Martrix

Skutečný příběh Jana Mikoláška je zajímavý a silný i bez toho, aby ho filmaři opepřili vymyšlením si postavy Františka a vypíchnutím jejich homosexuality. Stačí použít strejdu googla a dozvíte se, že asistenta mu ve skutečnosti dělal jeho příbuzný Antonín Buchnar. Stejně tak pro mě není věrohodným zdrojem informací životopis psaný jakýmsi prasynovcem. V součtu je pak Šarlatán odvar z odvaru, takže jakožto životopisný film u mě propadá na plné čáře. Skoro to působí jako záminka udělat další film z období komunistického útlaku a současně zakomponovat dnes tolik vděčné téma homosexuality...paráda, na zahraničních festivalech zabodujeme. Kdy už se proboha čeští filmaři vymaní z toho nutkání neustále se vracet zpět a po tisící se zaobírat tím nejhorším, co se za komunismu dělo? Kdy konečně někdo příjde s příběhem, který bude odlehčený a připomene i to směšně, to dobré, to retro.. . Podle českých filmů to vypadá, jako kdyby nás na 40 let zavřeli do lágru a jen nás mučili. Samozřejmě že v závěru života Mikoláška to sehrálo zásadní roli, ale určitě to šlo uchopit jinak. Po dvou hodinách s Šarlatánem bych si měl odnést víc, než že to byl bylinkář, urinolog a divnej gay, který nakonec u soudu hodil vinu na svého milence ... . Nicméně Trojan je tady ve své nejlepší formě a jako drama je to funkční. Škoda jen, že se tvůrci s Šarlatánem hlásí k životopisnému žánru, místo toho, aby změnili jména a někde pod čarou uvedli, že se příběhem Mikoláška volně inspirovali. Takhle je to prachsprostý podvod na diváka.

Za mě obsahově nejhodnotnější film, jaký jsem s Richardem zatím viděl. Dokonce si troufám tvrdit, že s relativně drobnými úpravami a jiným koncem, by to mohlo být i solidní drama. Škoda, že to tvůrci nedotáhli do konce a nešli ostřeji do toho, proč se kluk chová jako takový spratek. Místo toho se sklouzlo do nepříliš věrohodného přátelství a tomu odpovídajícímu patetickému konci. Přesto byly první dvě třetiny velmi dobré. Ve skutečnosti tu roli nemusel hrát Richard, ale tvůrci se tak nejspíš rozhodli právě proto, že je celý ten koncept sice absurdní, ale přesto je takto dotažený do extrému spíš mrazivý, než zábavný. Přítomnost Richarda je tak vlastně jediný důvod, proč tento film považovat za komedii. Jeho Francois je normální člověk zahnaný do kouta a balancující na hraně mezi důstojností a možností mít práci. Zrovna tento film by si zasloužil pořádný remake (tu americkou hrůzu z osmdesátých let nepočítám).

Přijít v tomto žánru s něčím novým a neotřelým, je téměř nemožné. Buď se duchové snaží vám pomoct, nebo vás chtějí zabít, případně chtějí pomoc od vás. A to je asi tak všechno ohledně motivace. Pak už je to jen o tom, jak to proběhne v praxi a jestli to všichni přežijí, případně jestli zmrtvějí ti, kterým se to napoprvé nepovedlo. Santiago Díaz sice nepřišel zrovna s originálním příběhem, ale přesto se mu povedlo vyvarovat většiny kliošoidností a navíc dodal velmi solidně napsané postavy i dialogy. A protože se Hernándezovi podařilo obestřít scénář parádní atmosférou, jsou Hlasy jedním z nejlepších letošních hororů. Hodně tomu pomáhají i neokoukané tváře a nesklouzávání do telenovelového patosu, jako to předvádí 30 Stříbrných. Místy tvůrci docela tlačili na pilu a když se nad tím zamyslíte, tak některé věci moc nedávají smysl, ale za mě jsou Hlasy i tak další z projektů, které nejsou žádná superpecka, ale určitě jde o nadprůměrný horor, který Netflixu ostudu neudělá. Potitulková scéna vybízí k volnému pokračování, které pokud vznikne s těmito tvůrci, rád zkouknu.

I když třeba golf z prosté neznalosti za sport nepovažujete, nejspíš díky tomuto filmu získáte dojem, že je to zajímavá a úžasná hra. U nás máme golf zažitý jako trochu snobskou zábavu pro movitější, ale v USA to tak úplně není, resp. je přístupnější i obyčejným lidem. Jak to vím? Shodou okolností jsem rok bydlel v Augustě a v Savannah jsem párkrát taky byl. Takže pro mě je Legenda i trochu nostalgie. Ale i kdyby tomu tak nebylo, tak se mi tvůrci trefili do vkusu. Mám tu poetiku staré Ameriky rád. Je v tom kus romantiky a opravdovosti, postavy i prostředí působí věrohodně a tak nějak solidně. Navíc sledujeme souboj tří golfistů mezi sebou, a drama odehrávající se v Junuhovi i v Adele. A to vše optikou malého kluka. Ve výsledku je to vše napínavé, dojemné a lidské. Nejsou tady záporné postavy. To oč opravdu v tomto příběhu jde je "hra", která se nedá vyhrát. Dá se jen hrát. No a taky je to samozřejmě o golfu.

Ten bláznivej doktor vymyslel takovou teorii o smolařině... , zazní z úst zpočátku skeptického detektiva Campana. A tato teorie (něco jakože tak velcí smolaři, nakonec skončí na stejném hřbitově), společně s komickou interakcí mezi Richardem a Deparieu, dělá z Kopyta velmi odlehčené drama o pátrání po nezvěstné dívce. Nebo je to komedie s detektivními prvky...vyberte si. Každopádně to takto namíchané drží pohromadě a přepálených nebo dětinských momentů, je velmi málo. Vyjímečně si nejsem jistý, jestli bych tentokrát neuvítal víc verbálního humoru, protože obě postavy braly svůj úkol zcela vážně (aby ne, únos dívky v Mexiku), takže nevtipkovaly, neusmívaly se a veškerý humor vycházel spíš z té kategorie, kdy se člověk pousměje cizímu neštěstí/smůle. Na druhou stranu sledujeme i proměnu sebejistého a pragmatického Campana, který je svědek tolika neštastných náhod, že mu občas ta teorie o smolařině, zase tak mimo nepřipadá. Pokud divák akceptuje myšlenku, že "na posranýho i hajzl spadne", nic mu nebude bránit v tom, film si naplno užít. Za zmínku stojí i úplný závěr, který je dojemně milý a nakonec jen díky němu přihodím na slabší 4*.

Houdiniho život by vydal na desítky životopisných filmů a každý z nich by mohl být jiný. Tento příběh se ve své první polovině zabývá cestou Houdiniho na vrchol a v té druhé se trochu víc rozebírá jeho vztah se ženami (matkou a manželkou) a tvůrci věnují hodně prostoru Houdiniho odporu k okultistům/spiritistům. První část je zábavná, dynamicky pojmutá, ale nejde se moc do hloubky. Sledujeme spoustu Houdiniho triků a jeho drive, aby se z něj stal nejlepší iluzionista na světě. Druhá polovina už ukazuje, že to nebylo zadarmo a Houdiniho představí jako člověka, který se pohybuje na hraně mezi láskou a svými ambicemi. Bohužel z toho tvůrci zbytečně rychle přeskočili na zmiňovanou zášť vůči podvodníkům, kterou prohloubila ztráta blízké osoby. Trilogie by byla lepší volba. Příběh i tak funguje dobře, doba ve které se odehrává i téma je velmi atraktivní a věřím, že tvůrci spíš museli některé věci vynechat, než že by se záměrně odchylovali od skutečnosti. Brodymu role sedla, takže pro první seznámení s velkým umělcem Houdinim, to není vůbec špatná volba.

Tak trochu studená sprcha. Není to tak dávno, co jsem velebil Richarda, že jeho postavy jsou sice roztržité, potrhlé, naivní, smolařské, ale ne hloupé. Alfréd sice není hlupák, ale bohužel je součástí dění, které má mnohem blíž k pokračování filmů s účetním Fantozzim. Gagy jsou na hraně grotesky a přestože jde znát, že se autoři pokouší o nadsázku, ve výsledku je to trochu křečovité a pro mě mimo mísu. Tento druh humoru není můj šálek kávy. A je to několikátý film Richarda, kdy mě mrzí, že nerežíroval někdo jiný. Někdo, kdo by z něj dostal víc a současně ho nenechal strhnout k tomu melancholickému ztvárnění osudem zmítaného tragéda. Navíc silný režisér by mu sáhnul i do scénáře (což je ovšem nejspíš důvod, proč je raději točí sám). Moc mi to nesedlo, ale pohled na Anny Duperey...nádherná ženská...mi postačí, abych hodnocení udržel aspoń v průměru. PS: E.Cupák byl skvělý herec i dabér, ale Richarda mám spojeného s P. Olivou stejně, jako Funese s Filipovským, takže minimálně do poloviny filmu, to bylo prostě divné.

Pierre je sice sympaťák každým coulem, ale co se nesmělosti týče, na Koudelku ani náhodou nemá. Možná je to jinou mentalitou, kdo ví, ale nesmělost mám spojenou s trochu jinými projevy. Řekl bych, že téma nebylo ani z poloviny vytěženo a chyběla tomu lehkost. Přesto je to pohodový film s několika vtipnými/dobrými momenty. V režii někoho jiného, by to ale asi dopadlo lépe. Slabé 4*.

Velkou výhodu má ten, kdo knižní předlohou, nebyl políben. Bez znalosti byť jen základní linie, je každá minuta originální a jen těžko se odhaduje, co se bude dít dál. Druhá řada přinesla nové postavy, ale pár jich taky ubylo. Navíc u některých stávajících se pozměnily motivy jejich činů. Nic není černobílé a i když se už dlouho mluví o válce, mnohem zajímavější bude rozkrytí, jakou úlohu v ní která postava sehraje. Protože jako u každého dobrého příběhu, jde i tady především o cestu, kterou postavy musí projít. Britové jsou v žánru fantasy nepřekonatelní a Pullman stvořil svět, který může klidně konkurovat světům stvořeným Rowlingovou, Carrollem, Lewisem nebo i Tolkienem.

Hašteření lidí, které to k sobě táhne a zároveň se občas nemůžou vystát, bývá (pro nezúčastněného pozorovatele) vcelku zábava. Nu a co teprve když jde o kaskadéra, neřízenou střelu v podání J.P. Belmonda a vnadnou R. Welch, muži obletovanou kaskadérku, které už s tímto živlem/zvířetem pomalu dochází trpělivost. A navíc dodám, že v tom má prsty C. Zidi...rytíř francouzské komedie. V období 1960-90 neměla francozská komedie konkurenci. Na Funese navázal Depardie, Richard, Belmondo... . Ve Zvířeti si jeho fanoušci příjdou na opravdu své, protože z plátna nesleze snad ani na minutu. Aby taky ano, když má dvojroli. Jeho homosexuální Bruno nemá chybu. Doufejme, že Evropu nezachvátí genderové šílenství Hollywoodu a nebude se stříhat. Dnes už by totiž některé scény neprošly. Podobně jako v Hořčice mi stoupá do nosu(viděl jsem včera), i tady se prezentují homosexuálové krapánek stereotypně...ale dle mého mínění neurážlivě a zábavně. Dřív se hold některé věci tak nedramatizovaly.