Wewerush

Hlavní hrdinka jako totální blbka. Nepřesvědčivé až hanba!

Nejlepší český film této doby. Opravdu vystupuje nad ostatní jak silným herectvím slavné Ita Riny, tak i profesionálně zvládnutou kamerou, osvětlením, stylem vyprávění.

Já si nemůžu pomoct, ale mě to bavilo. Možná proto, že hlavní hrdina vypadá jak Kaiser, jo, asi to bude tim..

Strašně nezajímavý příběh o mladých francouzech, kteří se staví proti režimu za každou cenu, aniž by jim vlastně fakticky někdo něco udělal. Z historie víme, jak to bylo, ale ve filmu jsou jen střípky, které dohromady nedávají nic. Film je plný mladých a nezávislých dětí, které berou drogy, odjíždějí na parádní výpravy za dobrodružstvím, milují se, nenávidí se, prostě o dětech, které žijí dneškem a neohlížejí se na zítřek. Chtělo by to něco navíc, nějaký příběh třeba, nebo aby se film někam posouval, nebo hlavní hrdina, aby nějak vyspěl, nebo tak... Postavy jsou statické a ploché, ani mě vlastně nezajímalo, co se s nimy stane.

Na začátku jsem tomuto filmu moc nevěřila, ale postupně, jak se dostával hlouběji, úplně jsem ho sežrala. Jednoduše ale vkusně natočený film na velmi citlivé téma. Zajímavá je také celá historie televizní, filmové a reklamní produkce v Chile, která se sem tam ve filmu ukáže. Už jenom ty přehnaně barevné videoklipy, tradiční tance a melodramatická složka, které byly alespoň na začátku v Chle přítomny prakticky v každém filmu, seriálu, videu..

Nemyslím si, že ultradlouhé záběry, které nejsou nijak potřebné či funkční v odhalení příběhu či vnitřních pocitů a pochodů hlavní postavy prospívají tomuto filmu, jehož příběh zas není tak nezajímavý, jak by se zdálo. Na škodu jsou určitě také neherci, kteří ať se snaží sebevíc moc toho ze sebe nedostanou a že by to působilo o to reálněji? To teda úplně ne.. Po debatě s režisérem na Febiofestu 2013 nejsem o nic moudřejší. Můj pocit lze shrnout takto: ?

Jeden z těch filmů, na které se dívám pravidelně každý rok a pravidelně se směju až kolem mě lítá popcorn!

Jednoduchá francouzská komedie postavená na odlišnosti dvou hlavních herců. Není to sice nic světoborného, ale musím se přiznat, že mě to stačilo. Jean Reno ze své komediálnosti z dob Návštěvníků nic neztratil a Michaël Youn, kterého jsem viděla v tomto filmu poprvé, rozhodně obstál vedle takové hvězdy. Já si prostě nemůžu pomoct, ale mě to fakticky bavilo.

Příběh o reinkarnaci Buddhy do robota silně vybočuje o dalších dvou. Je silný obrazově, střihově a má také silný filozofický podtext, u kterého se každý na okamžik zastaví a zkusí si představit, zda je vůbec možné, aby byl robot Buddhou ajestli ano, co to pro lidstvo (minimálně pro buddhisty) znamená. Poslední a první příběh jsou celkem slabé, ale na druhou stranu postapokalyptický svět, z kterého ční kulečníková koule o velikosti mrakodrapu má něco do sebe.

Nemyslím si, že jediné, o co se film snaží je šokovat, to by šel totiž mnohem dále. Spíš se skrze vztah tří milenců snaží ukázat nespoutanost doby a snahu mladých rebelantů nějak se vymezit vůči tak nenáviděné společnosti. Co mě ale opravdu štvalo byly ala inteletuální debaty o ničem s cigaretou, kterých jsou bohužel francouzské filmy plné.