Matty

První Twister je pořád perfektní letní blockbuster, který nezestárl ani v akčních scénách, působivých hlavně díky zvukovému designu a dobře vykresleným postavám. Aktuální Twisters se na první dojem jeví jako pouhý povrchový update, s mladšími a hezčími herci, kteří vás přesvědčí, že i klimatologie může být hot. Prostředí je stejné. Znovu sledujeme dva týmy lovců tornád ženoucí se za bouřemi. Nebezpečné situace (a věda) zase slouží ke sbližování hrdinů. Akorát to tentokrát nejsou odloučení manželé (takže ani nejde o vyhrocenější variaci marriage comedy), ale zástupci dvou vzdálených světů, kultivovaná žena z města a halasný týpek z amerického jihu. Ukotvení v jižanských reáliích je pro příběh stěžejní, protože se kromě traumat překonávají i sociokulturní předsudky. Film implikuje, že bez spolupráce a bez vystoupení z pozice pouhých diváků vytvářejících exkluzivní obsah pro svůj YT kanál, nedokážeme čelit katastrofám (finále se výstižně odehrává napůl v kině, posledním útočišti před apokalypsou). Právě zápletku posunující proměna obou hlavních postav ze svědků v účastníky dění, kteří sledují kolektivní, nikoliv osobní zájem, mi přišla dostatečně ozvláštňující a emocionálně i intelektuálně stimulující, abych si film užil i se všemi jeho klišé, jako příjemně přímočarý katastrofický biják ze Spielbergovy školy. 75%

Chvílemi to působí jako když v lifestylovém časopise mezi reklamami na prosecco narazíte na článek „10 znaků, že máte problém s pitím“. Když využíváte reklamní estetiku a zároveň varovně poukazujete na to, jak reklamy na alkohol konotují luxus a takové potěšení, že váš šedivý život zaplaví syté barvy, je to trochu matoucí. Ale ten film není marný. ___ V životě hlavní hrdinky barev postupně ubývá, až převládnou odstíny zelené (návrat k sobě pak nepřekvapivě symbolizuje červená, barva života). Vývoj se zde podobně jako v melodramatech odehrává ne v psychologických hlubinách, ale hlavně na povrchu, ať jsou to barevné plochy, nebo tělo protagonistky se stále opuchlejší tváří a větším množstvím skvrn a podlitin. A podobně jako v melodramatu je Míšin pád fatalisticky ohlašován počínaje prvním záběrem (a pak ještě několika dalšími flashforwardy nebo setkáním s mužem bez domova). Jinak je život s alkoholem realisticky vyobrazen jako spirála, kdy člověk nedokáže uniknout závislostnímu vzorci a dokola padá do stejných sraček (a vůbec padá a zakopává... podobně často jako postavy v komediích Marie Poledňákové).___Jaké byly hrdinčiny predispozice k závislosti je naznačeno jedním krátkým flashbackem z dětství s alkoholickým otcem. Podobně se musíme domýšlet, z jakých poměrů vychází nebo co vlastně dělá za práci (peníze pro ni každopádně při stěhování do velkého bytu v centru Prahy ani jindy nepředstavují problém). Čili opravdu nejde o psychologické nebo sociální drama, ač v něm sem tam zasvítí nápadný signál, že alkohol představuje celospolečenský problém i kvůli normalizaci pochlastávání na oslavách, doma, po práci... Pro mě to byla v prvé řadě love story ženy, která volí mezi lahví vína a partnerem a nakonec – během posledního aktu, kdy se najednou děje strašně moc věcí naráz a celé je to absurdně zhuštěné – se lásku rozhodne věnovat především sobě. V tomhle příběh myslím i díky okleštění na ty nejtypičtější situace může být pro spoustu lidí z cílovky inspirativní. Zejména ve spojení s doprovodnou preventivní kampaní. 65%

Přes drobná oživení v podobě bizarních hraných scének a hravých koláží je to po většinu času formálně zaprděný fanouškovský dokument s mluvícími hlavami a plonkovými historkami z natáčení, ve většině ohledů tak opatrný, že by mohl kinodistribuci klidně přeskočit a být uvedený rovnou na ČT.