Poslední recenze (1 954)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/169/011/169011123_4cykmh.jpg)
MaXXXine (2024)
Ti West zakončil svou trilogii hororů s Miou Goth velkolepým ultrapastišem, který v jistém ohledu aktuálně dovršuje nejen sérii a autorovu filmografii, ale i celou filmařskou tradici pokleslých žánrů. Všichni brakaři od nepaměti toužili po přijetí a uznání, což v branži znamená mít studiové zázemí a točit v Hollywoodu. Příznačně trilogie o vábení filmařiny a příslibech slávy končí právě tam. West si vyloženě libuje v eklektickém skládání aluzí a referencí. Jeho film dýchá nadšenectvím pro vysoké i nízké a skládá tak vedle sebe aluze sahající od porna po "Čínskou čtvrť", od amerického trashe po giallo i od "Psycha" po "Dlouhé loučení". Plně při tom využívá splněný sen, že je produkčně pod křídly studia Universal, a inscenuje fanovskou tour po ikonických lokacích nejen L.A., ale především venkovních setů proslulých Universal Studios. Při tom vzpomíná na éru VHS, vyzdvihuje žánrovky točené ambiciózními režisérkami a účtuje s pánbíčkáři a moralisty, kteří v 80. letech proti brakařům a jejich dílům protestovali. Pořád ale "MaXXXine" zůstává v prvé řadě požitkářskou žánrovou fantazií, která neusiluje o historickou věrnost (např. režisérky dostávaly prostor u Cormana, ne u velkých studií). Tady je hlavním jmenovatelem vlastní radost tvůrce a ideálně i stejně naladěných diváků. Nabízelo by se až sahat ke slovu "tarantinovské", což by ale jako ve všech případech jeho užití bylo neadekvátní a omezující. Protože zatímco Tarantino dělá ultimativní parafráze svých oblíbených žánrů důmyslným scenáristickým tuningem ikonických momentů, West vyloženě skládá rozjařilou poctu, která si vystačí s fetišistickou rekonstrukcí, jež není o moc scenáristicky sofistikovanější než její vzory, jen radostně poučená a nadšenecky si libuje v nabízejících se možnostech (což dokonale stvrzuje závěrečný vanity záběr).
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/169/069/169069344_ijnyuw.jpg)
Život k sežrání (2024)
"Život k sežrání" má fantastickou stop motion animaci plnou hravých detailů a zcela adekvátně se o něm hovoří jako o velkém úspěchu novodobé české kinematografie, nejen té animované. Stejně jako jeho vizuál skvostně balancuje mezi bizarností a líbivostí, tak i scénář poučený zahraničními vzory (od tvorby pro menší děti, přes ikony žánru, po teen klasiky nového tisíciletí) zvládá vyvažovat edukační ambice se zábavností. Jenže to má jedno “ale”. U takhle skvělého a vypiplaného filmu s jasným poselstvím totiž tím spíš zamrzí, že tvůrci přes všechny své ambiciózní záměry nedohlédli, že zatímco jisté stereotypy a klišé skvěle nenuceně rozrušují, jiné bohužel (zřejmě) nevědomky utužují. ___ SPOILER ___ Především je to obezlička, že řešení šikany přináší fyzická eskalace ze strany utlačovaného, která dodává úlevu, zadostiučinění i uznání. Při tom právě že některé ze zahraničních inspirací (přinejmenším "Perks", které animák důmyslně parafrázuje v jedné ze svých několika vrcholných scén) už toto dávno posouvají do adekvátnější podoby či to alespoň problematizují. Podobných scenáristicky chabých a co do osobně psychologického i společenského statu quo problematických elementů najdeme ve filmu bohužel více (personifikovaná motivace pro osobní zlepšení a větší část na to vázaných motivů hraničících se stalkingem, včetně finále s falešným příslibem). Což je škoda, když na druhé straně tvůrci např. výtečně scenáristicky i edukačně vyřešili to, aby ze svého obézního hrdiny neudělali otloukánka čekajícího na spásu či přijetí od okolí.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/169/028/169028043_4up0mi.jpg)
Kneecap (2024)
Každý outsiderský zdokonalovací film, ať už sportovní (modelově např. "Rocky" či "Vybíjená") či hudební (např. "The Commitments" či "Ladíme!") potřebuje k úspěchu jen následovat klasická schémata a dosadit do nich náležitě sympatické postavy s čitelnými motivacemi ve svérázném prostředí. "Kneecap" tedy v samotném jádru není žádným zjevením, protože "jenom" dokonale naplňuje koncept perfektně fungující na diváky. Prostě ideálně využívá svou bojovnou agendu, sympaticky oprsklé reálné protagonisty, říznou formu a fajnově vrstvený scénář. Tenhle recept na úspěch prostě vyšel až nepřekvapivě dobře, což ale nikterak neubírá sílu kultu, který se kolem filmu zaslouženě buduje. Chtělo by se i jízlivě říci, že hlavní důvod, proč film sbírá tak nadšené reakce, spočívá v jeho chytré cestě k mezinárodním divákům. Ta se namísto nabízejícího se hlavního tahu mainstreamové distribuce vydala klikatější cestou sbírání slávy a nadšeného uznání v jinak povětšinou trudném prostředí filmových festivalů či trhů. Ono taky není žádným překvapením, že po pecce z Irska prodávané francouzskou firmou okamžitě skočil distribuční label gigantu Sony. Tak jen doufejme, že jeho česká divize nespí, a pouze podobně důmyslně vyčkává na šeptandu, než tenhle nastřelený a oprsklý diss track pustí do naší distribuce. Tuhle nálož endorfinů je totiž potřeba konzumovat jen v hromadné podobě.
Poslední deníček (6)
Top 2023
Příspěvek do každoroční ankety Cinepuru. Každý účastník možnost vybrat 20 titulů uvedených a viděných v uplynulém roce, přičemž má také možnost uvést nějakou klíčovou událost či symptom příslušného období.
Přední divácké slasti, radosti a překvapení:
Falcon Lake (CA 2022, Charlotte Le Bon)
Dospívání a první láska jsou horor, přičemž Charlotte Le Bon to dokázala fantasticky vystihnout ve svém pohlcujícím a křehkém filmu.
Hundreds of Beavers (US 2022, Mike Cheslik)
Grandiózní resuscitace hraných i animovaných grotesek vyvolává nevěřícný úžas i trhá bránice, ale také potvrzuje, že zelené plátno může stále ještě být fantastickým polem neomezených možností. Stačí k tomu mít partu kámošů v plyšových kostýmech a ohromně větší než malé množství DIY kreativity.
Neck (Kubi; JP 2023, Takeši Kitano)
Mistr krutě suchého humoru Kitano přináší nelítostně jízlivé a skvostně provokativní zneuctění mýtu samurajských ctností a historických hodnot Japonska, kde z předních dějepisných osobností dělá vyšinuté zběsilce a morální degeneráty.
Obzor (Spre nord; RO, FR, GR, CZ, BG 2022, Mihai Mincan)
Bravurně vyprávěný a emocionálně zničující film o hranicích a předsudcích i fatální tíze jejich překonávání, který se zcela pohříchu nedostal do české distribuce, byť vznikl v české koprodukci.
Přišla v noci (CZ 2023, Jan Vejnar, Tomáš Pavlíček)
Vedle mnoha jiného také nejlepší adaptace západního žánru do českých společenských reálií v dějinách lokální kinematografie. Home-invasion trhiller too close to home.
Zbytek z Top 20:
á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN (ČR 2022, Jan Bušta)
Aftersun (GB, US 2022, Charlotte Wells)
Conann (BE, FR, LU 2023, Bertrand Mandico)
Electra (CZ 2023, Daria Kashcheeva)
Chlapec a volavka (Kimitači wa dó ikiru ka; JP 2023, Hajao Mijazaki)
John Wick: Kapitola 4 (John Wick: Chapter 4; US 2023, Chad Stahelski)
Karaoke blues (Kuolleet lehdet; FI, DE 2023, Aki Kaurismäki)
Lucemburk, Lucemburk (Luxembourg, Luxembourg; UA 2022, Antonio Lukič)
Mluv se mnou (Talk to Me; AU 2022, Danny Philippou, Michael Philippou)
Netvor (Kaibutsu; JP 2023, Hirokazu Koreeda)
Oppenheimer (US, GB 2023, Christopher Nolan)
Pinocchio Guillerma del Tora (Guillermo del Toro's Pinocchio; US, FR 2022, Guillermo del Toro, Mark Gustafson)
Spider-Man: Napříč paralelními světy (Spider-Man: Across the Spider-Verse; 2023, Joaquim Dos Santos, Kemp Powers, Justin K. Thompson)
Tonda, Slávka a kouzelné světlo (CZ, SK, HU 2023, Filip Pošivač)
Zabijáci rozkvetlého měsíce (Killers of the Flower Moon; US 2023, Martin Scorsese)
Hlavní události roku:
Virální internetový mem Barbenheimer překvapivě vyprodával kina – příznačně za nevěřícného zírání PR oddělení studií i samotných kinařů. Skončilo Ulož.to coby platforma nezřízeného stahování nelegálně sdílených filmů – tak uvidíme, jaké dopady to bude mít pro český filmový průmysl a pro kulturní rozhled lokálních filmových nadšenců. Převážně v potají Cinepur na svém webu spustil elektronický archiv – čímž ve mně vyvolal podezřelý pocit, že by se mohly naplnit i nějaké další mé sny, které jsem pokládal za nemožné v české kotlince. Na což navázala distribuční společnost Aerofilms nákupem kompletní knihovny filmů vlastněných studiem Ghibli.