Mefistofelle

Ať už k tomuto filmu řeknu cokoliv, nic nedokáže zcela popsat co to vlastně je. Je to především proto, že druhý podobný film byste hledali jen těžko. Je to zkrátka unikát. Jedno je však jisté - něco tak neskutečně úchylného, slizkého, morbidního a zároveň podivně humorného jen tak neuvidíte. Už samotná Divine, nejodpornější osoba na světě, by na celý film stačila klidně sama, ale i ostatní postavy jsou jak z jiného světa, ať už se jedná o jejího perverzního syna Crackerse nebo manželé Marblovi, kteří mají taky pár zajímavých úchylek. Příběh samotný je jednoduchý - Divine se s Marblovými předhání v tom, kdo je větší nechuťák. A tak se dočkáme poštovního balíčku obsahujícího hovno, incestní felace, řitního akrobata a mnoha jiných prasáren. A já sama musím uznat, že se mi u toho občas zvedl kufr. Ale je to zábava od začátku do konce, nevšední zážitek a něco, co mi jen tak z hlavy nezmizí.

Tenhle filmeček má jednu obrovskou chybu, která bohužel nejde odpustit - nikdy jsem neviděla exploitation/fake snuff s tak neskutečně pasivní herečkou. To, že jí na ruku lejí horký olej, v ní vzbudilo následující reakci: začala se lehce svíjet a kňourat. Já vám nevím, ale kdyby tohle někdo měl udělat mně, tak řvu a házím sebou jak býk na rodeu. A takhle to je skoro se vším, co jí provádí - jedině mučení protivným zvukem vypadalo ještě jakž takž uvěřitelně. Dalším problémem je, že některé scény jsou zbytečně protahované a snadno propadnete nudě, hlavně na začátku. Jako pozitivum beru efekty, které (až na gumovou ruku v jednom záběru) byly docela obstojné. Ale ani to nestačí k tomu, aby se to dalo považovat alespoň za průměrný snímek. No, od dalších dílů mě to beztak neodradilo, takže jsem docela zvědavá, co se z té série vyklube...

Sailor Jerry, jeden z největších tatérských vzorů v průběhu historie. Námořník, umělec a kontroverzní člověk, který poznamenal kůže (nejen) mnoha námořníků a má po světě velké množství fanoušků. Jeho práce dodnes ovlivňují specifický tetovací styl, tzv. oldschool. Dokument se snaží představit nám ho jako člověka, kterým skutečně byl, se všemi přednostmi i chybami. Zároveň máme možnost nahlédnout do toho, jak to vypadalo v době druhé světové války ve městech, kde se vyloďovali námořníci. Levné tetovací salóny, bordely kde se na šlapky čekaly fronty, narvané nalévárny, uvidíte vše, co bylo pro onu dobu typické a co formovalo Jerryho specifický styl. Inu, krásný dokument...

Vzhledem k tomu, že vlastním několik tetování (a hodlám ještě pokračovat), tento dokument byl pro mě jakousi povinností. Myslím, že vše potřebné bylo řečeno, to nejdůležitější patřičně vypíchnuto a pro laika i pro člověka v tělesných modifikacích sběhlého to nepochybně přínosné je. V dokumentu jsou popsány historické kořeny, praktikované metody tetování a je poskytnut i základní výklad symboliky, ať už se jedná o vězeňské kérky či japonskou tradici. Svět tetování je obrovský, tudíž vše se v pořadu objevit nemohlo, ovšem cení se snaha o co největší rozmanitost. Takovou drobnou chybou na kráse je časté opakování informací, ale to je poslední dobou obecně u dokumentů jakýsi divný trend, tudíž za velkou chybu to nepovažuji, ačkoliv nebýt toho, informací by se tam vešlo více. Taky mě trochu mrzelo, že když se probírala tetování amerických námořníků, nebyl zmíněn slavný tatér Sailor Jerry, z jehož prací v podstatě většina námořnických tetování dodnes vychází... A jen tak mimochodem, tenhle dokument bych povinně pouštěla všem českým příslušníkům generace 40+. Možná by si konečně uvědomili, že tetovaný člověk nerovná se krimošská špína a feťák.

No, to teda bylo divné... In a Dark Place je věrný svému názvu a snaží se hrát na temnotu lidské duše. Jenže od začátku vlastně ani není jisté čí duše by teda měla být ta temná. Přišlo mi to dost zmatené, neucelené, skoro jako kdyby tvůrci nevěděli, co z toho má vzniknout. Primární snahou nejspíš byla duchařina, ovšem výsledek zcela uspokojivý nebyl. Stejně se dá mluvit o neskutečně neoriginální pointě, kterou jsem navíc předpovídala už od druhé poloviny filmu. Svá pozitiva to jistě má a nejspíš by se někde našel člověk, který z toho bude celý paf, ale u mě tohle zkrátka moc nefungovalo.

Junk je sice v rámci japonského hororu spíše průměrný, ovšem zároveň je výjimečný a snadno rozpoznatelný mezi těmi ostatními. Především, zombie žánr není zpravidla to, co vás jako první napadne, když se řekne japonský horor. V tomto subžánru toho zatím v zemi vycházejícího slunce moc natočeno nebylo. To je první důvod, proč si tenhle film nejspíš budu ještě dlouho pamatovat. Tím druhým je změna přístupu v posledních dvaceti minutách kdy se doposud víceméně vážně braný zombie horor mění na neskutečně ujeté béčko, ne-li rovnou trash. Po herecké stránce toho moc neočekávejte, žádných zázraků se nedočkáte, ovšem za zhlédnutí to jistě stojí, i když chyb bych na tom našla docela hodně. Takže, pokud máte rádi zombíky, Japonce a zombie Japonce, tak vám Junk vřele doporučuju :). P.S.: Ta zelená srágora, která oživuje mrtvoly, je nemálo inspirována Re-animátorem, stejně jako další prvky příběhu.

Přiznám se bez mučení, že The Social Network jsem si původně pustila kvůli hudbě Trebta Reznora. Ačkoliv Facebook mám, téma jako takové pro mě nebylo tak atraktivní. Takže pro mě bylo docela velkým překvapením, že mě to bavilo od začátku až do konce. Když teď vezmu stranou již zmíněnou hudbu, která mi podle očekávání skutečně udělala radost, má to silný a zajímavý příběh a Jesse Eisenberg v roli Zuckerberga je více než obstojným ztvárněním této médii často propírané osobnosti. Sledovat vznik jedné z nejvlivnějších stránek na světě bylo místy skutečně fascinující. Samozřejmě to není žádné převratné dílo a kinematografický zázrak, ale myslím, že pro dnešní dobu to jednou bude velmi signifikantní. ----- Mefistofelle LIKES this.

Tenhle seriál mě strašně rychle chytil, ale bohužel mě stejnou rychlostí i pustil, jakmile začala druhá série. Třetí už jsem ani nedokoukala a nejspíš tak nikdy ani neučiním. A moje hodnocení? První série je velmi kvalitní a i když téma věznice a útěku z ní není zrovna nové, pořád se toho našlo mnoho zajímavého, pro co se na to dalo koukat. Zejména postavy a jejich charaktery byly vykreslené dobře. A ke konci série jsem byla zvědavá na dlouho očekávaný útěk. Problém nastal v druhé sérii. Objevuje se větší množství postav, ve kterých jsem se nakonec přestala orientovat a prostředí už nebylo tak zajímavé. To kouzlo, které to původně mělo, se zredukovalo asi tak na polovinu a už jsem v tom viděla jenom průměrné akční krimi. Trochu škoda, protože první série byla opravdu našlápnutá. O třetí se ani nemá cenu moc zmiňovat. Jednak si už přesně nepamatuju, co bylo jejím obsahem, ale hlavně došlo opět k výraznějšímu zhoršení. Celkově to vidím tak, že je opravdu škoda, že si to neudrželo kvalitu prvních dílů, protože díky zajímavým postavám a dobré zápletce to mohl být výjimečně dobrý seriál.

Když se chci naštvat, pobavit i vážně se zamyslet, je tu Moravec...

Od tohto thrillero-hororu jsem nečekala moc, ale byla jsem příjemně překvapená. A to nejen skvělým výkonem Dylana Walsche v roli ujetého fotra. Jde zejména o to, že ačkoliv se nejedná o nejoriginálnější námět na světě a nic nového nepřináší, nenudila jsem se u toho - což je velmi podstatné. Má to říz, děj je hezky plynulý a k dokonalosti chybí jen málo. Rozhodně tak můžu říci, že v rámci tématu rodinného teroru je to jedna z těch nejlepších věcí. The Stepfather určitě doporučuju.