Kroupa

Lepší kino než první část, ale ani tentokrát jsem se neposadil na zadek, ačkoli mi to bylo přislíbeno. Je tu mnoho velmi povedených scén a dějové odchylky od předlohy mě nijak neiritují - například vypuštění Guildy (ačkoli v první díle se toto téma otevřelo). Přetrvává ale pachuť z dialogů tam, kde se scénáristi odchylují od předlohy - opět přehlídka ošuntělých frází, byť možná v menší míře. Naprosto nechápu bezuzdné používání pojmu fundamentalisté samotnými fremeny! Vyvolávalo to ve mě úšklebek. Vizuální ztvárnění Guidi Prime a Harkonenů obecně mi nesedělo - proč monochromaticky? Proč mají hlavy jako vejce? Taky by mě zajímalo, kam zmizeli mentáti. Melodramatická Chani taky nic moc. Zato rád pochválím vykreslení pochybností o proroctví mezi fremeny. Další myšlenky: proč se tolik bojuje meči, když mají střelné zbraně a lasery? V knize je to vysvětleno používáním štítů - ty ale na písku nepoužívají kvůli červům. Nad scénou bitvy by se daly přivřít oči a souboj Paula s Feydem byl parádní...až na ten konec. Co to jako mělo bejt??

Nějak se nemůžu ztotožnit se všeobecným nadšením. Vizuál je dobrý, ale není to nic revolučního, ostatně s pískem a kamenem toho zase tolik nevymyslíte. Casting mi místy neseděl (hlavně Stellan, ale taky Momoa) a dialogy, které se výrazněji odchylují od předlohy, jsou víceméně omleté bezduché fráze. Mytologie a historie Duny jsou podávány polopaticky a i děj je posouvám dosti mechanicky, takže se z něj vytrácí přirozená návaznost. Postavy a vztahy mezi nimi jsou načrtnuty jen v obrysech, což by nemuselo vadit, kdyby měl film adekvátní rytmus. Ten je ale drcen řadou dlouhých a bezobsažných scén, které film natáhnou do neobhajitelné délky. Hodně to kritizuju kvůli vysokým očekáváním, samozřejmě se na film pěkně dívá a je to důstojné zpracování slavné předlohy. Potenciálu ale zdaleka nevyužívá.

V rámci žánru bezchybné - jednoduchý děj, silná atmosféra, skvělí herci (Collette!) lekaček jen tak akorát a překvapivý závěr.

Podmanivá atmosféra, ale příběh nemá jasně sledovatelnou linii a film je vyplněn erotikou tolik, že by se dal klidně prodávat jako softcore. Natočeno skvěle, ale asi stačilo jednou. Dodatek - týden po shlédnutí se k filmu docela ochotně v myšlenkách vracím, proto zvyšuju na 4*

Souhlasím s tím, že první půlka je intenzivnější a v té druhé trochu klesá pozornost. Cítil jsem se, trochu jako bych sledoval počítačovou hru, protože ty hrátky s kamerami byly až moc roztočené a každý pohyb postav příliš přesně načasovaný - tím se ztratil díl autenticity. Na věrohodnosti taky trochu ubraly některé detaily - film k nim od začátku úmyslně poutá pozornost, čímž si kope hrob. Hlavní hrdina je nesmrtelný a nezranitelný, což se sem moc nehodí. Hořící kostel byl úchvatný, ale proč by tam vlastně právě onu noc měl tak velkolepě vyhořet? Film je ale celkově dechberoucí, od začátku až do konce důkladně promyšlený a po vizuální stránce bezchybný. Velmi dobré kino!

Zdařilý film, který bych si dovedl představit sledovat i v kině. Má jasný záměr a cíl, tah na branku, ale není triviální. Herecké výkony jsou spolehlivé a přesvědčivé, nepřehání se melodrama. Film je přímočarý jako hlavní hrdina, který se za všech okolností snaží nahlížet na život věcně a bez sentimentu. Těší mě, že jsem zase jednou viděl Jana Novotného v zajímavé roli, protože jeho styl a charisma jsou mi blízké.

Spoiler: Zajímalo by mě, jestli by směla zůstat, kdyby do telefonu nelhala? Možná, kdyby k tomu včas vyřešila svůj problémek s Johannesem... Po Fénixu můj druhý Petzold a opět mě vtáhl, i když trochu méně silně. Na druhou stranu jsem si film pustil prakticky celý ihned znovu a nemůžu ho dostat z hlavy, takže to musí být 5* A teda nechápu, jak může Beer být tak mladá, když působí docela staře (nic ve zlém).

Dávám sice tři hvězdy, ale jsou to spokojené pěkné tři. Docela inteligentní film to je, ačkoli žádná velká řachanda, navíc je asi každému hned jasné, o co jde. Nicméně umí překvapit, například koncem.

Nakonec docela příjemná komedie, která si na nic moc nehraje, je v ní řada dost vtipných momentů a důvtipně vypointovaných situací, a navíc povědomý styl Kolečka, který na mě zabírá.

Příběh několika žen, které většinu času unyle hledí jedna na druhou, nebo do prázdna, někde postávají, pak trochu popojdou. Ale taky strhující epos od začátku do konce, s pevně sevřenou symbolikou a výtečně propracovanou estetikou.