Djflash

Česká odnož stanice HBO ukázala, že se rozhodně nebojí velkých výzev v podobě rozsáhlých projektů a nalila takříkajíc do třídílného seriálu Hořící keř nemalé finanční prostředky a vyplatilo se. Vzniklo totiž něco, co za uplynulých dvacet let české kinematografie nemá obdoby. Tohle bez nadsázky dokonalé dílo odehrávající se na konci šedesátých let je v českých luzích a hájích ojedinělý úkaz Seriál má velmi silný příběh, který v sobě ukrývá vlastenecký odkaz Jana Palacha. K tomu všemu, se ještě přidává výborná atmosféra, která na diváka dýchá každou minutu a velmi rychle ho vtáhne do víru veškerého dění ,a to takovým způsobem, že si budete chtít vychutnat každý sebemenší detail. Technické zpracování je zde na špičkové úrovni společně s excelentními hereckými výkony, které si rovněž zasluhují velké uznání Polská režisérka Agnieszka Holland ví o této pro náš národ nelehké době hodně a ze seriálu je to hodně cítit. Během sledování prvního dílu jsem Hořící keř v duchu přirovnával k dramatu režiséra Davida Ondříčka Ve Stínu. Postupem času mi bylo, ale jasné, že tento tří dílný epos kvalitou mnohonásobně převyšuje zmíněný film. Ještě snad nikdy jsem nepsal o české tvorbě v tak hojných superlativech, dokonce i mě samotného to příjemně zaskočilo. Konečně se v české filmové tvorbě podařilo vytvořit precizně zpracované dílo, u kterého snad nelze najít sebemenší kaz, a za to patří agnieszce hollandové velké poděkování a stanici HBO velký obdiv s přáním ať takovýchto kvalitních titulů do budoucna vznikne více. Projekt Hořící keř po všech směrech nastavil laťku v české kinematografii pěkně vysoko a jsem osobně velmi zvědav, který český film či seriál se mu v budoucnu alespoň z části přiblíží nebo ho dokonce překoná. .

Cestování v čase je jako jeden velkej začarovanej kruh.Tak nějak jsem si připadal i při sledování sci-fi snímku Looper Již po pár uvodních minutách mi bylo jasné, že se z toho asi nevyklube třeba nový Počátek. Autoří se totíž vydali zcela odlišnou cestou. Sci-fi stránka filmu byla upozaděna a mnohem větší prostor je zde věnován osudově dramatickému příběhu hlavního hrdiny a s tím jsou spojeny i emoce. Bohužel to nedopadlo zrovna nejlépe. Příběh přitom měl být evidentně hlavní trumf celého filmu, namísto toho je příběh spíš kamenem urazu. Nejde ovšem ani tak o samotný scénář ve kterém se sice najdou určité chybky či nedotažené myšlenky, ale určity potenciál v sobě dozajistá má . To co mě na filmu štvalo asi nejvíc bylo tempo příběhové linie, které je nesmírně pomalé . Snímek se snáží působit intelektuálně a tíím pádem i svěže naproti tomu je to spíš úmorně nudný počin a na to, že se jedná o o sci-fi snímek se tu na můj vkus nenachází skoro vůbec žádná akce. Všechen ten Wau efekt a originalita se tak postupem času rozplyne jak pára nad hrncem, a je to především zásluhou pravě již zmíněného stagnujícího tempa.Závěr filmu je o poznání svižnější a má i celkem zajímavé rozuzlení. To však pro mě osobně je jen malá náplast na mé vcelku velké zklamání. Když k tomu připočtu nevyrazné herecké výkony, které do jisté míry zapříčinily nezájem o jakékoliv emocionální ztotožnění s hlavními hrdniny, tak musím říci že tento snímek ani zdaleka nesplnil svá očekávaní Sečteno a podtrženo Looper je film, ktery měl obrovský potenciál ten však zůstal nevyužit.

U komedie Profesor v ringu s Kevinem Jamesem, v hlavní roli je hodně patrný rukopis Adama sandlera, (aby také ne, když se ujal produkce).A jak to u většiny filmů, na kterých se Adam Sandler podílí bývá nejde o nic co by překypovalo přílišnou originalitou. Spíše je to především snaha o jednorázové pobavení s velmi předvídatelným dějem a se všemi klíše, na který si divák při sledování amerických komedii už jistě zvykl . A ani tato komedie není vyjímkou. Nicméně musím říct, že příběh o postarším učiteli Biologie,který je ochoten pro zachranu školy vstoupit do nemilosrdného ringu a dát tak svou kůží na trh je i přes všechny negativa zábavný. A to je to hlavní o co tu šlo. Snímek nechce nijak experimentovat, ale snaží se jet po předem vyzkoušené trase a vyloudit na divákovi třeba jen lehký náznak úsměvu. Jinak řečeno sázka na jistotu , která ovšem vždy nevychází. Zde se to však povedlo. A pokud se člověk povznese nad tu předem danou linii celého snímku bude se vcelku příjemně bavit. I když chápu, že určitá skupina lidí čeká od komedie přeci jen něco více. Na druhou stranu je nutno podotknout, že poslední dobou trpí komediální žánr v Americe určitým stereotypem a bohužel ani tato komedie to nezmění Není, ale od věci se čas od času odreagovat nějakou tou komediální filmovou jednohubkou, za kterou se může považovat pravě tento snímek.

Režiser Oliver Stone zas jednou přiložil ruku k dílu a vytvořil snímek, který nemá pouze jednu tvář a jehož název by také mohl být (ne)svatá trojice. Problematika drog je zde ústředním temátem. Aneb jak dva nejlepší kamarádi si chtěli trochu vice přivydělat pěstováním Marianky, a přitom si co nejméně ušpinit ruce. Jak už to, ale v této branži většinou chodí nic se neobejde bez potíží, které nakonec dostihnou i naše dva hrdiny. Zločinecký sindikát se totiž zaměří na nejbližší osobu těchto dvou nerozlučných přátel a tou je divka Ophelie jenž celý příběh také vypraví. Prostředí a praktiky mexického drogového kartelu v jejimž čele stojí stále puvabná Salma Hayek působí velmi věrohodně.Technické zpracování a příběh je zvládnut sic s menšímy problémy, ale pořád velmi dobře. V určitých pasážích jsem měl sice tak trochu problému rozeznat co to vlastně sleduju jestli Thriler či drama. Tento malý nedostaek lze však přičist lechce kolisavější atmosféře. Na druhou stranu se mi velmi zamlouvalo, že když na to příjde umí pan Stone i pořádně přitvrdit. Musím také říci že myšlenka se dvěma odlišnými závěry, kdy má divák možnost volby s ohledem na to, který ze dvou alternativních konců mu přijde reálnější nebo přivětivější mě velmi mile překvapila, a také jsem to nakonec i docela s povděkem uvital. Oliver Stone tedy obstál i jako dobrý vypravěč a znovu ukázal celému světu, že je opět ve výborné formě. A ani náhodou neztratil nic ze svého filmového umu, a film Divoší je toho jasným důkazem .

Takový herecký arzenál s jakým se vytasilo druhé pokračování akční serie Expendables se se hned tak nevidí. V hereckém obsazení se také ukrývá největší síla tohoto snímku, a proto měl režiser Simon West vcelku ulehčeno práci. Stačilo vymyslet jednoduchý, přímočary příběh a skloubit je se všemi prvky béčkových akčních titulů což v tomto případě režisér zvládl bravůrně. Akce je zde velmi svižná a dosti zábavná, a to nehledě jen na hlavní protagonisty. I když vidět bojovat bok po boku Arnolda Schwarzeneggra, Bruce Wilise či nestárnoucího Chucka Norrise je přinejmenším úsměvné. A ani Jean- Claude Van Damme, který si zde pro tentokrát zahrál antihrdinu s nekalými úmysly se za svůj předvedený výkon rozhodně nemusí stydět. Kdybych měl porovnat kvalitu obou dílů, tak by výsledek byl nerozhodný. I přesto, že je to (s nadsázkou řečeno) pořád o tom samém tak je to stále velmi zábavné. Až jsem se chvílemi zamýšlel nad tím proč tomu tak je. A pravdou jest, že za to může z větší části především nostalgie po osmdesátých letech v nichž se snímků podobmého ražení točilo opravdu hodně a v určitém ohledu je přeci dobré si čas od času trochu zavzpomínat. A nutno také podotknout, že většina bývalých akčních hrdinů je buďto v hereckém důchodu, anebo jejich herecká kariera stagnuje a není na škodu se občas zviditelnit. Druhý díl Postradatelných ůspěšně pokračuje v cestě , kterou mu vyšlapal jeho starší předchůdce. Pokud si tedy chcete zavzpomínat na staré dobré akční filmy z osmdesátých let tak v tomto případě není lepší volby.

To Vám tedy řeknu, že už dlouho jsem se u filmu tak strašně nenudil jak tomu bylo v případě snímku Cosmopolis. Nuda tady převlada od záčátku až do úplného konce. Snímek má totiž jednu dosti velkou vadu je v něm mnoho informací či myšlenek jejichž podstatný smysl divákovi stejně uniká, protože nemá čas je všechny ani pořádně vstřebat. Bohužel tento počin ,ale nic jiného nenabízí než filosofovaní nad určítými hodnotami, a proto se může stát pro většinu publika zcela nezáživný k čemuž velkou měrou příspíva i sterilní jednotvárné prostředí , ve kterém se to célé odehrává. Ponurá hudba jež se spravně snaží navodit atmosféru apokalypsy to sama o sobě nezachrání. Paradoxně to co jsem si zprvu myslel, že by mohlo filmu případně uškodit bylo nkonec jeho velkým přínosem. Robert Pattinson v roli sebestředného a nafoukaného miliardáře obstál nad očekávání dobře. Podle mého soudu to byl jeden z jeho nejlepších hereckých výkonů v dosavadní kariéře, což lze brát jako plus. Příbeh ve zkratce je cesta k holiči která se protáhne na něco málo přes hodinu a to co se dělo po zbytek časové stopáže si už si ani pořádně nepamatuju. Po shlédnutí této zvláštnosti jsem byl hodně otrávený bez jakéhokoliv kladného či záporného pocitu. Byl jsem prostě rád, že už to mám za sebou. David Cronenberg je buďto hodně nadčasový režiser nebo se sám utopil ve svém vlastním zmaru. To už musí posoudit ale každý sám za sebe. Pro mě osobně byl tento film něco jako špatná sexuální zkušenost, která by se už neměla vícekrát opakovat.

Režiser Quentin Tarantino se po čase opět hlásí o slovo svým zbrusu novým snímkem, který nese název Nespoutaný Django. Snímek nás zavadí na divoký západ, a to do doby kdy většina afroameričanů plnila funkci otroků, kteří sloužili k vykonávání té nejpodřádnější práce či k pobaveni a jedním z nich byl i hlavní hrdna Django. Ten měl v určitou chvíli víc štěstí než rozumu. Příběh je velmi prostý až mě udivilo jak je v tomto připadě děj uměle natahován. Na druhou stranu moc hluchých míst tu nenajdete, a to je především zásluhou výborného hereckého obsazení v čele s Jamie Foxxem, Leonardem Dicapria, Christopha Waltze a nesmím ani opomenout nestarnoucího matadora Franca Nera. Z filmu je hodně cítít že je především založen na charakteru jednotlívých postav a jejich rozdilného a osobitého projevu. Dialogy jsou zde napsány mistrným způsobem, takže i při dlouhých rozhovorech (a těch je ve filmu požehnaně) se nudit rozhodně nebudete. Nejvíce mě však oslovila postava, kterou ztvárnil Leonardo Dicaprio. Ten totiž převlékl kabát a zahrál jsi postavu jež pro tentokrát stojí na druhé straně barikády a zvládl to s neuvěřitélným přehledem. Dokázal tak že patří k nejlepším hercům současnosti, který může zahrát naprosto cokoliv a vždy bude působit přirozeně. Závěr filmu se sice tak trochu nese v duchu Kill Billa (dostatečný počet nepřátel rovná se hodně krve i mrtvol), ale to se dalo přinejmenším očekávat. V zásadě Tarantino opět nezklamal natočil tak trochu jiný western který je sice akční ale také dosti chytlávý a zábavný. Prostě a jednoduše divoký západ očima režiséra Quentina Tarantina.

Serie Step Up nikdy nebude mít nějaký duchaplný příběh. Ostatně na to už si většina diváků, kteří viděli i předchozí díly snad zvykla. U posledního přírustku s názvem Revolution tomu není jinak. Jediné co mě na příběhu zaujalo je to že tanec je zde brán jako prostředek jimž je možné vyjádřit svůj názor či postoj k dané věci, na což v minulých částech nebylo zdaleka tolik upozorňováno. Takže zde nepatrná změna přeci jen nastala. Důležitějším artiklem než příběh je zde samozřejmě tanec, který tentokrát dostal mnohem více prostoru a bylo to velmi moudré rozhodnutí. Hlavním mottem Step Up Revkolution bylo zřejmě tak trochu publikum šokovat a přijít s něčím originálním a to se také povedlo. Choreografové se zde opradu vyřádily a snážili se předvést veškéré možné i nemožné taneční prvky či kreace. Výsledlem je působivý někdy dokonce až dech beroucí dojem. Taneční sestava odehrávájící se v v muzeu byla opravdu napaditá a zajimavá zároveň. Všechno je to navíc velmi dobře technicky zvladnuté, což bývá u těchto snímků s taneční tématikou obzvlaště složité.Co se tyče soundtracku, který je v tomto filmu taky jeho podstatnou součástí, tak při jeho poslechu jsem měl pocit, že autoři hodně experimentovali a nepodařilo se jim vše uplně správně vyladit. Ale jinak mohu s klidným svědomím kostatovat, že nové pokračovaní Step Up splnilo svá očekávání a ten kdo má rád freestyle tanec si opět přijde na své, a možná bude nakonec i mile překvapen.

Je zajimavé, že režiserka tohoto počinu už velmi podobný snímek před pár lety natočila a byl to dokonce její režiserský debut. Nevím zda-li tento debut byl natolik uspěšný, že se po docela krátké době rozhodla udělat americký remake. Nicméně jsem neviděl francouzskou verzi příběhu, a tak se zaměřím na zpracování, které vzniklo za oceánem. Ustřední postavou je zde dívka jménem Lola, té však neřene nikdo jinak než LOL. Prostřednictvím jejího pohledu nahlédneme pod pokličku a zjistíme něco málo o složitosti prvních lásek a dospívání obecně. Nečekejte však nic inovativního všechno co ve filmu uvidíte už jste minimálně jednou viděli. Z toho lze lechce odvodit, že se jedna o tip příběhu, který je sice hodně předvídatelný, ale na druhou stranu už léta prověřený a stále to na určitou část mladého publika funguje. V tomto ohledu nic proti mičemu taková teenagerovská klasika. Hlavní hrdinka, kterou ztvárnila popová hvězdička Miley cyrus mi moc k srdci nepřirostla, ale to bude možná jen proto, že nemám úplně v oblibě to, když si zpěvačka hraje na herečku a naopak. I když pravdou je že některé malé herecké zkušenosti Miley přeci jen má. Moje hlavní pozornost se tak především upírala k matce mladé Loly, a tou byla stále sexy a přitatažlivá Demi Moore, která mě svým hereckým výkonem opět nezklamala a zhostila se své role velmi dobře. Lol je typickým příkladem komedie, jenž neurazí, ale také ničím nenadchne.

Po nemastném a neslaném dramatu Válečný kůň, který jsem měl možnost vidět nedávno, si u mě režiser Steven Spielberg vcelku dobře napravil reputaci dobrodružnou rozprávkou o zvídavém a nebojácném reportérovi Tintinovi. Tohle povedené dílo má v sobě snad všechno co má dodobrodružný snímek mít, tedy svižnou akci, správnou dávku humoru a solidní příběh, o kterém si, ale myslím, že má své slabiny. Spielberg má prostě svůj osobitý styl vypravění, ten však není vypilovaný uplně do detailu a je zde tak pořád co zlepšovat. ( co naplat Robert Zemeckis je jenom jeden) Jinak, ale snímku nelze nic moc vytknout. Dávkuje diváka spráným poměrem akce a zábavy a všechno to tak nějak odsýpá v příjemném a zároveň svižném tempu. O zábavu se stará notorický pijan kapitan Hedock a zdatně mu sekundují i dva popletení četníci Tkadlec a Kadlec. Po vizuální stránce je to přímo pastva pro oči, na kterou je radost se dívat. To Pan režiser zvládl na výbornou a zaslouží za to náležitou pochvalu. K tomu přidal opět vhodně zvolený hudební doprovod od filmového skladatele Johna Wiliamse (se kterým již řadu let dlouhodobě spolupracuje je to na filmu bezpochby znát ), a vytvořil tak 3D animovaný dobrodružný film, ve kterém snad najdou zalíbení, jak malí tak i dospělí diváci.