Děsivé dědictví

Pár klišé postavených na hlavu, pár dalších naopak potvrzených v maximálně nepříjemné formě. Excelentní herecká sestava, která je tak dlouho nenápadná, až je v klíčových chvílích děsivě přesná. Co mi ale z hlavy nevymizí nikdy, jsou ona tichá leknutí, kdy zvukař nepotřebuje prásknout dveřmi a skladatel přeskřípnout tři struny na houslích. Jen se ve správný moment objeví ten správný objekt, obrys nebo hadr a já okamžitě sedím v křeči a přemýšlím, jestli textil neutrpěl škodu. Dějově sice Aster neobjevuje nic nového, ale ta cesta plná náznaků a stop, které jsou po zhlédnutí úplně jasné, má v sobě něco jedinečného a atmosféra života mezi domečky pro panenky přetavená v pocit přítomnosti v jednom z nich je jedním z těch tvůrčích nápadů za milion, které přijdou jednou za kariéru. Pro mě je Hereditary neopakovatelné jak vzácnou shodou nápadu a realizace, tak tím, že mě k jeho porci šponovaného napětí už nikdo nedotáhne ani párem volů. (28.06.2021)

První půlka tak dobrá... a vyústění dost matoucí. Vůbec jsem nevěděl co si mám o Hereditary myslet a přiznám se, že jsem si musel najít dva vysvětlující články. Po jejich přečtení a následném několikadenním přemílání musím jsem si uvědomil, že dlouho ve mě žádný film nezanechal takový silný zážitek. Není to jednoduchá podívaná, ale rozhodně je ojedinělá. (02.09.2018)

Napriek tomu, že sa Hereditary bezpochyby zaradí medzi najlepšie tohtoročné horory, by som pár vecí vytkol. Rozbeh bol na môj vkus až príliš pomalý, drsnejšie momenty striedali tie slabšie a nejakú dobu mi trvalo, kým som tomu prišiel na chuť. Taktiež herecký výkon matky v závere sa mi zdal prehnaný a hysterický, až ma to trochu iritovalo. Ale všetko ostatné je bomba. Nádherná atmosféra! Divák spočiatku nemá ani potuchy, o čo tam vlastne pôjde, no čím viac sa odkrývajú karty, tým je to väčšie psycho. Prirovnanie k Mother je tentokrát na mieste (avšak psychický tlak na diváka bol omnoho väčší). A to som si myslel, že v duchárskom žánri sa už nedá vymyslieť nič zaujímavé. Teda najmä keď sa jedná o hrátky so seansami. Rozuzlenie silné (i keď sánka mi nepadla) a to decko bolo už na pohľad tak odporné, že sa do hororu výborne hodilo. Po sérii sračiek v posledných dvoch mesiacoch môžem niečomu konečne zatlieskať. (22.06.2018)

„Sestřičku naložil, špatně s ní naložil.“ Top scéna. Nečekaná, morbidní a úzkostná až na dřeň. Rána, šok a šílený strach podívat se za sebe. Když budu dělat jakoby nic, třeba se to ani nestalo? Zalezu si do postele, do bezpečí... Psychologické rodinné drama jak řemen. V baráku plném napětí a skryté hrůzy, od sklepa až na zatuchlou půdu, kde už kvete exhumovaná babička. Bezva disfunkční rodinka. Vláčný taťka „mouchy, snězte si mě“ byl na pár facek, psychotické matce křivohubce bych ty miniatury s gustem rozšlapal sám, kdyby mě nepředběhla, a retardované holčičce s tváří orangutana po mozkové mrtvici bych dal i pusu... kdyby bylo kam. Miláček byl i Peter a jeho dárek ke Dni matek, speciální panenka Kuknatorzo. Btw, Alex Wolff válel, jasný brácha irského balvana Barry Keoghana. Bohužel scénář pak přehodil výhybku od psychologie k démonologii, což mi nesedlo. Stejně tak OKÉNKO DOMEČKU: [][] V úvodu nájezd kamery do modelu, pak obživnutí figurek a prolnutí do reálného děje. Naprosto SAMOÚČELNÁ artová vifikundace, zbytečná a zavádějící, jako by se vše odehrávalo jen v hlavě pošahané Annie. [][] Třikrát silně uhodím hlavou o sloup, počtvrté slabě. (13.05.2024)

Chápu, že úvodní hodina bez hektičtějších momentů, sázející spíše na rodinné drama než na napínavý horror, má lépe vtáhnout do děje a hlavně seznámit diváka s postavami, mě ale expozičně uspávala. Po scéně se sklenicí se nicméně šlápne na ten správný atmosférický pedál a finále je vyloženě psychedelické. Konec světa nepřijde se srážkou s asteroidem, výbuchem supervulkánu ani po erupcích na Slunci, ale přesně po tomhle. Fakt strašidelný, pokud věříte. (21.07.2018)