mortak

Film o tom, že určitá část lidského rozvažování a chování nepodléhá matematice a otázky typu "Co je víc - život mužů v jednotce, nebo život jednoho muže?" ztrácejí v této oblasti smysl. Millerova jednotka jde za svým cílem a vždy dělá víc, než je jí určeno, i když to stojí životy jednotlivých vojáků. A divák si musí sám odpovědět, zda stačí plnit zadanou povinnost, nebo se - alespoň občas - pokusit o něco víc. Ryan může odejít do bezpečí, Miller nemusí dobývat německé stanoviště, a přesto nejednají dle jednoduché matematiky. Proč?

Nietzsche by měl radost... A bych jí měl taky, kdyby nebylo toho scénáře. Jestli tu mám akční partu snů, tak proč s ní nepracuji? Jet Li je trestuhodně nevyužit, o Crewsovi či Couturovi ani nemluvě. Proč zrovna Statham řeší svůj vztah na plátně a ostatní ne? Je to poskládané z kostiček, které samy o sobě jsou vynikající, ale dohromady jedna přebíjí druhou.

Sexualita přináší poznání smrti a své temné stránky. Freud a Jung by snad tento film sledovali se zájmem, neboť jde o iniciační cestu, jenže ten symbolismus je už stokrát provařený, a tak pro normálního diváka je tato dvouhodinová povrchní psychoanalytická drogová seance k nevydržení. S westernem to nemá nic společného a témata nastolená filmem jsou vyjádřena v jiných filmech daleko lépe a bez digitálního CGI symbolismu. Cesta za svým temným já (Apocalypsa now - Sheen x Brando), iniciační cesta (Mrtvý muž), sexualita ve spojení se smrtí (Ostře sledované vlaky)... / Po seznámení s komiksem ubírám jednu hvězdičku. Tak tohle si Blueberry nezasloužil!

Jak slabošský hejsek ke měšťáckému životu přišel. Film dokazující, že nebyl moc veliký rozdíl mezi životem v socialismu a kapitalismu. Z práce do hospody a z hospody k ženské do postele. Arthur se podobá hrdinům Kunderových Směšných lásek, je přesvědčen o své výjimečnosti a přitom jde po přesně vymezené cestě, neboť má silně vyvinutou slabou vůli. I když je film na svou dobu otevřený (taky dostal X rating), nezapře výchozí bod v divadle (Osborne) a proto ještě není tak autentický jako třeba U konce s dechem. I tak jde o skvělou adaptaci.

Filosofie má dva hlavní typy důkazů - důkaz "že", který dokazuje jen nějaký fakt, a důkaz "proč", který přidává bezprostřední příčinu a je tedy nadřazený prvnímu typu. Třeštíková bohužel zůstává u prvního, ukazuje narkomany mezi námi, ale nezajímají ji žádná proč. Její kamera "za zadkem" je dle mého zneužívání a využívání lidské trosky a za inscenování některých scén by se Třeštíková měla stydět (kašna, potok), a kromě toho nechává veliký prostor sebelítostným zpovědím a sebemrskačství, místo toho, aby začala hladit Katku proti srsti a ponořila se víc do hloubky. A čas na to měla. Objektivně dvě hvězdičky, ale vzhledem k tomu, že Katčino chování na ambulanci mi připomnělo něco z minulosti, a já měl slzy v očích, hvězdička navíc.

Jackie není horší herec než třeba Stallone nebo Willis, takže to jednoduché vážné "herectví" (sveřepý výraz) nijak neubírá filmu na kvalitě. A po takové likvidaci týmu by hollywoodské akční hrdiny odvezli tak na psychiatrii. Ovšem Wing má svého anděla strážného (ta závěrečná pointa je opravdu něco) a HK akční film hlásil v roce 2004 návrat krále.

Ani politika, ani životopis, ale fascinující studie samoty "božského", člověka, který je sám se svým bohem (nebo knězem?), pro kterého i vlastní žena je tvorem z jiné planety, a který v politice odměňuje i trestá jako "bůh", jenže tím nikdy nemůže být, a tak následuje pád. Pět hvězdiček už jen pro scénu volby prezidenta - dokážete si představit český film o volbě Klause? Jenže to bohužel v době absolutního dna české kinematografie, v době Bastardů a Hranařů, rozhodně nehrozí.

Film sice titulky odkazuje k rytinám, které doprovázely knihy devatenáctého století, ale točit film o chudobě a špíně tímto stylem mi připadá poněkud nešťastné (Oliver jde vstříc východu slunce apod). Scénář taky není žádná sláva, protože vybírá a krátí knihu stejným způsobem jako ty předešlé včetně muzikálu. Vůbec celé to připomíná divadelní představení, na které bez obav budou brát učitelky českého jazyka své žáky.

Proč slaboši a zbabělci (Alice nazývá Lamptona "timid soul") tak osudově přitahují lásku žen? A proč nakonec ti slaboši zjistí, že spíše než milenku potřebují maminku? Pokud budu film hodnotit objektivně, dostal by se na tři hvězdičky. Jenže v roce 1959 se o sexuální manipulaci nemohlo na plátně mluvit otevřeně, a tak se film jenom dotýká a naznačuje, a nechává na divákovi domýšlet si příčiny chování postav. To samé asi museli řešit herci a nejvíce se to povedlo Signoret, zatímco Harvey je vcelku mdlý a nepřesvědčivý.

Na jednu stranu plné odpudivého násilí zručně nastříhaného do odrhovačky, která vám dlouho zůstane v uších, některé herecké výkony jsou směšně amatérské, ovšem účty se musí platit a nikdo nemůže utéci hořkému konci. Sedmdesátá léta nezobrazovala násilí esteticky a černohumorně, ale dokázala v polarech ukázat celý ten hnus nekonečného kolotoče násilí.