Perth

Obskurně bizarní surrealismus v plné kráse, takové filmy by se měly točit častěji. Melancholie, pokřivený svět a umění, přesto, že je MirrorMask spíš příběhem pro děti než opravdovým dramatem, si u mě našel své čestné místo.

takhle jsem se dlouho nenasmál, trochu klišoidní, slušně dramatické s akorátní dávkou naturalismu.

Jako celek dobrý výpravný snímek se skvělým vizuálem a slušným hudebním doprovodem (ticho ve vesmíru / klasická hudba (vesmírná odysea? :) ). Bohužel se tvůrci ve střižně hodně sekli se stopáží, několik zápletek, zvratů a dějových linek se klidně mohli zbavit, stejně jako omílání některých odborných kravin, které stejně něco říkaly sotva 1% diváků. Za dramatičnost (hlavně v první části filmu) a odkazy na vesmírnou odyseu (hudba, červí díra, teserakt) hodnotím jak hodnotím... na víc to nemá protože Matthew McConaughey.

Jeden z nejdramatičtějších a nejnapínavějších skečů Simpsonových... není divu, že hlavní hrdinkou je nejvíc cool členka rodiny Maggie B-) .

Boží boží boží! The Strain je kopanec do rozkroku všem metrosexuálně pubertálním upířím pikačovinám. Takhle si představuju upíří snímek, takhle si představuju hutnou atmosféru a takhle vyprávěný si představuju apokalyptický scénář. A ty odkazy na původní mytologii a originální díla... no mlask :) . Je vidět, že tvůrci se inspirují Upírem Nosferatu a snad i původním Andromeda Strainem?. Přesto mě každý díl usvědčuje v tom, že del Toro je prostě borec na pravém místě. Každý díl doslova hltám, knižní předloha brzo zaujme místo v mé knihovně a nemůžu se dočkat až uvidím New York zahalený do nukleární noci s hordami monster v ulicích. FUCK YEAH!

Vlastně jde o velmi komorní snímek s několika decentními vizuálními efekty, nic víc nic míň. Přehrávání, laciné podbízení a až směšně přehnanou ujetost filmu naštěstí zachraňuje: Scarlet (která mi hlavně v prvních minutách filmu přišla neuvěřitelná), zajímavý nápad s prostřihy a pár myšlenek filmu. Konec mi navíc, ani nevím proč, připomínal v dobrém Vesmírnou odysseu, scéna s flashkou, u které jsem prskal smíchy, ale moje hodnocení zase brutálně zkopala do břicha. Do kina na to zbytečně nechoďte.

Skvělé komorní a psychologické drama, které je důkazem, že pro velký film není potřeba desítek komparzistů, velký rozpočet nebo kulervoucí speciální efekty (a je mi fuk, že se mnou někteří nebudou souhlasit - že Dájo? :D ). Z vyvstávajících otázek humanismu, hodnot a života vůbec mně několikrát běhal mráz po zádech. Pocit melancholie ještě umocňuje pomalé tempo filmu a jednoduchý ale skvělý soundtrack.

Bizarní a geniální urbanistický svět i povedené (a na svou dobu unikátní) nápady pro pozadí děje jsou zárukou dobré podívané, bohužel to je všechno co může Dark City nabídnout. Děj je plochý, strangers jsou groteskně komičtí a hlavně návaznost scén snad musela být svěřena malému dítěti s nůžkami, kinofilmem a lepící páskou v ruce. Silně nevyužitý potenciál - hodnotím jako lehce nadprůměrné béčko.

Moc jsem od snímku nečekal a už vůbec jsem nečekal, že půjde o duchařinu. Za pohádkové a láskyplné zprasení konce jsem sice měl chuť zabíjet (snímek totiž jinak pozvolna nabírá na tempu a napětí) co se ale del Torovi nedá upřít je povedená alternativní cesta k dotvoření atmosféry a emocí v divákovi. Docela mně i potěšilo, že všechny kousky dějové skládačky do sebe nakonec hezky zapadly. Vlastně se ani nedivím, že film sklidil na festivalech tak obrovský úspěch. Spokojenost.

Letní popcorňák mainstreamového vkusu, tenhle má slušnou (a slušně zpracovanou) ideu, super cool mimozemšťany a scénu se zpocenou, vzdychající a lehce oděnou ženou (kterou pro jistotu, že by jste si nebyli jisti svou sexualitou zopakují 3x)... takže pokud jste fanouškem něčeho z výše zmíněných, vězte, že si v kině chtít vypíchnout oči nebudete, ty moje k tomu, žel, neměly až tak daleko. Hodnotím jako slabý nadprůměr, aktuální hodnocení (87. nejlepší film) nechápu.