivý a pevný hlas. Přes milovnické úlohy a hrdiny v salonních a konverzačních komediích („Jak se vám líbí", „Salome" aj.), se propracoval až k tragickým úlohám („Záviš z Falkenštejna", „Žižka", „Velký bůh Brown", „Léto", „R. U. R", „M. D. Rettigová", „Višňový sad", „Vojnarka", „Jánošík", „Dítě", „Lištičky", „Nepřátelé" apod.), které zakončil již jen malými epizodkami („Král Lear", „Don Juan", „Šumař na střeše", „Bílá nemoc" apod.).

Často hrál po boku Anny Sedláčkové, Jarmily Kronbauerové a Olgy Scheinpflugové. Všemi byl považován za nejelegantnějšího herce a nositele fraku. Všechny své role Steimar hrál s klidem, rozvahou, lehkostí a úspornou mimikou. Věnoval se také režii („Tragedie lásky" či „Ideální manžel"). S českým filmem spolupracoval téměř od jeho začátků. K filmu ho přivedla kolegyně Anna Sedláčková s manželem Maxem Urbanem, když hrál v několika jejich filmech.

Většina Steimarových němých filmů se nedochovala a ani nebyly určeny názvy jeho rolí: PAN PROFESOR, NEPŘÍTEL ŽEN, ESTRELLA, AMERICKÝ SOUBOJ (manžel), ANDULA ŽÁRLÍ, DÉMON RODU HALKENŮ, KRASAVICE KAŤA (carský důstojník), EVIN HŘÍCH (kapitán) a velkofilm SVATÝ VÁCLAV (kníže Vratislav, otec svatého Václava).

Ve 30. a 40. letech si Steimara režiséři vybírali pro jeho popularitu. Bohužel si ho nejčastěji vybírali ti nejpokleslejší režiséři. Sehrál bankéře Sychru (OSADA MLADÝCH SNŮ), prezidenta železáren Jana Nora (SVĚTLO JEHO OČÍ), ředitele Martena (SEXTÁNKA), hraběte Roveredu (JAN VÝRAVA), manžela Topola (KVOČNA), stavitele Bínu (KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA), primáře (PRO KAMARÁDA), MUDr. Kosinu (PŘÍKLADY TÁHNOU), vydavatele Hartla (ŽIVOT JE KRÁSNÝ), továrníka Kavalíra (ADAM A EVA), záletného statkáře Hrubého (Z ČESKÝCH MLÝNŮ) či ředitele drážďanské opery (TANEČNICE).

Po válce se Steimar jako představitel továrníků a frakových kavalírů nemohl uplatnit. Proto na něho zbyly malé epizodní roličky (často v historických filmech). Vyjmenujme ty nejzajímavější: HOUSLE A SEN (baron), NIKOLA ŠUHAJ (představitel vlády), PAN NOVÁK (lékař), POSEL ÚSVITU (hodinář), MIKOLÁŠ ALEŠ (F. F. Šamberk), JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA (Supovský), JAN HUS a JAN ŽIŽKA (komoří), Z MÉHO ŽIVOTA (Thomé), KUDY KAM? (předseda soudu), KAŽDÁ KORUNA DOBRÁ (Müller), MEZI NÁMI ZLODĚJI (předseda komise), LIMONÁDOVÝ JOE (továrník Kolalok) či OBJÍŽĎKA (Kubitzek).

Zemřel patnáct dní před premiérou svého posledního snímku MARATÓN (1968), kde hrál starého muže na balkoně. Spolupracoval rovněž s rozhlasem („Hamlet" atd.) a televizí (OBRÁCENÍ FERDYŠE PIŠTORY). Obdržel Státní cenu (1933), titul Zasloužilého umělce (1953) a Vyznamenání Za vynikající práci (1958). O udělení titulu Národního umělce (1968) se již nedozvěděl – byl jmenován v den své smrti.

Oblíbený herec, režisér a zakladatel významného českého hereckého klanu zemřel na zhoubný nádor v nemocnici Na Františku 15. prosince 1968 v Praze ve věku osmdesáti jedna let. Pouze v rukopise zůstaly jeho paměti „Kam až paměť sahá".

Jaroslav "krib" Lopour