Tosi

Chvílema to bylo docela přitažený za vlasy, ale jinak skvělý vězeňský drama.

Rozpočet filmu byl nejspíš astronomickej, jen těch komparzistů co tam bylo a určitě ne zadarmo. A nebýt titulků, který oznamovaly, jakou bitvu právě sleduju, ani bych nevěděl s kým Napoleon bojuje a proč. Až někdo natočí o Napoleonovi dojemnej a lidskej příběh trochu dopodrobna, rád se mrknu. Tady šlo hlavně o přelidněný válečný scény.

Cesta do duše utrápený kulturistky, ale primárně zde o kulturistiku nejde. Jednoduchej a studenej film, něco mezi třema a čtyřma.

Ani nevím, jestli by filmu prospělo, kdyby víc gradoval. No radši ne. Každopádně v tom chlápkovi se to uvnitř hezky pralo a celej film byl až na pár vyjímek uvěřitelnej.

Film bez hlavního hrdiny a já jsem rád, že jsem na to mohl koukat z domácího teplíčka.

Ten klid v prvních dvou dílech mě tak otupil, že jsem prodřímal i tu zabijačku v komoře. Ale potom vážení, to je rodinný drama jako břit. Elizabeth Olsen tu oddanou paničku v domácnosti zahrála fakt neuvěřitelně přesvědčivě, ale stejně tak ji seděla tvář potencionálního vraha. Navíc osmdesátky jak vyšitý, takže nazdar v Texasu.

Bylo zajímavý s odstupem časem sledovat, kdo všechno věděl o tomhle podvodu a co ty dva kluky ta sláva stála. Prachy sice nesmrdí, ale nostalgickou slzu jsem stejně zamáčkl.

Další důkaz, že když Mikkelsen opustí ty hollywoodský sračky a vrátí se k dánskýmu filmu, je z toho nádhernej  biják.

Úsvit překonal moje očekávání a čert vem, že jeho téma je prý kontroverzní a rozdělí diváky. Alespoň pro mě teda nebylo. Z jednoduchý detektivní zápletky se nakonec vyklubalo neotřelý osobní drama, který vyústilo v něco, co se na začátku nedalo odhadnout a díky hudbě a hereckým výkonům mě i dojalo.

Film se tak strašně snažil vypadat jako ze sedmdesátek, až zapomněl, že by měl hlavně bavit diváka. Moc nechápu zdejší  vysoký hodnocení, pro mě naprosto průměrnej až nudnej film.