Tosi

Můj ty kréme vanilkový s čokoládovou polevou, to bylo herecké galapředstavení Mikea Shannona. Tak trpitelskej výraz ve tváři se jen tak nevidí. Tomu chlápkovi stačilo jen tak zasmušile mrknout na oblohu, cuknout koutkem úst a už bych mu zbaštil i předpověd' počasí na rok dopředu.

Moc nechybělo a byl z toho skoro němý film. Ale všechno podstatné měly pochopit jen naše oči. Smutek a štěstí si v tomto krásně dojemném filmu podávaly ruce, což nešlo vystihnout lépe, než poslední objímací scénou, u které se dalo jen tiše sedět a koukat...

Dokonalý výkon Mikkelsena a Thomsena v této černé, cynické a rasistické komedii, ze které se postupně stává film s hlubším poselstvím. Na ničem bych neměnil ani vteřinu, dokonce i vedlejší postavy byly skvělý. ...."No ne, to je ale fešák! To je tatínek?" ...snad nejlepší hláška faráře Ivana při pohledu na obrázek Hitlera visícím náckovi Adamovi nad postelí. Pro mě obrovsky milé překvapení.

Podle názvu to vypadalo na levnější dodávku ropy od rusáků, ale zase jenom planý kecy. Zrovna jako film, jehož zdejší hodnocení je dle mě hodně přemrštěné. Vycucanej námět z prstu o tom, jak se porodní asistentka po náročné šichtě v nemocnici, rozhodne pátrat po kořenech mladé rusky, co zemřela při porodu a zanechala po sobě deník a malou holčičku. Akce-nula, (pardon, jedna slušná saunovka tam byla)...dialogy-nula, (protože jedinej co tam za něco stál byl Chodec z Pána Prstenů a ten skoro nemluvil). Vincent Cassel hrál tak přitrouble, až mě to otrávilo celej film. Výsledkem je čistej průměr, ke kterýmu nemám důvod se někdy v budoucnu vracet.

Arabský státy jsou fanatický hovada a jsem rád, že jsem se tam nenarodil. Tohle bylo jako hon na čarodějnice. O to smutnější, že se to tam opravdu děje. Přeci jen jsem se jednou uchechtl, a to, když starej fotřík Sorayi hodil ten první šutr asi tři metry vedle:-)

Zase jedna americká komedie, které se dá nasolit bud' jedna nebo třeba pět pecek. Záleží v jaké jste zrovna náladě. Přežil jsem prvních dvacet minut, který nestály za nic, ale pak se jim ty vtípky začaly celkem dařit, a já jsem u filmu přišel na jiný myšlenky. Smál jsem se...vážně, smál jsem se u americký komedie!!! I když to byla hovadina na entou....

Určitě nepatřím ke kmenovým fanouškům těchto filmů, což se mi potvrzovalo skoro celou první hodinku. Říkám si, " celkem dobrý ", ale tohle že má bejt pecka film, vždyt' to mohlo klidně běžet na ČT4 Sport... No ale, pak už jsem nestíhal nic než civět s otevřenou pusou. Představitel Nikiho Laudy (Daniel Brühl), zahrál tak fantasticky, až to dojímalo.

Nechci přemýšlet jestli byl film příliš vykonstruovaný, mě se to sakra líbilo. A to hlavně kvůli režii, která nabídla tolik krásných záběrů podkreslených přesně takovou hudbou, aby se u nich nedalo nepřemýšlet o otázkách pomsty a násilí plodící zase jen násilí. Sympaťák Mikael Persbrandt hrál rozvedeného doktora přímo dokonale, a i jeho filmový syn Elias byl hodně uvěřitelný. Jediným kazem filmu byla pro mě přehrávaná a k jeho věku nesedící role malého Christiana. I tak to bylo hodně silné drama dvou nepříliš št'astných rodin, které hledaly novou cestu životem, až ji po kotrmelcích našly za minutu dvanáct...

Film s minimem akce, ale vůbec nenudil. Být zaslepený láskou se holt někdy vůbec nevyplácí. O tom by mohl středoškolský učitel Carsten vyprávět. Jeho bývalá studentka Pil, se kterou má tajný poměr, jednoho večera při nějaké levotě přejela úmyslně zasahujícího policajta. Carsten svůj dosavadní život hodil rychle za hlavu, rozvedl se, prodal dům a ztratil přízeň syna. Zato naplno pomáhal Pil vymotat se z obvinění a posléze z vazby. Aby odlehčil Pil s výčitkami svědomí, začal na sebe pomalu přenášet její pocit viny. Mladá milenka byla po čase pro nedostatek důkazů propuštěna, ale jejich milenecký vztah přestával záhy fungovat. Carstenovi se nepodařilo srovnat se s pocitem dodatečné spoluviny, ztratil práci i milenku a stávala se z něj troska odsouzená okolím. Chladné sociální drama postavené na výtečném výkonu Jespera Christensena aneb jak se vyrovnat s pocitem viny.

Kdybych týhle nádheře nedal pět hvezdiček (a dal bych i víc), plivnul bych sám sobě do tváře...