mortak

Chaplinova pohybová exhibice, Od dveří, přes maséra, až k zavěrečnému frmolu tu Chaplin předvádí svoji kondičku. Někdy sice trochu samoúčelně, ale to najdeme později i u Belmonda.

Velice zdařilý pokus vrátit Bonda k normálu. Ač se dědeček Moore snažil sebevíc, filmy s ním už připomínaly spíše omšelou pouťovou atrakci pro starší a pokročilé. Na staré časy odkazuje SMĚRŠ, na nové Afganistan. Slabinou je ale bond-girl. Místo typické flemingovské hrdinky (šrámy na těle, odhodlání pomstít se) tu máme naivní barbínu, která jako pejsek následuje všude Jamese a vzdychá a vzdychá. Dalším problémem je scénář, který se snaží držet při zemi (což je skvělé), jenže míchá dohromady ty nejomšelejší téma špionážních historek s rambovskou pomocí utlačovaným (což občas dost naštve). Naštěstí je tu Dalton, který má v sobě tu pravou bondovskou tvrdost a šarm a mnoho zajímavých akčních scén (například honička po střechách Tangeru či ruské vězení).

Spojení příběhu jako vystřiženého z měšťanské frašky s exibicí na kolečkových bruslích. Pradoxně je nevtipnější začátek v restauraci, protože zbytek je spíše grotesková verze Feydaua.

Pomalé opouštění groteskového syžetu a přechod k sentimentálně dramatickým komediálním příběhům. Svoji výstavbou groteska připomíná pozdější Světla velkoměsta - patos a sentiment (Armáda spásy, pomoc chudým) je prokládán komickými výstupy (Charlie proti vazounovi). Jenže tady je ještě happyend, zatímco později...

Zdařilý mix toho starého (žebřík, policista, lupič) s novými scénkami (prsten, budík, rybičky), a to vše obalené bláznivým soupeřením dvou pomocníků v obchodě. The Pawnshop - toť taková grotesková obdoba The Office.

Starý kabát v lepším a propracovanějším provedení. Velkolepá šlehačková bitva, dvě dějové linie, které se ve finále propojí, nikoliv kopací rutina, ale promýšlení situací...Jen je to pořád ten starý kabát.

O dost lepší než starší Night at the Show s podobným tématem. Tady se Charlie vetře do vybrané společnosti a řeší neznalost společenských zvyklostí při jídle a tanci velmi zábavným způsobem. Už to není jen cestování pochutin vzduchem k něčímu tělu (i když i na to dojde).

Chaplin versus dům v jednu hodinu v noci. Dokonale propracovaná one-man show, která by se měla promítat adeptům herectví, protože je nabitá po okraj skvěle zahranými gagy.

Zvláštní směsice obdivného a úsměvného pohledu na dravý poválečný kapitalismus s tragikou bezohledné soutěže o peníze. Ve válce je nahoře ve vzduchu vše jednoduché - je to smrtící hra s přesně danými pravidly, ve které se každá chyba trestá smrtí. Dole na zemi však vládne "neviditelná ruka trhu" - záludná, chtivá, žádající si více a více, a které padají nesmyslně za oběť ženy i muži, stejně nesmyslně jako ve válce umírají děti, když má jít o souboj mužů. Kdyby té tragiky bylo více, kdyby Hill nestylizoval hlavního hrdinu dle zašlých černobílých fotografií z alba rámujících film, kdyby ubral trochu toho úsměvného pohledu na minulost, mohl se dotknout nebe.

Klasická komická situace: opilec ve společnosti, zde v kabaretu. Bohužel není tu nic, co by Chaplina odlišovalo od typické produkce tehdejší doby na toto téma.