Djflash

Poté, co se herecké obsazení vrátilo víceméně do původního složení. Získala opět filmová série Rychle a zběsile slušné renomé, a také početnou skupinu fanoušků. Je sice pravdou, že od čtvrtého pokračování se celkový koncept poněkud odklonil, od prvotně zamýšleného záměru, ale všechno se nějakým způsobe vyvíjí, a ani tady tomu není jinak. Pořád je to rychlé a zběsilé, i když už bez pouličních automobilových závodů. Ty se staly spíše okrajovou záležitostí. Věřím ale, že to může leckoho zamrzet, na druhou stranu je každý nový přírůstek odvážnější a bláznivější. No a u toho nejnovějšího, to platí víc než kdy předtím. Justin Lin od svého debutu (což nebylo nic jiného, než nejméně povedený díl celé této série) ušel docela dlouhou cestu, běhen níž se stal protřelým režisérem s dostatečným citem pro akci. V šestém pokračování, však některé věci zahnal až do příliš velkého extrému. Což značí, že na tvorbě filmu se rozhodně penězi nešetřilo. Tvůrci tak mohli rozjet divokou akční show plnou přestřelek, ohnivých výbuchu a šílených kaskadérskými kousky. Takové právě je ve zkratce zbrusu nové Rychle a zběsile. Budete se asi divit, ale je to pořád výborná zábava. Příběh stále nedosahuje kvalit akčních scén, (a myslím, že ani nikdy nebude), přesto dozná Torretova parta několika málo změn. Velmi mě těší obsazení Jasona Statham pro sedmou část v návaznosti na šestku, Osobně si myslím, že mu autoři už dávno mohli nabídnout nějakou tu byť třeba jen vedlejší roli. Z tohoto důvodu jsem i docela zvědav jak to vše nakonec dopadne. Jinak musím říct, že od posledního pokračování jsem jako fanoušek dostal přesně to, co jsem očekával. Jinak doufám, že James Wan dokáže směle navázat na úspěch předchozích tří částí, a udrží tak kvalitu této série stále vysoko.

Společnost Summit nám v poslední době předkládá romantické snímky, z nichž vždy jeden ze zamilované dvojice není tak úplně člověk. Začalo to ságou Twilight, kde jsme mohli vidět rozvíjející se vztah mezi dívkou a upírem. Následoval počin Nádherné bytosti, tam se naopak zakoukal chlapec do mladé, ale mocné zaklínačky. No a konečně tu máme zatím poslední zářez podobného charakteru, a tím jsou Mrtví a neklidní. Zde bylo docíleno vrcholu absurdity, protože iniciovat citové pouto mez dívkou a zombií, tak to tu vážně ještě nebylo. Námět tedy sobě má určitou dávku originality, Zpracování oproti tomu sice pokulhává, ale nedopadlo to zas tak strašně, jak jsem zprvu předpokládal. Síla konceptu je v tom, že se na dané věci dívá ze zcela jiného úhlu pohledu, a to právě z perspektivy těchto zmutovaných občanů. To vytváří prostor pro satirický nádech. Ten se také na začátku dostaví, když nás hlavní hrdina seznamuje s nastalou situací, ve které se on i lidstvo mentálně nachází. Později sice vtip ustoupí právě romantickému cítění, ale ne nadobro. I když ve filmu převládá větší míře právě romantika, tak to ale neznamená, že byste se nemohli občas zasmát. Snaha o celkové odlehčení je tu evidentní. A právě tohle mi u dvou předešle zmíněných filmů docela dost chybělo. Vezmu-li v potaz i velmi úsměvný a nadnesený závěr,(u kterého by tvůrci počítačové a filmové adaptace Resident Evil při jeho sledování si asi nejspíš klepali na čelo.), jenž je vcelku netypicky, ale vzhledem k tomu, že snímek směřuje k láskyplnému vyústění, tak se vlastně ani nic tak hrozného neděje, A navíc je to tím pádem i mnohem přirozenější. Možná se budu opakovat stejně jako v předchozích komentářích, ale ani zde nesmím opomenout pochválit hudbu. Její výběr je v určitých momentech velmi chytlavý, a přitom se ji nedá upřít pestrost a různorodost. Mrtví a neklidní mi v porovnání s Twilightem a Nádhernými bytostmi připadají jako mnohem lepší varianta, jenž muže divákovi nabídnout i něco víc než jen dokola omývanou romantiku na stále stejný způsob.

DC Comics se po malé časové prodlevě rozhodlo opět oživit svoji největší komiksovou postavu, a tím je bezpochyby hrdina, jenž nosí význačné S na prsou, tedy Superman. K tomuto znovuzrození byl přizván Zack Snyder, který již má s komiksovými adaptacemi dostatečné zkušenosti. Nebyl na to ovšem sám se scénářem a produkcí mu pří spěchal na pomoc třeba i Christopher Nolan. Tyto dvě velké persony současnosti, co se filmové zábavy týče, tak u diváků vzbuzovaly nemalé naděje. A jak to tedy celé dopadlo? No vezmu to popořádku. Na tvůrce čekal velmi složitý úkol už na samotném začátku. Ono totiž skloubit Nolanovskou komiksovou syrovosí ze Snyderovskou epickostí a citem pro efekt není zdaleka tak jednoduché, jakkoli by se to na první pohled mohlo zdát. Původce děje však odvedl velmi dobrou práci. Vtisknul příběhu jasnou a zároveň zajímavou tvář. A v neposlední řadě se mu podařilo vystavět určité mantinely, ve kterých by se měl režisér snadno pohybovat. V některých momentech však byly i tyto mantinely docela výrazně překročeny. K tomu se však vrátím o něco později. Herecké výkony tu byly úměrné kvalitě snímku a držely se v nadprůměru a snímek tak má z čeho těžit. Jak již jsem naznačoval na začátku počin lze směle rozdělit na dvě rozdílné poloviny. Na začátku je spíše čitelná syrovost (Nolan)a důraz na příběh Zhruba po hodině a čtvrt se do filmu postupně vlévá efektní epická akční smršť, kterou navíc ještě napomáhá umocnit i výborný hudební doprovod. Režisér Zack Snyder se doslova a do písmene vyřádil, a to ve velkém stylu. Město přebudoval na jedno velké bitevní pole plné sutin a prachu. Akce je samozřejmě svižná a někdy až dech beroucí, (pro zhlédnutí ve 3D naprosto ideální) tedy aspoň v prvních několika minutách. Režisér však nedokázal ukočírovat svoji fantazii a to následně vedlo i k několika úsměvným momentům a s blížícím se závěrem jich nebylo zrovna málo. Konečný souboj mi hodně připomínal mojí oblíbenou trilogii Matrix, a taky to trochu obrušovalo hrany připravovaného blockbusteru Pacific Rin. No nic v závěru se to přeci jen docela dost zvrtlo. A to je taky jeden z důvodů proč tomuto snímku bohužel nemohu dát plný počet hvězdiček. Nicméně potenciál tu je a přímo obrovský a začalo to se vší parádou, tak snad se v nastoleném tempu bude pokračovat i nadále. A pokud tomu tak bude, mohli bychom se dočkat ne (snad) kultovní, ale zato vcelku povedené trilogie.

Herec Jason Statham se opět vpravil do role nezničitelného akčního hrdiny, kterému neřekne nikdo jinak než Parker. I když film trvá bezmála dvě hodiny, tak jsem se toho o panu Parkerovi věru moc nedozvěděl. Z probíhajícího děje mi vyplynulo, že jeho hlavním povoláním, (tedy kromě zabíjeni ) budou nejspíš loupeže na zakázku. Nechce se mi ani věřit, že předlohou pro tento počin byla nějaká kniha. Konstrukce Příběhu totiž tomu rozhodně neodpovídá. Scénář nemá pevně vytyčené body, od kterých by se následně odvíjel. Nad tím si už, ale scénárista zřejmě hlavu nelámal, a proto to ve výsledku vypadá jako slátanina všeho a přitom ničeho. Vzhledem k tomu co Statham poslední dobou natáčí za snímky jsem s tím už tak trochu dopředu počítal, že to nebude po dějové stránce žádná sláva. Těšil jsem se proto především na akci. V tomhle ohledu se díky bohu nedostavilo žádné velké zklamání. Akce je znovu svižná a dynamická s uspokojivě dostatečným množstvím krve, i když připouštím, že jí tu mohlo být klidně o něco více vezmu-li v potaz celkovou stopáž. Mile mě překvapilo, že film hned od začátku nabere vcelku slušné tempo a daří se mu ho i držet do určité chvíle. Tím momentem je vpád postavy, kterou ztvárňuje herečka a zpěvačka v jedné osobě, a tou je Jennifer Lopez. Její přítomnost má zcela jistě fatální dopad na již zmíněné tempo, které tak postupně úplně uvadne. Její role je jako osina v zadku jenž byste se hrozně rádi zbavili, ale dopředu už víte že to nebude možné. A tak určité pasáže budete muset s vypětím všech sil přetrpět. Faktem je, že právě výkon Jennifer Lopez hodně táhne počin dolů. V druhé polovině snímku tak budete rádi, za každou akční scénu, která se naskytne. Parker je určitě to na co jsme si u Jasona statthama poslední dobou zvyklí, Tedy hlavně akce a zas jen akce. V tomto případě však bohužel doplněnou o velké fiasko v hlavní ženské roli. Tím pádem film už nedosahuje ani průměru, a velmi snadno tak sklouzává mezi podprůměrné akční počiny, o které už jen tak divák nezavadí

Ješitnost je rozhodně můj neoblíbenější hřích'' pravil ďábel. Taylor Hackford dostal do ruky scénář, jehož potenciál nebyl na papíře zcela zřejmý. Vyprávění o pánovi z temnoty a jeho obětním beránku by mohl leckomu připadat na první pohled jako velmi fádní. Možná by to tak koneckonců dopadlo, kdyby neměli tvůrci doslova zlaté růce při výběru herců do jednotlivých postav. Ti totiž snímku dodali společně se svými hereckými výkony, (které jsou v mnoha ohledech nadprůměrné) potřebný lesklý hábit, a také dostatečný punc uvěřitelnosti. Sám Al Pacino co by ďábel na mě zapůsobil takovým stylem, že jsem měl pocit, jako by se pro tuto roli přímo narodil. Pozadu však nezůstávají ani ostatní herci. Příběh o pokušení, jemuž je člověk vystavován skoro neustále a síle lidského ega, které může být dosti zákeřné dostává úplně jiný ráz, a to mnohem dramatičtější a dynamičtější, což je jen ku prospěchu věci. Scénář má jisté drobné chybky. Jednou z nich je, že tento počin balancuje na rozhraní několika filmových žánrů zároveň, a samotný přechod mezi těmito jednotlivými žánry, není tak úplně plynulý jak by se zprvu mohlo zdát. Snímek tedy rád tu a tam přidá trochu mystiky a fušuje i trochu do thrileru. Nevím zda-li tyto malé vsuvky jsou zvoleny na správných místech a snímek tak netlačí zbytečně do krajností. Nicméně své opodstatnění tu asi mají, a silu vyvolat hrůzu a strach také. V závěru je však hodně vidět, že autoři upustili uzdu své fantazii a snímek si tak začne dělat vlastně co se mu zlíbí, a proto je i tak trochu přitažený za vlasy. Ale abych jen nehledal zbytečné a ve větší míře nepodstatné chyby. V závěrečném dialogu mezi hlavními aktéry je řečeno mnoho zajímavých výroků, což už je patrné z mého začátku celého komentáře.Tudíž se dá i vytušit, že i k dialogům byla přikládána velká váha. Konečné vyústění, které směřuje k ponaučení hlavního hrdiny může u někoho budit rozporuplné pocity. Přes tyto věru malé nedostatky má snímek velmi slušně rozvržené tempo, jenž po celou dobu sledování dokaže zaručeně udržet diváka ve stavu napětí. A tím pádem mu dopřeje tak plnohodnotný filmový zážitek, jež každý spravný fanoušek dramatického žánru náležitě ocení.

Válka je všeobecně vděčné téma všech scénáristů a filmařů, a to nejen v Čechách. Ovšem česká historie je, co se týče těchto událostí dosti bohatá, a proto není divu, že se k ní tuzemští autoři velmi často a rádi vracejí. Sedm dní hříchu je další z početné řady válečných dramat, na jehož realizaci se podílel režisér Jiří Chlumský. Příběh snímku se z větší části odehrává ihned po skončení války a pojednává o odsunu Sudetských Němců z tehdejšího pohraničí, a je rozdělen do jednoho týdne Takto rozfázovaný děj, však nemá pražádný vliv na atmosféru snímku, která je sama o sobě nevyrovnaná a střídá silné emotivní momenty s až nepatřičně kýčovitým. Bohužel musím dodat, že většina těchto emotivních chvil se nachází vesměs na začátku. Postupně s plynoucím časem začne film upadat do takové své letargie, a tím pádem se stane vcelku nezáživným. Snaha to celé napravit, (tedy v posledních pěti až deseti minutách) je značná. Příběh sice dobře graduje, ale to je v celkovém kontextu sakra málo. Herecké výkony mi přišly rozpačité a hlavní manželský pár byl nesourodý. Nejvíce mě zaujala postava herce Jiřího Schmitzera.(jenž svým předvedeným výkonem opět nezklamal), která v sobě skrývá asi nejvíc tajemství. Ještě zde lze pochválit hudební doprovod, ten však tu není dostatečně zastoupen, jak by bylo zapotřebí. Sice nerad srovnávám, ale tady si to prostě neodpustím. Film Juraje Herze Habermanův mlýn, totiž pojednává o tom samém problému, o jakém vypráví i režisér Jiří Chlumský. Přesto je Herzovo pojetí mnohem propracovanější, a po stránce atmosféry lépe zvládnuté. Oproti tomu zde rozhodně nemohu říct, že by to se mnou při sledování filmu aspoň trochu emocionálně cloumalo, spíše se ve velkém počtu dostavily pocity rozčarování z naprosto zpackaného konceptu, jenž nám měl vyprávět část naší historie, a dopadlo to jedním slovem špatně. Možná by nebylo od věci na delší chvíli odložit téma války či poválečného období, a pro změnu zkusit něco jiného. Podobných dramat se totiž u nás natočilo již celkem dost.

Cesta z lesa je taková přírodní filmová exkurze vedena režisérem a kameramanem v jedné osobě Tomášem Vorlem starším. Jednu z hlavních postav tu ztvárnil i Tomáš Vorel junior), jak je vidno režisér opět nezapomněl na své potomky), co se týče ostatních postav, zůstalo vše víceméně při starém. Scénář tohoto volného pokračování už sice neoplývá takovou sílou, jako tomu bylo v případě prvního dílu, jenž pocházel z dílny Petra Jarchovského, přesto však má své povedené pasáže. Ze začátku mi přišlo jako by se film vůbec nechtěl nastartovat. Tempo bylo doslova hlemýždí, a tak v první půlhodině se dostávala hodně ke slovu kamera, která se to všechno snažila zachránit pár detailními a impozantními záběry přírody. Z těch bylo však dobře vidět, že režiséra velmi baví práce s kamerou. Možná částečně i kvůli tomu byl snímek rozdělen poeticky do čtyř ročních období, Jen škoda, že se během nich nijak zvlášť nerozvíjel příběh a nezískal tak o trochu svižnější spád. Během sledování jsem mě několikrát i pocit jakoby se mě film pokoušel sám od sebe uspat, k čemuž přispívala i celkem podmanivá hudba, která ovšem měla něco do sebe. Ještě, že nechal režisér takzvaně své herce hrát. Ti tak mohli kvalitu tohoto počinu pozvednout svými hereckými výkony (hlavně tedy Jiří Schmitzer). Ale ani projev mladé rusovlásky Anny Linhartové,(která zaujme většinu diváků pravě svými vlasy) nebyl vůbec špatný. Její ekologicko-aktivistické myšlení bylo vskutku přesvědčivé a někdy i vtipné, což se nedá konstatovat o jejím protějšku, jehož výkon lze charakterizovat slovy strojový a bez zápalu. Autor Tomáš Vorel se chtěl vrátit ke kdysi úspěšné komedií, a dalo se předpokládat, že to nebude nic převratného. A jak to u většiny pokračování bývá (těch českých nevyjímaje) předpoklady se naplnily. Přesto si myslím, s ohledem na naší domácí filmovou tvorbu, že i přes některé mouchy, které v sobě toto dílo bezpochyby má, tak může přeci jen pobavit docela slušné množství diváků

Kdysi dávno, jako ještě malý kluk jsem shlédl animovanou pohádku Jack a fazole, A díky režisérovi Bryanu Singerovi jsem měl možnost nedávno vidět i hranou podobu, i když s trochu upraveným dějem a názvem. Dopředu musím avizovat, že animované zpracování u mě vítězí na plné čáře. Režisér Bryan Singer patří, mezi ty typy režisérů, jenž málokdy šlápne vedle. Takže, každý jeho snímek je očekáván s určitým napětím, obzvláště jedná-li se o dobrodružnou pohádku, jejíž příběh známe více či méně snad všichni, a proto není nutné se o něm nikterak dlouze zmiňovat. Hlavní roli ve filmu nehrají až tak úplně herci, jako spíše efekty, což samo o sobě není špatná volba, alespoň ze začátku to tak působí. Digitální vysoká fazole a extrémně přerostlí obři, zde splňují svůj účel velmi dobře, budí údiv a strach. Jenže vcelku brzy se tato digitální nota okouká, a jelikož snímek všechny své další atributy, na kterých by se mohl postupně rozvíjet (herecké výkony, atmosféra, postavy) dokázal výrazně upozadit, tak se není čemu divit, že to postupně začne nepříjemně drhnout. Chybí tu například sebemenší sepětí obou hlavních aktérů, které by vytvořilo dojem aspoň malého citového pouta. Herecké výkony všeobecně tu nejsou kdovíjak přesvědčivé. Na jejich obranu musím uvést, že na nějaké to velké herecké představení tu je velmi málo prostoru a to pravě díky všudypřítomným efektům. Inu čeho je moc, toho je příliš. Jakkoliv se to tedy všechno tváří jako efektní epická podívaná, tak v podstatě se jedná o nastrčenou slupku, kterou, když divák sloupne, zjisti, že jde pouze a jen o průměrnou zábavu. Jaká to náhoda, že stejně rozporuplné pocity jsem měl i u filmu Superman se vrací. Diváci, jež si zakládají na kvalitních filmových efektech snímek dozajista ocení, ale pouze na tom se stavět nedá, a u Jacka a obři se mi to potvrdilo dvojnásob, A je to škoda, protože potenciál v tom byl a ne zrovna malý. Bohužel autoři se vydali jen jedním směrem, a to cestou počítačových triku. No a na ostatní věci zdá se rychle zapomněli, což se samozřejmě neblaženě projevilo na mém celkovém dojmu, jenž přerostl ve zklamání. Tento snímek mi prostě a jednoduše nesedl. To už se holt někdy stává.

Po takřka pětiletém bedlivém putování napříč českou historií, prostřednictvím rodinného klanu Dvořákových se jejich osudy pomalu, ale jistě uzavřely, A při té příležitosti jsem se rozhodl napsat k tomuto českému dílu pár vět. Obecně vzato je mi už delší dobu veškerá televizní tvorba u nás zapovězena. Valná většina seriálů pocházející ze zdejší produkce má buď to velmi plochý koncept, anebo trpí syndromem dlouhověkosti. Podle známého úsloví "Výjimka potvrzuje pravidlo" se i v českých luzích a hájích čas od času objeví projekt, jenž toto pravidlo dokáže naplnit, a tím je pravě seriál Vyprávěj. Autoři opět vsadili už na mnohokrát prověřenou kartu, a tou je naše minulost. Ať už na ní má každý jedinec zřejmě odlišný názor, tak obzvláště naši rodiče a prarodiče si rádi zavzpomínají. A právě v tomto tkvělo, hlavní kouzlo Vyprávěj. S lehce humorným nadhledem vyobrazovat různé historické milníky našeho státu a proplést tím vším i životy jedné obyčejné rodiny a jejich nejbližších, Napomoci k autentickému pocitu tehdejší doby neměly pouze kulisy, ale i archiv československé televize, jenž svou roli splnil do puntíku a zaslouží tak pochvalu. To samé se už bohužel nedá tvrdit o kostýmech a maskách, které vzhledem k rychle ubíhajícímu proudu času působily velmi nepřesvědčivým dojmem, a to převážně u ženských rolí. Závěrečná pátá série se již odehrávala v demokracii, a tak není divu, že scénáristům takzvaně došlo. Jednotlivé epizody postrádaly šmrnc a šťávu, a pokud jste si za předešlé období nevytvořili, k hlavním hrdinům určité sympatie mohl se pro Vás rázem stát seriál nudný a nezajímavý. Ostatně kvalitativní pád čeká dřivé či později na každý dlouhodobě trvající seriál. Tady to bylo způsobeno umělým natahováním celého konceptu, což se stává zvláště u seriálů velmi často. Přesto si však myslím, že hlavní záměr tohoto televizního počinu byl bezezbytku naplněn. Vyprávěj, rozhodně patří k tomu lepšímu průměru co současná česká televizní tvorba muže nabídnout.

John McClane se opět vrací, a to již celkově po páté. Zásadní změnou této série je to, že se děj přesouvá na evropský kontinent, a to konkrétně na Východ do Ruska. Příběhová linie nám totiž hned na začátku prozradí, že náš hlavní hrdina má ještě syna, o kterém v předchozích dílech nebylo ani vidu ani slechu. Již z tohoto bodu lze vyčíst, že scénárista vařil víceméně z vody. Když si k tomu připočteme hodně smyšlenou báchorku o tom, jak se za dob černobylské katastrofy hojně obchodovalo s obohaceným uranem, dojdeme k závěru, že ani pro tentokrát nebude příběh tou hlavní tažnou silou celého snímku. Ostatně to nebyl nikdy. Celá série je především založena na precizní akční zábavě, což o to akce si v devadesáti minutách užijete celkem dost. Je vidět, že aspoň v tomto aspektu se režisér John Moore poučil, oproti svému poslednímu titulu, jimž byl Max Payne, kde první výstřel padl až po hodině filmu. Na rozdíl od toho zde to srší kulkami téměř už od samého začátku, Bohužel již při první rozsáhlejší akční scéně odehrávající se v zašlých moskevských ulicích lze rozpoznat určitý přetlak akce, která začne vykazovat spíše destruktivní charakter, a tohoto dojmu se během snímku nezabavíte. A nastanou i momenty kdy už Vám to bude připadat až trapně komické. John Moore opět ukázal, v jakém intervalu průměrnosti se momentálně nachází jeho režisérská tvorba, a to už nemůže zachránit ani Bruce Willis, který se mnohdy tváří jako by se ho to ani netýkalo, což dokazují i velmi nezáživné dialogy. A tím pádem diváka nemůže vytrhnout těch pár překvapivých zvratů, jenž je ve filmu možné najít, a to jednoduše proto, že bude ve většině případů znechucen z dosavadního průběhu. Nový přírůstek do této kultovní akční série asi nezanechá za sebou nějakou významnější stopu, ba pravě naopak. Je nutné si přiznat, že se spíše jedná o velké zklamání, a to především pro fanoušky, mezi které se řadím i já. Nezbývá tedy nic jiného než věřit, že pokud se ještě někdy objeví na filmových plátnech kin poručík John McClane dopadne to mnohem lépe, než tomu bylo v tomto případě. Tenhle paskvil se snad ani za pokračovaní považovat nedá. A pokud tohle byl díl poslední ( pevně věřím, že ne) tak je to velmi nepovedené zakončení celé série, které doporučuji jen otrlým filmovým fandům.