Pan Jordán a Habada

Zdařilé psychologické drama, žánr komedie mi k tomuto TV filmu vůbec nepasuje.. Mladá Jana Hlaváčová je tu ovšem úžasná, půvabná, uvěřitelná,  v roli nezkušené a po spravedlnosti toužící učitelky se mi moc líbila.. Karel Höger to zaválel v kvalitě A+, byl dokonale odporný.. On celý ten učitelský sbor byl poměrně dost vypečený, v podstatě smutná věcička a bohužel i nadčasová.. (16.01.2024)

,,To se u nás mnohdy něco prohlašuje za moderní, a pak se ukáže, že je to jen prchavá voda. Už se s tím natropilo dost komedie." Spočátku jsem si trošku lámal hlavu, kdy se příběh odehrává (film jsem viděl po dlouhé době, měl z něj v paměti jen matné útržky a nečetl nic předem). Kam nás to v téhle inscenace zavedl Miroslav Zachata ve společnosti slavných herců v rolích učitelů? Dle úvodního kupletu Ljuby Hermanové a těch učitelských dialogů o zavedení povinné tělovýchovy či inspektorech potrpících si na tom, že pravítko musí ležet "rovnobežně s hranou stolu" to vypadalo spíš na nějakou tu první republiku, než 60. léta v době největšího uvolnění. Až detailní záběr na obraz Františka Josefa I. odhalil, že jde o ještě dávnější dobu c. k. monarchie někdy na přelomu století. Kdo ale očekává na rok natočení (1968) alespoň trochu společensky odvážnější obsah, nemusí být taky úplně zklamán, myslím, že v opětovném nástupu bývalého řídícího po amnestii a následní rehabilitaci lze vidět paralelu k době vzniku. Co však zůstává nadčasové navzdory změnám a pádům celé řady režimů od doby původní Štechovy hry, je až obludná ukázka kariérismu, protekce a pokrytectví v pracovním (zde učitelském) kolektivu. Mezi tolika oblíbenými českými filmy ze školského prostředí naprosto zapomenutý kousek, zabírající hodně kritický pohled na společnost jako takovou skrze jednu učitelskou sborovnu. Vynikající satirická komedie i drama, kterou sráží prakticky jen archaická kvalita obrazu. Většina zde zúčastněných herců je dnes již neopakovatelnou zárukou kvality, z pohledu filmografie Karla Högera zajímavý charakterový protipól či rovněž tematické doplnění ke Škole otců. 80% (27.02.2019)

Drama o vztazích v jednom učitelském sboru. 1) 43letý režisér Miloslav Zachata natočil dva roky před svou smrtí podle vlastního scénáře drama s komediálními prvky. Inscenaci hned tak nezapomenete nejenom díky pěkně napsanému scénáři a zručné režii, ale zejména zásluhou skvělých herců. 2) Zpívá tu 55letá Ljuba Hermanová, v roli školního inspektora doslova září 77letý František Smolík. 59letý Karel Hoger je v pro něj ne zcela obvyklé záporné roli. 49letý Radovan Lukavský i 48letý Vlastimil Brodský, stejně jako 50letý Josef Bek nebo 49letý Ota Sklenčka odvádějí své běžné (rozuměj špičkové) herecké výkony. 3) Za zmínku stojí i rychlost, s jakou si namlouvá 48letý Zdeněk Řehoř svou půvabnou kolegyni, 30letou Janu Hlaváčovou: Ještě před měsícem jste dovolila, abych vám půjčil rukopis. Před čtrnácti dny jste dovolila, abych vám vyznal lásku a předevčírem jsem se vás zeptal, jestli chcete být mojí ženou. Ani nechtějte vědět, co mu odpověděla. (09.01.2014)

Režie a kamera mi přijdou poněkud nešťastné, občas vypichují věci a záběry, které jsou nedůležité, a naopak nějaký pohled na určitou postavu nebo detail chybí. Zmatený je i začátek, kdy jsme hozeni do nějakého vaudevillu, kde školnice zpívá kuplety (!), abychom pak v postavách poznali ctihodné učitele. Obávám se, že v reálu by si taková školnice ani neškrtla, ale bylo potřeba vyprávěné dozvučit i pro pomalejší ve vnímání jasným písňovým textem. Jinak ale je téma zajímavé a nadčasové - neustálé pletichaření a snaha postoupit na stupínku důležitosti o kousíček výš, snaha o politické vztahy, a přitom rezignace na morálku, protože jinak nepřežijete. Herecký koncert, hlavně pana Högera, jehož jsme jako záporáka moc neviděli, a tady mu jde grimasou či pohybem ruky vyjádřit hnutí mysli postavy, aniž by ta musela promluvit. ... Mimochodem, film mi v mnohém připomněl rozhovory mých kolegů v mé bývalé práci, kde se třeba také pořád jen bavili o jídle. (20.05.2018)

Když jsem studoval v Německu, zaslech l jsem občas názor, že Češi jsou falešní. Protože to vesměs tvrdili holky, tak jsem tomu nevěnoval přílišnou pozornost - ale víte, na každém šprochu... Protože žiji v Česku, mám s falešností Čechů větší zkušenosti, než s falešnostmi jiných národů. Ta česká mi připadá malichernější, žabomyšejští (jak zjistil i dr.fish *****). Když začnou být falešní Němci (nebo jiné větší národy) potom padají hlavy celých etnik a hroutí se celé "dobře zavadené" systémy. Miloslav Zachata situoval kritiku české falešnosti do doby Rakouského mocnářství (přímo pod mocnářův pohled), ale mohl by ho stejně umístit do současnosti či budoucnosti - nic by se tím nezměnilo. Stejně tak jako celé vyústění filmu směřuje do budoucnosti: vše pokračuje dál v zaběhlých kolejích, bouře na lžíci vody pominula, opět jsme se zabydleli v řezimu daném povoláním, rodiným zázemím atd. Mimo pěkné zarámování příběhu písněmi (autor rovněž Miloslav Zachata) zpívané Ljubou Hermanovou), včetně téměř shodného počátečního a koncového prostředí, a výše uvedeného poučení, vidím jemnou autorskou práci i v tom, že se nedozvíme, kdo se stal řídicím účitelem (v podstatě je to také jedno), a v jednoznačné vyčlenění mladé učitelky (Jana Hlaváčková) z učitelského kolektivu ne proto, že má přísný názor na morálku a spravedlnost, ale proto (viz učitel Habada), že do něj nepatří. (08.05.2017)