Tosi

Netušil jsem, že potraty ve Francii byly povoleny až od roku 1975 a do tý doby to musely holky riskovat na tajňačku. Šlo jim vždycky o kejhák, buď ze zbabranýho potratu, nebo jít do lochu, když to na ně někdo prásknul. Film je to pomalej až běda, ale pěkně systematicky tlačí hlavní hrdinku do extrému kvůli něčemu, co je dneska normální. Ženy film jistě ocení víc než chlapi, ale i tak dám slabší čtyřku.

Bulvární styl mi vůbec nevadil, naopak tam seděl jak prdel na hrnec. Je fakt až neuvěřitelný, kam to ta ambiciózní coura z bufetu dotáhla a jak cvičila s vrcholnejma politikama. Na Primu nevídaná kvalita za silný čtyři pecky a pochvala pro Evu Podzimkovou, která tu svini hrála dokonale.

Nebojím se to nazvat povedeným válečným filmem s některejma brutálníma scénama. Události mají rychlý tempo a tenhle krutej hon na Židy je mrazivej až do konce.

Sociální dramata z východu jsou vždycky dobrý a z Transylvánie, kde kromě Drákuly žije už jen pár vesničanů, jsou vůbec nejlepší. Rumunština jim tam samozřejmě nevadí, mad'arština taky ne, němčina se tam ještě přežije, ale jak místní uslyší tamilštinu, stávají se z nich fanatici. Hezkej morální kompas nám naservíroval ten Cristian Mungiu.

Ta mrzutá romantika dělnický třídy mně moc nesedla a zprávy z rádia o Ukrajině jsem taky nepobral. Inu, snad příště.

Cesta do víru porodních asistentek na pokraji kolapsu. Uf, nečekal jsem to až tak realistický, i když to bude asi tím, že tam ty porody byly opravdový. Ale jinak kamera to pobíhání a chaos ve špitále nasnímala mistrovsky. Trochu politickýho tlaku tam bylo cítit taky, ale jestli tohle má být nejkrásnější práce na světě, tak potěš koště. Jsem chlap, ale tohle bylo fakt dobrý a ta písnička úplně na konci bomba.

Tenhle film je vlastně nakonec dojemnej. Na jednu stranu intimní, na druhou stranu zuřivej. Docela jsem se i zasmál a navíc jsem se dozvěděl, že teplouš nikdy nezmrzne.  Díky za info.

Dánskej divokej západ.

To bylo tak smutný, až to bylo hezký. Ztracenej čas se dohání jen těžko a když navíc uvíznete v časový smyčce a máte na to jen jeden den v roce, život se vám sype pod rukama. Kulisy, vizáž lidí, šikovnej střih, film v tomhle všem funguje skvěle, umí i zavtipkovat a je fakt kreativní. Edoardo Leo mě už potřetí nezklamal, ba naopak. 75%

Na český poměry sice dost dobrý, což je klasická hláška, ale jinak jsem jako divák zůstal nějak odstrčenej od emocí. Krimi zápletka mě vůbec nevtáhla a Milanovi Ondríkovi nebylo klasicky rozumět. Abych jen nehaněl, film vypadá vizuálně moc dobře, ale třeba hlavní hrdinka mohla sakra aspoň jednou nasadit jinej, než ten svůj drsnej výraz. Nakonec mě nejvíc potěšila jako vždy naprosto přirozená Iveta Dušková ve vedlejší roli.