Mefistofelle

Pokud jste slabší povaha, vadí vám násilí a trocha pornografie a tento film vás z nějakého důvodu zaujal, nemusíte číst dále, protože to zřejmě nebude nic pro vás. Thriller en grym film se s ničím nepáře a k divákovi i hlavní hrdince není milosrdný. Rape n' revenge téma není v exploitationu nic výjimečného, ale v tomto případě se jedná o zážitek neobyčejně intenzivní a to dokonce tak, že překoná i legendární I Spit on Your Grave (1978). Hlavní hrdinka s tváří nevinného andílka se vlivem neskutečného týrání ze strany svého pasáka stává chladnou a nemilosrdnou ženou, která pro pomstu udělá cokoliv, i kdyby ji to mělo stát o nějaký ten rok vydělávání si prostitucí více. Mimochodem, její "pracovní" život je znázorněn bez vekerého tabu. Nahota, čistě pornografické záběry včetně análního sexu zakončeného ejakulací, lesbosex - zkrátka řečeno, uvidíte toho opravdu hodně a o žádné jemnosti se v žádném případě nejedná. Část, kde konečně dojde na pomstu, je velmi slušně zvládnutá. Jediné, co mi vyloženě vadilo, byly nepřiměřeně zpomalené akčnější scény. Jedna z nich, která v reálu nemohla trvat déle jak třicet vteřin, byla protažena skoro na pět minut (nebo mi to tak přišlo). Kdyby to bylo jen jednou, tak to ještě pochopím, ale že taková byla prakticky každá taková scéna - to nepochopím. I tak ale nemám problém s udělením čtyř hvězdiček, protože toto je přesně ten typ filmu, o kterém přemýšlím ještě dlouho po shlédnutí.

Krásná ukázka klasického okultního hororu. Jak zmínilo již mnoho lidí přede mnou, má hodně blízko k Rosemary's Baby. Celkově hodně připomíná starší Polanskiho interiérovky jako je třeba La Locataire. Takže pokud máte podobný žánr rádi, určité zklamaní nebudete. The Sentinel ze začátku skoro jako horor ani nevypadá. Spíše se tváří jako příběh o rozvíjející se duševní chorobě jedné ženy a protkán je při tom množstvím scén, které jsou příjemně mrazivé a bizarní. Kolem poloviny se to jednou velice povedenou a na tu dobu ohromně strašidelnou scénou zlomí a hororové atmosféry postupně přibývá až do velice atmosférického finále, které je v mých očích jednou z nejlepších hororových scén staré školy. Když přihodíme kvalitní herecké obsazení, trochu pozapomeneme na některé nedotažené efekty a pár promlk v první polovině, máme velmi kvalitní film, který mohu vřele doporučit.

Pokud bych se snažila vzpomenout si na nějaký film, který by se tomuto podobal, trvalo by mi hodně dlouho, než bych přišla na něco byť jen vzdáleně podobného. Found footage filmy odehrávající se v lese, starých barácích a na podobných místech začínají už být trochu jednotvárné, tak proč projednou taky nezkusit vesmír, že jo? A vida, ono to docela dobře funguje. Záběry skutečně vypadají jako by byly pořízeny kdesi tisíce kilometrů mimo naši domovskou modrou planetu a i chování astronautů je vzhledem k jejich situaci vcelku uvěřitelné. A povrch měsíce se filmařům povedl znamenitě. Jakmile jsem však zjistila, co že to ty astronauty vlastně pronásleduje, nebyla jsem z toho nápadu ze začátku moc nadšená, ale jak děj ubíhal, přestalo mi to nakonec vadit a tak jsem s výsledkem víceméně spokojená.

U Rothovy jedničky jsem byla nerozhodná, zde jsem to měla docela snadné - tudy zkrátka cesta (aspoň teda ta moje) nevede. A to jsem si po shlédnutí suprového animovaného úvodu myslela, že bude líp. Ono se to totiž snaží být zároveň hororové i vtipné, ale tento pokus se zdařil jen napůl, takže výsledek vskutku nic ohromujícího nepřináší. Spíš je to přesně ten typ filmu, který si s kámošema pustíte k pivku a brambůrkům. Zajímavá byla snaha o nějaké ty gore efekty připomínající osmdesátky, ale nudný, předvídatelný děj se spoustou okoukaného klišé to všechno shodil. Takže Eli Roth vs. Ti West - 1:0.

Nechápu čím to je, že každý horor, který se věnuje náckovským experimentům nebo náckovské tématice obecně, působí jako kdyby si nikdo nebyl jist co z toho chce mít. Přitom prostor pro invenci tu je. Outpost v tomto ohledu není výjimkou. Minimálně první polovina je hodně dobrá a u pár scén jsem se málem... (doplňte vhodný expresivní výraz). Mimo jiné mě docela překvapilo, že skupinka žoldáků není jenom homogenní skupinka chlapíků v maskáčích, ale je zde určitý náznak individuality, takže jsem se do nich a jejich pocitů dokázala docela vcítit. Proč se nad tím tak podivuju? Zkrátka proto, že mi to ve většině filmů přijde spíše naopak... Ale zpátky k tomu, co jsem nakousla prvně. Jakmile vyjde najevo, kdo je tím záhadným nepřítelem, začala jsem se v tom trochu ztrácet. Nebudu říkat o moc víc, byl by to spoiler a těm se snažím vyhýbat, ale ten důvod, resp. příčina, kvůli které se tam onen nepřítel nacházel, mi přijde vrcholně zmatená a nedotažená. Nuže, netradiční prostředí i téma plus dobré postavy jsou skvělý základ, ovšem myšlenka na to naroubovaná dosti pokulhává.

Hm, kde začít... Tento film je zvláštní kombinací dvou žánrů, které opravdu nejdou dohromady. Vypečená a věčně hláškující partička policajtů by mi v jiném filmu skutečně nevadila, ale sem toto pojetí výrazně nezapadá. Vtípky, které jsou vzápětí vystřídané záběry na porcování lidských ostatků... to je prostě divné, to ať mi Danny Lee promine. Ovšem ta exploitační část skoro nemá chybu. Ačkoliv se toho spousta děje mimo kameru, pocit jsem z toho opravdu místy měla, jako kdyby mi někdo chrstl do obličeje kýbl dětských střev. Zejména poslední masakrovací scéna (krycí jméno Rodinná) je něco, co se zas tak často nevidí. Je to rozhodně dost syrové. Zmínit také samozřejmě musím nadprůměrný výkon Anthonyho Wonga, jehož ztvárnění psychopata by bylo i z psychiatrického hlediska velice uvěřitelné. Bravo. Co k tomu říct závěrem? Kdyby to bylo bráno po celou stopáž vážně (ostatně u exploitationu bych ani nic jiného až doteď nečekala), bylo by to hodně dobré... takhle jsou to bohužel zatím jen tři hvězdičky s tím, že si to možná ještě rozmyslím, až se mi to v hlavě trochu rozleží, a možná budu hodnotit i výš.

Cabin Fever je děsně nevyrovnaný film. Má nápad, který není k zahození, ale nechtěně se sebeparoduje. Atmosféra je docela fajn, ale v ději jsou dlouhé a nudné promlky. Prostředí je pěkné, ale postavy jsou tupci. Tím jsem to zhruba shrnula, ale pořád to nestačí k tomu, abych přesně vyjádřila o co mi jde. Mám z toho hodně rozporuplný pocit, protože doteď nevím, jestli je to hodně dobré nebo lehce podprůměrné. Asi jak v čem... První třetina není zkrátka nic moc, druhá je skoro perfektní a posledních dvacet minut je lehce WTF (myslím tím např. scénu s jelenem nebo teenagerskou párty).

Spousta lidí tady zmiňuje předvídatelnost a monotónnost příběhu. V podstatě mají pravdu, ale v tomto případě mi to ani trochu nevadilo. Příběh je to zajímavý, postavy (včetně těch dětských) jsou dobře zahrané a atmosféru to má dobrou. Obzvlášť Bill Paxton si zaslouží velkou pochvalu. Na to, že na režisérkou sesličku si opět sednul po 21 letech, je to zvládnuté dobře. A o jeho herectví ani nemluvím - jeho postava byla více než přesvědčivá. Na konec nutno podotknout, že ačkoliv konec jsem předvídala už od poloviny filmu, tak jako tak mi dech vyrazit dokázal.

Možná je to tím, že zvířecí horory obecně moc nemusím, a nebo je to opravdu tak špatné. The Breed mě bavil sotva půlku stopáže a počet mých zívnutí byl vzhledem k tomu, že spát se mi nechtělo, docela vysoký na to, aby to u mě dosáhlo na tři hvězdičky. Ano, pár napínavých momentů by bylo, ale povětšinou to sledovalo pořád stejné schéma - postava někam pro něco jde/snaží se někam dostat, "nečekaně" se objeví čokl, postava zdrhá zpátky do baráku. Ale musím na druhou stranu uznat, že ta psiska opravdu působila dost nebezpečně. Lassie by proti nim rozhodně šanci neměla.

Páni, tohle je docela síla :). Mám radost pokaždé, když objevím skutečně originální film a The Woman se do této kategorie rozhodně může hrdě hlásit. Žánrově je to poněkud nezařaditelné - je to horor i rodinné drama v jednom a tato kombinace rozhodně má co do sebe. A připravte se: hlavu rodiny budete rozhodně nesnášet. Hodně lidově řečeno (a kdo nemá rád silná slova, nechť laskavě tuto větu přeskočí) - takového kokota jsem ve filmu fakt dlouho neviděla. Co však rozhodně musím obdivovat je herečka, která ztvárnila kanibalku. Tahle dáma je už od pohledu dost děsivá, natož když je v akci. Příběhově to sice místy dost pokulhává, ne vždy také děj plyne tak jak bych si to představovala, ale ke konci se to parádně rozjíždí. Což o to, konec je na můj vkus dost zmatený a pořád si ho ještě neumím nejspíš správně vyložit, ale nevadí, zážitek to byl opravdu netradiční.