bloom

Jsem zcela ohromen výkonem Philipa Seymoua Hoffmana, filmem už o trochu méně. Zahanbeně přiznávám, že od Trumana Capoteho jsem nic nečetl a znal jsem ho pouze z jeho jedniné herecké kreace v parodii Vražda na večeři (pokusím se to napravit). Styl vyprávění je celkem zajímavý, ale chvílemi vám nedokazí všechno okamžitě. Ale ty Hoffmanovy pohyby, to jak mluvil, to je zasloužený Oscar. Cenu za dabing by si zasloužil i Miroslav Táborský, který si na jedničku poradil s oříškem přemluvení Capoteho hlasu do češtiny.

Moliérova hra Lakomec mě už léta fascinuje a speciálně postava Harpagona díky možnosti pojmout ji tolika různými způsoby. Harpagona jsem viděl v podání spusty herců: z Francouzů to byli Michel Serrault a Louis de Funés, z našich pak třeba Miloš Kopecký, z rozhlasu si pamatuji Stanislava Neumanna a slavný monolog jsem viděl v televizi v podání Františka Filipovského i Ljuby Skořepové. Můj oblíbený Viktor Preiss vsadil na Harpagona jako křepkého staříka a musím říci, že se jedná o mě sympatické pojetí. Rudolf Hrušínský a Jiřina Bohdalová vlastně své role opakují z různých jevištních provedení hry. Celá inscenace se dlouho věrně drží předlohy, aby ke konci na ni téměř úplně rezignovala (slavný monolog je skoro celý vypuštěn) a vzniklo další pojetí konce. Přesto pro mě nejbližším Harpagonem zůstává Petr Nárožný na prknech Činoherního klubu, škoda, že neexistuje záznam této inscenace.

Mám rád představení Činoherního klubu a díky známosti příbuzenstva s vedením divadla jsem jich viděl už pěknou řádku. Impresária ze Smyrny jsem viděl už dvakrát živě a musím říci, že pokaždé jsem se skvěle bavil. Navíc prvně jsem se díky zmíněné známosti dostal i na premiéru, kde mezi diváky byli i literární kritici a teoretici Zdeněk Hořínek a Jan Lukeš, textař Jan Vodňanský a z herců Alena Vránová, Jiří Hálek nebo Bořivoj Navrátil. Už tehdy jsem se skvěle bavil a pokud si vzpomínám, nebyl jsem sám, protože pan Navrátil seděl vedle mne a dodnes si pamatuji jak mi z jeho smíchu zaléhalo ucho, protože první jednání druhé půlky se Stanislavem Zindulkou celé prochechtal. Podruhé jsem představení viděl asi rok a půl nato a už jsem věděl, kde se asi budu smát (a opravdu jsem se zase smál, i když Stanislv Zindulka byl nemocný a zaskakoval za něj Otmar Brancuzský), ale hlavně jsem poznal, jak moc se představení od premiéry vyvíjí. Všichni herci a herečky mají svou chvilku, někdo jich má víc, někdo míň. Ať je to slintající Pavel Kikinčuk, kejhající Jaromír Dulava nebo otupělý Ondřej Vetchý, kterému skvěle přeskakuje hlas. Králem představení je ovšem Petr Nárožný, od nějž pochází celý konec hry s turné, který prý zaimprovizoval na jedné zkoušce. Velice příjemné strávení večera.

"Supergazola dekapletovat nalevo." Druhý díl je především složený ze vzpomínek na Perozziho, který posledně zemřel a k tomu je přidáno pár nových fórků (kupříkladu hned v úvodu profesor Sassaroli - Adolfo Celii sebere na hřbitově iluze jednomu vdovci) a samozřejmě slovní kejkle hraběte Maschettiho. Ale přeci jen mi přijde, že je lepší než jednička. Prospělo, že nevýrazného Duilia del Prete nahradil Renzo Montagnani a Monicelli už tentokrát podává Tognazziho finanční problémy s větším humorem. Ovšem jako u první části kazí celku dojem zbytečná dramatická a dojemná scéna, která jako by vypadla z filmu úplně jiného žánru. 80%

"Krtek se okrtil." Komedie, která má u nás podle mě lepší pověst, než by si zasloužila. Se škatulkou bláznivé komedie bych byl trochu opatrnější, protože celý snímek je prodchnut hořkým tónem. A to je možná ta škoda. Moc mi nesedne spojení mystifikační hry na gangstery před nenasytným dědkem Bernardem Blierem spolu s řešením sociálních problémů jedné postavy a až skoro násilně dramatickou finální scénou, což byl asi patrně záměr režiséra Pietra Germiho, který měl film původně režírovat, ale následně zemřel na rakovinu. Avšak už kvůli nesmyslným blábolům hraběte Mascettiho (Ugo Tognazzi), pověstné fackovací nádražní scéně a výkonům čtyř z pěti hlavních hrdinů (t.j. právě Tognazziho, tradičního Philippa Noireta, Adolfa "Larga" Celliho a Gastonea Moschina) stojí za zkouknutí. A podle Philippa Noireta film vychází ze skutečných historek jistého italského architekta a jeho přátel. 70%

By the Pricking of My Thumbs je poslední román s dvojicí Tommy a Pentlička, kteří zde sice vystupují, ale Tommyho z pátračské role vyšoupla babka Marplová. No škoda, na zpracování příběhů, kde budou vystupovat pouze Beresfordovi, si ještě budeme muset počkat.

Kouř bez ohýnku je patrně nejlepší díl z druhé série nové slečny Marplové. Ale musím říci, že především z důvodů, které jsou zde prezentovány jako mínusové body. Menší prostor slečny Marplové mne potěšil, ale ne proto, že bych ji neměl rád jako postavu (i když mám mnohem raději Poirota, který mi zdaleka nepřijde odporný), ale že Geraldine McEwan mi nepřijde jako úplně vhodná volba na její ztvárnění - sice přesně skloubila její střídmé vystupování s babkovskou zvědavostí, ale typově se mi na roli úrostě nehodí. A ta zadní projekce, jojinecko, to je v tomto případě nápaditá stylizace.

Myslím, že se jedná o první animovaný film dvojice Adolf Born - Miloš Macourek a jen tak jsem na něj narazil při sledování jednoho z dílů Mistrů českého animovaného filmu. Ale jedná se opravdu o geniální malou komediální hříčku podtrženou skvěle předneseným komentářem Stely Zázvorkové. Takže vlastně pouze opakuji, co tu bylo řečeno.

Od Jednotky příliš rychlého nasazení jsem čekal dost. Jednoho z nejschopnějších komiků současnosti Simona Pegga sleduji už od Velkovlaku a navíc, když jsem viděl zbytek obsazení složeného z dalších úžasných britských komiků - kromě svého častého partnera Nicka Frosta přibral Pegg do party svého kolegu z Velkovlaku Kevina Eldona, Bill Bailey z Black Books tu má vtipnou dvojroli (ovšem trochu chybí Dylan Moran zu téhož seriálu) , a pak ta trojice v úvodu - srdce mi zaplesalo. A výsledek? Nadprůměrná komedie, která má se příjemně rozjíždí situační komikou, ve druhé třetině, kdy probíhá vyšetřování, sice trochu drhne, ale ten závěr, to je opravdu lahůdka s podobnou nadsázkou jakou je prodchnutý Starsky a Hutch. Za zmínku stojí třeba poslední věta velebného pána: "Do píči s tebou, kobylko." Timothyho Daltona jako 007 nemám rád, ale tady je skutečně ďábelský. Jako milovník komedií, který občas koukne na nějakou tu Smrtonostnou past, jsem se opravdu bavil.

Na tenhle film jsem se těšil dva roky a tak jsem od něj hodně čekal. Čekal jsem na jadernou bombu vtipů, větší odvahu při satirické krirtice a na nějakou památnou scénu, která se od teď bude všude citovat. Na druhou stranu příběh o zkáze města mě moc nelákal, ale čekal jsem, že když se sejde "tvrdé jádro" seriálu tak že mi to množství gagů vynahradí. Jejich tempo je ovšem menší než v některých televizních epizodách a je škoda, že některé postavy tu nemají žádný prostor (nemůžu si stěžovat, že by se to týkalo mého oblíbeného Vočka, ale třeba Seymour Skinner - z celého filmu si ho pamatuji pouze jako statistu). Satirou má být pouze další rýpnutí do TV stanice Fox a prezident Arnold Schwarzeneger nadávající v českém znění na protitemelínské aktivisty.Památná scéna snad může být pouze Bartova projížďka na skateboardu, ale jinak tu zas až tak nic výrazného není. Přesto jsou Simpsonovi ve filmu nadprůměr v současné americké komediální a už i animované produkci. A co se týče dabingu, Vlastimil Zavřel se po dvou zahřívacích sezonách vžil do Homera už v seriálu, takže si nestěžuji, stejně jako na ostatní, co dokázali svůj um tamtéž. Ale přeci jen, nebyl by Arnold ještě vtipnější, kdyby promlouval "svým" hlasem Pavla Soukupa, když Toma Hankse mluví jeho druhý nejčastější dabér Aleš Procházka? A trochu mi vadilo i obsazení jednoho herce do více rolí.