Rivalové

Kdysi si mě Ron Howard získal filmy jako Rodičovství nebo Oheň, ale u Čisté duše a Šifry mistra Leonarda jsem se málem ukousal nudou. Díky Rivalům má ale Ron mou důvěru zpátky - špičkové živopisné sportovní drama o dvojici diametrálně rozdílných soupeřů, které ale spojuje talent a vášeň pro závodění, při němž neustále balancují na hraně života a smrti, do čehož se ještě navzájem hecují a zároveň se tím posunují dál. Propracované postavy a jejich vztah, děj i pro nefandy F1 srozumitelný, zajímavý a ukázkově vygradovaný do strhujícího finále, napětí by se dalo krájet a emoce z toho jen prýští. Vynikající Daniel Brühl jako precizní Niki Lauda, podmanivá hudba a spousta klepajícího se plechu. Jeden z top filmů roku 2014. (12.01.2014)

Tohle je zase další Howardův těžkej průměr. Průměrný herci, průměrnej děj a "akční" scény ze závodů mě taky moc nebraly. Vlastně se mi mnohem víc líbila krátká jízda s Lancií 2000 po silnici než všechny jízdy s formulí po závodních okruzích dohromady. A o obou hlavních postavách se dozvíte z filmu asi tolik jako z wikipedie. Já mám z těch výtvorů Rona Howarda pocit, jak kdyby šel člověk do drahý restaurace a dostal tam jídlo na úrovni trochu lepší závodní jídelny. Obrovský haló kolem a výsledek takovej, že to sice neurazí, ale ani nenadchne. Vzhledem k tomu, že film má tady 90%, což je lepší hodnocení než třeba kultovní záležitosti typu Gauneři, Terminátor, Mafiáni a podobně, tak jsem čekal teda mnohem víc. 60% (04.09.2023)

Příběhy z prostředí Formule 1 snad nikdy nezklamou, už parádn Senna dokázal, že i blbej dokument může vypadat jako thriller první kategorie a přesně to samé, co jsem zažíval u "rudého dokumentu", jsem zažíval u Rush. Tady to sice není takový achievement, jelikož šlo "pouze" o zfilmování rivalství mezi dvěma jezdci F1, ale Howard to vzal za správný konec řitě, takže je to dynamické a pekně to odsýpá. Schválně komu budete na konci fandit více ! (03.10.2013)

Rivalové beze zbytku naplňují Morganův mustr, kdy vyjde ze skutečných osudů, vyhmátne si z tématu „to něco nadčasového" a vše tomu podřídí. V rámci dramatizace událostí na tom „jak to ve skutečnosti bylo" málokdy nechá nit suchou, ale nevadí to, protože to působí jako že to tak být mohlo a že si to tak říci mohli. Což není špatný přístup; ostatně je to dramatik. Byla by tedy chyba očekávat od Rivalů věrnost a ještě větší chyba hledat v nich pohled do duše závodníka motorsportu à la Le Mans. A vyloženě blbost by byla očekávat od nich sportovní klišé. Ostatně to je sportovní film až tak nějak v druhém plánu. Co tedy vlastně čekat? Drama (a především drama!) o rivalitě dvou (ne)respektujících se protivníků, kde jeden je líc a druhý rub téže mince a kde každý představuje jeden z (nejen) sportovních archetypů; charismatický floutek užívající si života plnými doušky i miláček kamer s talentem od pána Boha, kterému kariéru zařizují jiní versus drilem cepované precizní umění v ústraní se pohybujícího za všech okolností racionálního kariéristy každým coulem. Portrét dvou mužů, kdy jeden by nebyl bez druhého a... No prostě takové závodnické yin a yang. A to vše v divácky vděčném (a Howard to umí náležitě prodat, o tom žádná) hávu Formule 1, ovšem nikoli o Formuli 1. (02.10.2013)

Příběh už snad příliš neuvěřitelný než aby se stal, se vážně stal. A zfilmován byl řemeslně dokonale, přesto jsem zůstal emocionálně chladným. Spoustu diváků vzal, některé ne - včetně mě. Což je za mě tím pádem, bohužel, zásadní palec dolů. "You see the closer you are to death, the more alive you feel, the more alive you are." (28.01.2014)