darkrobyk

Svojí vizuálně vytříbenou erotikou mně tento poetický horor připomíná filmy Jeana Rollina a Jesúse Franca. Hraběte Zaroffa pronásleduje přelud Anne, ženy v bílých šatech. Vidí ji v ženách, s nimiž se setkává a které postupně umírají především na jeho zámku. Gotický horor, co je vpravdě romantickým snímkem v původním slova smyslu, sází na obraz, hudbu a mladé ženy, co se ochotně svlékají. V protikladu je pak hrabětova krutost, který když je rovnou nemučí, jejich trýzeň si alespoň představuje. Jedním z nejlepších momentů je lože pro cizoložné milence v podzemní mučírně v akci. Snímek bych nenazval surrealistickým, ale sny, představy, vzpomínky a halucinace tu hrají důležitou roli. Dnes spíše pro ortodoxní fanoušky a sběratele. Za mě spokojenost.

Klášter, ve kterém má hlavní slovo bič. Skvělý vizuál podtrhla ještě restaurovaná kopie. Poetické scény - klášter vystupující z mlhy, švihání růžemi až jejich rudé plátky poletují zvolna do všech stran (škoda, že mezi nimi nebyly kapky krve, to už by byl vrchol dokonalosti), jeptišky nesoucí svíce zatímco se venku snáší sníh, mořský útes, lesbické milování v květinách. Nějak mi ale uniklo, že by zahořklá matka představená byla lesba... Všudypřítomnou nahotu střídají scény trestání. Dvě sestry jsou donuceny bičovat se navzájem, otěhotnět je hřích - to samozřejmě některé vyvracejí tvrzením, že by lidstvo vymřelo, avšak u tupé představené (nejen) nenajdou pochopení ani vysvětlení, k čemu jsou tedy na světě muži. Připomenutí toho, jak všechny krutosti a zabíjení byly činěny ve jménu Boha, je obvinění z čarodějnictví. Najednou na diváka dýchá temný středověk. Luxusní nabodnutí a kříž coby smrtící zbraň, který si možná vypůjčil film Neposkvrněná (2024). Jediné minus shledávám v tom, že jeptišky se mi neustále míchaly, a tak jsem se v nich poněkud ztrácel. Nestačí, že Japonky jsou si, alespoň pro mne, často podobné, ještě mají stejnou uniformu... hudba veskrze evropská. 3,5*

-Mladí jsou jako pávi - samý křik a samé peří.- Dost mi to připomíná zejména knižní Hostinu pro vrány, kdy intriky jsou na prvním místě. Ale to já mám rád. Na druhou stranu stále asi platí ponaučení z prvních řad GOT, kdy byly seriálu vytýkány přílišná brutalita a kontroverzní sexuální scény, úplnou nahotu nevyjímaje. Na jedné straně papír samozřejmě snese více než obraz, na druhé to dodávalo seriálu patřičné grády. OK, takže gore ne, umírněná nahota ano, budiž. Co mi nejvíce vadí, když jde o fantasy, je absence magie. Alespoň že draci pořád mají své místo, byť se třeba jen mihnou.

Spíše by se tenhle film měl jmenovat Erotic Mania, páč tam všichní neustále s prominutím šukaj jak králíci. Victoria se stará o nemocného otce a současně si myslí na jeho společníka a lékaře Craiga Coopera. Ten ji odmítá do té doby, než ho kamarád začne vydírat a žádá po něm 50 tisíc dolarů. Victoria ví, jak peníze získat. To je ale jen první krok na cestě do pekla. Až závěr je čistě hororový a za něj přihazuji jednu hvězdu, Jinak je to dvouhvězdičková podívaná plná sexu a intrik, co se ale drží při zemi. Psychedelická hudba mi k filmu tentokrát moc nesedla.

Filosofický snímek o možné podobě toho, co bude po smrti, není očividně určen běžnému divákovi. Označení horor na jedné straně sedí, jelikož jde o film bezvýchodný, beznadějný a temný, na druhou nechtěně naláká ty, co čekají prvoplánový pekelný masomlejn. Zde je však mučena duše, a tak cenobity, pekelné ohně a démony tu nenajdeme...i když... Po smrti se objeví dvoje dveře, přijmou vás ty, z nichž slyšíte hudbu či nějaký zvuk. Nikdo, průvodce Nathana Peklem sice říká, že lidi sami jsou peklo, a tak skončí v něm, na druhou stranu připouští, že někdo nemusí. Film je jakousi antologií tří příběhů. První je hlavně rozpravou dvou mužů, druhý je o malé dívence, co měla problém s mladší sestřičkou i rodiči, a třetí o matce, jejíž dospívající dcera je ve škole krutě šikanována. Směrem k závěru Nathan zjistí, jak se věci mají, a já si na krátko vzpomněl na to nejděsivěji vyobrazené Peklo z knihy Utrpení knížete Sternenhocha od L. KLímy. A také v samotném konci jsem musel uznat, že vše do sebe perfektně zapadlo. 4* proto zaokrouhluji na 5*

Snad kvůli ne příliš nadšeným komentářům jsem očekával nic moc podívanou, a proto jsem byl mile překvapen. Film má sice kolísavé tempo, ale když dojde na akci, je to jízda. Hned úvodní scéna s drakem nemá chybu a demolice zakončená jízdními koly pobavila. Snad jen to čekání na ledové finále bylo delší, byť chápu, že postavy občas potřebovaly něco řešit. Za mě mohl být film ještě bláznivější a efektnější, páč na zmrazení města se dalo vyřádit, ale celkově jsem spokojen. Milá byla představa posmrtného života spojeného s vesmírem, potěšily postavy i odkazy - námořničtí pamprdlíci, zelený duch či posedlé CD od Spin Doctors... A když se v závěru rozezvučela Ghostbusters od Raye Parkera Jr., nostalgická slzička ukápla. Chvílemi jsem měl pocit, jestli film necílí více na dospěláky (vlastně přesně nevím, na koho měl). Když se však během závěrečných titulků plný sál dětí roztleskal (to už dnes člověk jen tak nezažije), měl jsem jasno. Někdy se mi zdá, že současný rozmazlený divák ani neví, co už by chtěl... Jak říká Škopková - Samou roztažeností už neví, co by si do tý huby dali!

Psychologické drama s přesahem do kriminálního thrilleru se v závěru promění v horor. Mladý muž Kenny Wemys (Tony Beckley) žije s fanatickou matkou, které zůstal velký dům po sestře. V něm nechala udělat kapli a poskytla její prostor knězi, co káže...no...skoro je to sekta...svým oddaným ovečkám. Zdali je kněz fanatik, je otázka, přiklonil bych se spíše ke lstivému podvodníkovi a manipulátorovi. Každopádně Kenny pod vlivem matčiny výchovy (oblíbený motiv včetně Psycha) vede dvojí život. V tom druhém vraždí krásné dívky, aby je před Bohem očistil. A je jich požehnaně! Přitom Kenny si uvědomuje, že něco dělá špatně. Jednou z nejnapínavějších scén je prohledávání domu zvědavou novinářkou. Přes mnoho vražd gore nečekejte, nahotu ano. Beckley skvěle ztvárnil duševně postiženého vraha - jedna z brilantních scén je, když věsí podprsenku další oběti a pak si honem snaží očistit ruce, aby nezůstal poskvrněn. Pro mě výborná hudba, velmi dobrá kamera. Zdejší hodnocení nechápu, ztotožnil bych se s tím na IMDb. Doporučit lze však především příznivcům starších snímků a sběratelům. 3,5*

Steven Lessey je spisovatel a scénárista specializující se na horory. Brutální, krvavé, brakové. Jenže během psaní nemá čas na svoji ženu Elizabeth ani na své tři děti, a tak katastrofa je už na dosah. Steven je zahlcen prací, Elizabeth se ze zoufalství začne kurvit a děti se rozhodnou inspirovat jedním z taťkových příběhů... Drama spisovatele, který se propadá víc a víc do pekelné jámy prokládají výjevy z jeho filmů. Sprcha se rozhodně neinspirovala u Psycha, šroubovnice a nože si pohrají s opravářem a šílené jeptišky vezmou doslova knězova slova - jsem tu pro vás - mé tělo a krev. Na diváka toho čeká ještě více včetně kokainových orgií. Osobně mě také potěšil punkový koncert, páč v těchhle hororech (osmdesátkových) bývá spíše hudba diskotéková nebo hardrocková. Velmi pěkná kamera. Jen je třeba připomenout, že v jádru jde o divnou Kanadu, tedy není to pro každého. Jen zdánlivě chaotické asi tak, jako je někdy život.

O něco slabší než první setkání s Kingsmany, ale ve světle akčních filmů posledních let je to pořád velmi dobrý počin. Úvod s taxíkem navnadí, páč jde o akci popírající fyzikální zákony, a tak na nás pomrkávající, že je to zábava. Pak ale dojde k nevyrovnanému tempu, kdy postavy jsou naštěstí natolik dobré, že se dá na další akci počkat. Jedna z nejlepších je lanovka. A také nejhumornější, jelikož právě britského humoru výrazně ubylo. Mooreová si očividně s gustem střihla roli padoucha a nutno říci, že jí sedla. Být film kratší, jásal bych více, byť se i tentokrát nemůžu zbavit dojmu, že tohle je pro mě pravá bondovka navazující na anglickou tradici. Zabíjení nebylo už dlouho tak zábavné. A to nemluvím o praktickém mlýnku na maso. -Poprvé po třech tejdnech sem se normálně vykadil.-

Nepřišlo mi, že by šlo o kopii snímku Oči bez tváře (1960), spíše jako by to byl remake. Ovšem J. Franco už natočil podobný film Gritos en la noche (aka The Awful Dr. Orloff 1962, předloha E. Wallace) na obdobné téma. V rámci poněkud obskurní filmografie kontroverzního režiséra je tohle ovšem povedený kousek. Kromě plastického chirurga Flamanda se zde krátce objeví i profesor Orloff (připomínka starších filmů) a nacistický lékař Moser (skvělý A. Diffring). Temná Paříž po většinu času během vánočních nocí a tajemná klinika. A protože film natočil Franco, jsou zde krásné ženy, sex podniky, přiměřená nahota (s níž ale tentokrát spíše šetřil) a drsné vraždy - stříkačka v oku, nůžky v krku a vrtačka... Naturalisticky je vyobrazena operace a hlava plná červů připomene především italskou školu. Výborně jsou vybráni herci pro jednotlivé postavy. Snad jen osmdesátková hudba mohla být pestřejší, měla v té době hodně co nabídnout i na poli diskoték. Za mě tentokrát velká spokojenost.