mortak

Standardní parodie s pár extra vtípky, ale chybí ji něco navíc. Moc se soustřeďuje na konkrétní film Rudolpha Valentina, takže se občas dost "courá". Jenže nemůže být každý den Zpívání v dešti.

Prvních čtyřicet minut je to spíš taková oslava potulných komediantů, oslava jejich svobody. Šíří svými pohádkami pravdu a nebojí se mocipánů (Kemr jako moudrý herec ryzího typu, který oslavuje Shakespeare v Hamletovi). Tím, že je nutno zachránit svobodu, zachránit herce, přesouvá se film do světa honosných kostýmů. Úlohu herce zde přebírá šašek (to známe z Werichových předscén). Zdá se, že se v této části Herz nechal inspirovat Dumasovým Josephem Balsamem (magie, elixír). Bohužel celý film je velice divadelní - postavy pronášejí své monology jako v Národním a masky jsou na první pohled viditelné. Trapná je honička na tržišti vrcholící spartakiádním výstupem Pavelka versus dva biřici (rvačka by neměla vypadat tak secvičeně), A tak zbývá hra s atmosférou - Hapkova kolovrátková hudba se dopňuje s dobře vybranými lokacemi snímanými promyšlenou kamerou.

Jak udělat ze složitého technického problému patetickou oslavu nezlomného amerického ducha a dokonalé americké rodiny. Jim Lovell sice díky přípravě na vysněný let nemá moc času vychovávat děti a do jeho ideální rodiny se vplížilo zlo - dcera koketuje s hippies a poslouchá Beatles - ale i když je uprostřed vesmírného chladu, ví s neochvějnou jistotou, že tam na Zemi na něho čeká základní jednotka celého vesmíru - americká rodina. A pochopí to i jeho dcera, když vyslechne v TV jeho vyprávění o jednom válečném letu (v té době už má sobě slušné šaty, nikoliv hippie fashion). A nezapomeňme připočíst k americké dokonalosti i jeho babičku, která je tvrdší než skála, a všechny ty "perfect housewives", které věrně a oddaně čekají v domech na návrat Ryzích Amerických Chlapců z výprav, a hlavně tu vyšší moc ochraňující všechny ty Dobře Oholené Američany.Přiznám se, že ač je film skvěle natočen, ač se člověk nenudí, raději si přečtu odbornou knihu vysvětlující podrobně a na úrovni všechny ty technické problémy. Tento film je na mě přepatetizovaný ad absurdum.

Jeden z nejlepších filmů navazující na "cinema verité". Banální příběh obyčejné dívky, která způsobně projde vzdělávacím systémem a přitom sní o ideálním chlapovi. Najde si hodného, pracovitého, ale ten ji nudí, a tak odejde k navenek silnému flákači, který je vlastně slabochem žijícím ze dne na den. Chtěla by je mít oba v jednom, Andrého zázemí a peníze, Louisovo silácké nicnedělání a celodenní milování. Sex je pro ní nutností, protože jenom v něm cítí blízkost, jinak se topí v nejistotě a úzkostech. Není schopna za sebe převzít odpovědnost a logicky končí u muže, který je stejný jako ona. Skvěle civilně zahrané, banálnost dialogů přesně odpovídá myšlení hrdinů-životních outsiderů. Pozor! Nutné sledovat v originále, český dabing je neskutečně špatný.

Skvěle natočený přepis divadelní hry, kterému bohužel ubíra bod posun k jednoznačnosti závěru (ve hře není scéna na útesu). V roce 1994 to byl pro mě jeden z nejkrásnějších divadelních zážitků ve vinohradském divadle - herecký koncert tria Bartoška, Balcerová a Němec mě uchvátil a při sledování jsem zapomněl na naštvané vrcení obtloustlých navoněných vesnických měštek, které chtěly svoje hvězdy v hrubozrných fraškách a nikoliv v takovém psychu. Čest Jiřině Jiráskové, že našla odvahu tuto hru uvést.

Takové znásilnění historie harlequinem a kýčem jsem snad ještě neviděl. Filip II. zde připomíná Darth Vadera ze StarWars (černý oblečením i duší), fanatičtí katolíci vytrhávají jazyky (dvakrát jsem byl vyhozen od zkoušky z křesťanství, protože jsem neznal všechny ty malicherné rozdíly mezi jednotlivými směry a myslím si, že odpovědnost za zvěrstva pocháná ve jménu Boha je individuální a jde napříč všemi církvemi), zatímco Raleigh září v každém záběru jako barvotiskový muž z obálek Harlequinů a Alžběta skrývá pod všemi těmi kostýmy (a že jich je!) vroucí srdce ženy. Vyjmenovávat všechny ty historické nepřesnosti a lži je pod moji úroveň. Záverečných pět minut staví film po bok sovětských budovatelských filmů.

Jízda po horské dráze, která vás občas zavede k výšinám, ale taky vás dost pořádně namíchne. Product placement přesáhl únosnou mez - dvacetiminutová reklama na BMW připomene to nejhorší z teleshoppingu. Napřed si s ním Bond pohraje při předváděcí jízdě na letišti (Q: Grow up, Bond), aby pak v hotelovém parkingu nastoupila partička s kladivy (nevím proč, ale smažení vajíček na kapotě do této reklamy nedali), přičemž vrcholem má být logo firmy v akční honičce (auto s pilkou je lepší než hodinky s vodotryskem). Akční scény jsou hlučné, samopaly duní ze všech stran, ale ani to nezakryje bezradnou choreografii (nabitý raketomet uprostřed lodního prostoru??? Asi scénaristovi nebylo ten den dobře). A scéna s T. Hatcher (večer u jisté vodky) patří spíše do telenovely než do Bonda. Takže zbývají slušné akční scény s Yeoh (ano, mrakodrap i motorka se povedly) a vcelku znepokojivý padouch Carver (nebylo ho pro tuto podprůměrnou bondovku škoda?).

Čtyři základní druhy žen: Bree touží po absolutní dokonalosti, harmonii a hlavně jednotě celé rodiny; rodina je navenek i uvnitř Jedno stojící neochvějně proti světu a zároveň tvořící jeho základní bod. Gabrielle chce být štastná, jenže neví, co by to štěstí mělo být, a žije v tradičním manželství s trochou více luxusu. Lynette naplňuje roli matky, aniž by se ji někdo zeptal, zda se jí tato tradiční úloha ženy líbí. A Suzan je neurotička, ženské vyjádření Woodyho Allena, hledající podruhé toho pravého. DHW je vcelku zdařilý mix humoru, cynického nadhledu, i romantických situací.

Zatímco Vykoupení bylo variací na starozákonní příběhy, Zelená míle je variací na Nový zákon. Coffey je vyjádřením Ježíšova života (od zázraků ke konci života na tomto světě), strážci jsou vyjádřením boží spravedlnosti na zemi týkající se života a smrti - i mezi jejich komunitu se může vetřít zmije neboli reinkarnace jidášovského přístupu ke komunitě (zatímco ve Vykoupení to byl přímo homosexuál mezi utlačovanými vězni, zde se ten zlý strážce chová jen "queer" - no jak si věřící režisér představuje chování nenáviděné čtyřprocentní menšiny), a i mezi vězni se najdou takoví, co do poslední chvíle nelitují svých činů (viz Nietszche a afirmace života v Tak pravil Zarathustra nebo v myšlence věčného návratu - tady je však dovedena do karikatury: plivání a močení na druhé). Na jednu stranu je tato transformace Nového zákona do současnosti opravdu skvěle propracovaná, na druhou stranu je však velmi manipulativní, co se týče emocí diváka.

Pokud Fellini snil nad realitou, Pasolini se do ní chtěl ponořit. Zajímavé je, že realistická linie filmu je vynikající (stávání se prostitutkou, návštěva u rodiny), zatímco snová scéna je nevěrohodná a ve filmu působí nepřirozeně. Tento slušně natočený debut sráží k zemi nepokrytě marxistická kostra příběhu - podmínky proletariátu a lumpenproletariátu se nezlepší, pokud nejdojde u nich k uvědomnění si své historické úlohy. Bez tohoto vědomí je totiž každá revoluce odsouzena k neúspěchu. Prvním krokem je obrat k práci. A ten je velmi těžký.