castor

Registrační číslo 25085, krycí jméno Volha. Manželka Míša je naivka, Lanďák si dál zahrává s režimem a Standa nesnáší, když se nad něj nějakej studovanej povyšuje. Snad jen produkční Pepa Horáček, který má bráchu ve Vídni, je podle Standy nohama na zemi. StB mu ovšem nebude zobat „jedna paní povídala“, potřebuje tvrdá data. Zatímco nový byt se stále nedaří, za přímluvu dostane Standa Volhu a nastupuje do redakce humoru a lidové zábavy. Jenže brzy nabourá generálního a musí se pakovat na vrátnici. Po něčích zádech se tak musí zase vyškrábat nahoru. Výtky mám i napodruhé, zase trochu variujeme situace z minula, ale už to není tak umělé a vyprávění tolik nešlape vodu jako posledně. Pochvala pro maskéry, architekty, kostýmní výtvarnice… Všechny ty široké kravaty, šílené dekorace, skleničky na hořčice, východoněmecké tapety nebo umakartová jádra jsou úžasné. Klára Melíšková výborná.

Standa Pekárek poprvé tak trochu rozdělil diváctvo. Někdo hůř rozdýchává stvrzování stereotypů, protože pánové tu jen chlastají a mluví jak dlaždiči, dámy zase na mrknutí roztahují nohy, kameramani pak prdí ostošest. Celé je to takové groteskní a dlouhé, holt tvůrci chtějí představit všechny postavy a ukázat určitou platnost i do současnosti. Protože také dneska je spousta jedinců, kteří udělají cokoliv, aby se někam vydrápali. Trošku uskákané, ale jistá tehdejší přetvářka a upocenost tam jsou. Pekárek se (zatím) ukazuje jako neškodný mluvka, který za celý život přečetl akorát Klapzubovu jedenáctku, který občas stojí za nějakou tou šmelinou a který dámám nabízí nachcanou klouzačku. Právě nastoupil coby šofér do Československé televize a věří, že jednou bude vozit i toho Goťáka. Ve Volze, samozřejmě. Kryštof Hádek výborný.

Já prostě moc nemusím, když je něco zatraceně čvachtavé a brutálně cool. Hrozně rychle se to totiž (čest výjimkám) okouká a občas to doslova nudí. Boy Kills World místy předkládá nevyrovnané tempo i rychlý (zmatený) střih, neustále pak vnitřní videoherní hlas, který dává filmu možná trochu jiný level, ale mně spíš vadil. Stejně jako skutečnost, když se tvůrci snaží tlačit na emoce nebo si někde za půlkou vzpomenou, že by mohli jinak pracovat s postavami. Zase je to o pomstě, zase je to o přepáleném násilí. Za pomstou jde hošan zmrzačený coby dítě, který tehdy přišel o rodinu a v ústraní se o něj postaral tajemný chlapík. No, postaral, prostě mu dal krušnou školu života a udělal z něj vraždící mašinu. A pohlídá, aby na pomstu nadešel ten správný čas. Akce je nespoutaná i nápaditá (struhadlo se dá kreativně využít), ale není to tak, že bych si chtěl jednotlivé scény přetáčet znovu. Bill ze slavné švédské herecké famílie Skarsgårdů se snaží a trochu to celé připomíná béčkovou šlehu Deva Patela, který se nedávno rovněž mstil a evidentně taky nechal v tělocvičně kýbl potu a nějakou tu kapku krve. Ten ode mě každopádně dostal o hvězdu víc.