Martrix

Velmi vkusné zakončení série. Sám jsem šachista a vcelku nepřekvapivě je jezdec mou oblíbenou figurou. Takže na tu lehounkou překombinovanost si nemůžu stěžovat. Stejně tak se mi líbí nabourání neomylnosti doktora Bella a plynulý přerod doktora Doyla z pouhého žáka k spisovateli, který s každým případem získával další schopnosti pro vymýšlení příběhů pro Sherlocka. Vždycky se mi líbila ta vyváženost mezi postavami doktora Watsona a Holmese. V tomto příběhu je hezky vidět, kolik Doyla je ve Watsonovi a kolik ze sebe dal Sherlockovi. Doktor Bell sice byl předobrazem Holmese, ale intelektuální otisk je spisovatelův. Dnes píše knihy a scénáře kdokoliv...je to snadné. Asi to není problém u červené knihovny, ale detektivky a například filmy o UI, by hobbíci psát neměli. Tam to chce nějaké znalosti a IQ. Tento scénář je prací Daniela Boyle...kterého ovšem na této databázi nenajdete, přestože podle WiKi napsal scénáře k mnoha detektivkám. A z nějakého důvodu se v souvislosti s Vražednými místy neuvádí ani velmi slušný scénárista a autor předloh prvních dvou filmů David Pirie. Ovšem tato záhada má prozaické vysvětlení. Proč by se někdo zabýval UK televizní tvorbou...když je potřeba věnovat pozornost americkým slátaninám... u kterých je vypsán, div ne každý osvětlovač, no ne?

Zcela mimo mou zónu zájmu. Jak se k detektivce hodí mystika, okultismus apod. tak politika mě ve všech formách odpuzuje. Námět to je nesherlockovský, dr. Bella bylo málo, nebavilo mě to. Tři hvězdy dám jen z úcty k tvůrcům. Scénáristovi bych klidně fláknul jen dvě. Jednoznačně nejslabší film série...z doposud shlédnutých.

Spiritualismus se obecně k detektivkám náramně hodí. Vraždy, média, duchové a šarlatáni v kombinaci se sherlockovskými příběhy...to dostatečně vykompenzuje trochu lacinější ...ale zato autentičtější televizní look i nadbytečně vyšší dávku sentimentu, týkající se Doylova traumatu...viz. první díl. Ta ufňukanost trochu vadí, ale tentokrát se v ní autoři nebabrají tolik, jako v předchozím filmu. Takže za mě i kvůli rozumné stopáži, naprosto OK.

Příběh je fajn...tedy s výjimkou jednoho momentu, kdy v noci najdou v lese strom s vyrytými iniciály... . A ano, ta romantická linka působí dost otravně(přestože má pro děj své opodstatnění). Ovšem na TV projekt, je to pořád nadprůměrný film. Kdyby se tohoto námětu zmocnil někdo temnomilnější, kdo by dodal zlověstnost a mystičnost, mohl to být thriller jedna báseň.

Pokud vás aspoň trochu zajímá makroekonomie, pokroucenost a špína finančního světa, tak vás faktické informace v tomto filmu nepřekvapí, ani neobohatí. Byť se to v konečném důsledku týká všech a jsme toho součástí, proč se tím vlastně zabývat? Na světě se děje spousta ohavností, nespravedlností a spousta lidí a zvířat trpí. Není v mých silách věnovat jim své emoce. Natož dalšímu příběhu o hamižnosti a podvodničení, který je i přes přítomnost hereckých hvězd velmi nezáživný. Tři roky práce na vývoji tohoto filmu? A výsledkem je podivný mišmaš, jehož pointou je co? Amerika je největší šmejd, zastavit se to nedá, bez někoho jako John Doe na nic nepřijdeme? Peníze dělají peníze a podvody dělají ještě víc peněz? Oh, díky! To jsem nevěděl... . Obsahem zcela bezcenný film. Ale nemuselo to tak být. Šlo to prodat stejně poutavě, jako se to povedlo třeba v případě hypoteční bubliny, nebo zákulisí brexitu.

Vaniček je moc šikovný režisér. Po technické stránce měl všechno vychytané, fungovaly i postavy, dynamika příběhu...šlapalo to jako hodinky. V porovnání s Útokem na věžák, se kterým sdílí pár společných rysů, vychází Havěť líp ve všech ohledech....vyjma jednoho. A bohužel pro mě podstatného. Tahle megainvaze pavouků je stejné sci-fi jako gorilopsi z vesmíru. I kdyby Vaniček žádné dokumenty od Atenborougha, nebo National Geographic nikdy neviděl, musel tušit, že se pohybuje v hrubé fikci. Přesto se jakémukoliv odlehčení vyhýbal a tvrdošíjně servíroval vážně míněné nesmysly...vypadá to, že si spletl Darwina s D'Artagnanem. Ano uznávám, že jen díky nim mohly vzniknout velmi dobré hororové momenty, kterými mohl všechny arachnofoby vytýrat až do bezvědomí. Ale co už, nechal bych na divákovi, jak moc hluboko v zadku má zaražený kolík, který vymezuje rozdíl mezi edukativním a zábavným filmem. Já jsem na 6,45 cm. Za zpracováni bych dal silné 4*, za postavy a herecké výkony silné 3*, závěr slabé 3...možná spíš silnější 2*. Připočítám ale fakt, že podobných filmů vzniká málo...v Evropě prakticky nevznikají vůbec. Takže 4 osminohé hvězdy. PS: Přemnožení invazivní pavouci se kterými se nedá žít na jednom místě? Aha...tohle ve Francii, Švédsku a Německu důvěrně znají. I podle Vanička je to metafora...podle mě se mu ale povedl pravý opak, než zamýšlel. Ono je to totiž neokecatelné a jeho způsob, jak se s tím vypořádat o lecčem vypovídá.

Snad mi všichni fanoušci belgického knírače, pařížského dýmala, babičky Agáty Christie, rady Vacátka, Corrada Cattaniho nebo nejlepšího a druhého nejlepšího amerického detektiva odpustí, ale v mých očích je král všech fiktivních detektivů jen jeden a tím je Sherlock Holmes. I filmaři jsou si toho vědomi, takže je tato silná značka przněna na mnoho způsobů. Od akční americké čalamády, přes velmi slušnou britskou filmovou sérii, až po neznámý japonský seriál...celý svět je touto postavou fascinován. Nicméně jsem staromil a Sherlocka mám velmi silně spojeného s Anglií. Takže aby mi příběh šmakoval, potřebuji autentické prostředí i herce. Kvalitní příběh musí být samozřejmostí...a tady narážíme na to, že těch originálních od A. C. Doyla není zase tak moc. Čeho je naopak přebytek jsou matlalové, kteří mají pocit, že v "podobném duchu" umí psát taky. Je tedy potřeba považovat si tvůrců jako je David Pirie, který přišel s pěkným nápadem jak provázat faktický životopis spisovatele s detektivkou. Představuje divákovi nikoliv jen fiktivní postavu, ale předobraz Holmese i Watsona v kontextu života A. C. Doyla. Richardson se pro tuto roli hodí náramně a mě osobně potěšili i ostatní herci, kteří nevypadali jako kdyby si odskočili z reklamy na žužu bombóny, ale jako praví zubatí angláni. Takže za mě velká spokojenost. Ty pindy některých recenzentů, že je to amatérské...to jsou ti, co jsou odkojeni američárnami a s největší pravděpodobnosti jsou přesvědčeni, že Holmes je komiksová postava, která vystupuje pod nickem Dr. Strange. Kdyby se to sestříhalo na 90 min., asi bych dal full. Jdu mrknout na ostatní čtyři kousky.

V hlavní roli je špión, ale špionážní film to není. Protivníkem mu je policejní komisař, ale kriminálka to není. Je to o zradě, pomstě, trochu o přátelství a lásce, takže je to především drama. Příběhů o agentech, kteří se urvali ze řetězu je vcelku dost. A některé nejsou vůbec špatné, ale Profesionál nad nimi má i po tolika letech navrch. Má totiž Belmonda v jeho nejlepší herecké formě, hajzloidního Hosseina, hned tři krásné ženy, velmi slušnou knižní předlohu a....fidlamotiv Ennia Morriconeho. Motiv, který je na hranici spoileru. Podobně jako když slyšíte svatební pochod a už vyhlížíte nevěstu, tak při těchto tónech smyčců čekáte pohřební průvod. Všechno v tomto filmu funguje jak má a ze svého lesku ani po tolika letech nic neztrácí. Klasika.

Je velká škoda, že je kvalita komedií s Louis de Funèsem tak kolísavá. Důvod je asi prostý. Není tajemství, že se díky hvězdnému skřítkovi velmi často přepisovaly scénáře... to jen málokdy dělá dobrotu. Mnohé zdroje uvádí, že ani několikátá verze scénáře nebyla mistrovi po chuti, takže se stejně improvizovalo při natáčení(na obranu Funèse se ovšem sluší dodat, že i sám režisér později přiznal, že to filmu většinou prospělo). Hibernatus je divadelní hra z roku 1957. Zkoušel jsem zapátrat jak moc se lišila od své filmové adaptace, protože je mi jasné, že i ona mu musela být šita na míru.  Nicméně nic moc jsem nevypátral. Snad jen pár drobností, jako že v ní měl Hubert i dceru, že nebyl továrník, ale filmový režisér...nic zásadního. Je tedy dost dobře možné, že celá kostra příběhu zůstala zachovaná a ladily se jen gagy a dodávaly vtipné repliky. Výsledek je přesto trochu zvláštní. Ta jemná sci-fi složka je použita nenásilně a funkčně; hezky navazuje na tu komediální část. Bernard Alane působil jako Hibernatus velmi charismaticky a popravdě si kradl scény pro sebe, resp. vedle jeho projevu působila Funèsova exprese jako lehké přehrávání. Díky tomu působil především závěr rozpačitě. V tom procitnutí Paula, kdy se dozví pravdu, je nádech romantiky a rýsuje se tam silný moment. Jenže je to celé přehlušené Hubertem. Hlavní postava dostala poslední slovo...být to tak asi muselo, ale dramaturgicky to skříplo. Mám Funèse...vlastně spíš několik filmů s Funèsem rád, ale tady občas působil rušivě a v druhé půli dokonce tak nějak navíc. Na druhou stranu bez jeho energie, by to asi nebylo ono. Pokud bych chválil, bude to tentokrát především Bernard Alane a Jean Bernard-Luc, na jehož tvorbu si ještě posvítím.

Pro nás, kteří se filmy nejen baví, ale zajímají je také filmové dějiny a kontext doby, je Červená ještěrka víc, než jen poslední slušná komedie Jindřicha Plachty. Je také poslední ze tří filmových rolí Oldřicha Lipského, nebo jedna z prvních Miloše Kopeckého, Karla Effy a Josefa Hlinomaze. Jejich role byly epizodní; poznáte je, jen když budete pozorní. Kromě závoje času jsou totiž obklopeni mnoha dělníky filmu, jejichž tváře a jména za pozornost nestojí. Dle jejich výkonů bych hádal, že to snad ani herci nebyli. Vidíme ale i nástup druhé vlny hereckých hvězd, které měly tu smůlu, že je doba, režim, nenechal zazářit tak, jako prvorepublikové celebrity. Přitom třeba Vlasta Fabiánová měla obrovskou starpower. Co se týče obsahu...autor předlohy J. Mařánek vedl oddělení státní filmové dramaturgie ministerstva informací. Toto oddělení dohlíželo nad ideovým (ideologicky žádoucím) zaměřením filmů a provádělo konečné schvalování filmů. Je tedy zřejmé že dohlédl i na to, aby se ve filmové Červené ještěrce nic podvratného nebo živelného neobjevilo(a že by se v jeho knize leccos zlobivého našlo). Navíc je to film z roku 1948, takže nějakou velkou komedii nečekejte. V lepším případě je to místy úsměvná "záležitost", která lehce kritizuje měšťanské pokrytectví. Optikou událostí které následovaly je vlastně úsměvné, že se autor posmívá něčemu, co nakonec sám praktikoval v celorepublikovém měřítku. Tím se vás ale nesnažím odradit. Pokud se od dobového kontextu umíte oprostit, je to prostě jen průměrný film pro pamětníky. Nečekejte ani převratné výkony J. Plachty. Byť je v titulkách uveden jako první, prostoru ve filmu moc nemá. V té době už se dobrovolně zabíjel v dolech, což je na něm vidět. Jen málokdo by v tom rachitickém starci viděl 49 let starého/mladého chlapa.