X-Men: První třída

Tak nějak nedokážu dát pět hvězd, a to především pro to, že jsem k X-Menům neměl nikdy větší vztah. Filmy byly fajn, ale nikdy jsem si neřekl, jako třeba u Watchmenů, že jsou boží a já budu žrát každý film, který bude mít v textu X-Men. Každopádně mi nevadili a to byl taky důvod, proč jsem se pustil do tohodle filmu. Nicméně musím říct, že tenhle film je asi to nejlepší, co X-Meny potkalo, protože kromě skvělých herců je tu i naprosto perfektní příběh, který, pokud neznáte předlohu, nevíte, jak se v dalších okamžicích bude vyvíjet. A že se nakonec vyvine jinak, než je u amerických filmů zvykem? To už je taková třešnička na samotném dortu. Jestli jsem před chvílí tvrdil, že herci jsou skvělý, tak jsem to řekl málokrát, protože oni jsou opravdu boží. Snad každý, kdo se ve filmu objeví. A že se jich tam objeví hodně. Ta minutová scéna Hugh Jackmana je třeba naprosto boží. Stejně tak i samotné efekty, trošku mě mrzelo, že jsem k X-Menům neměl větší city. Pokud ale vznikne další film, což by se klidně mohlo stát, budu přemýšlet i nad samotnou návštěvou kina. Nějak se ty city ve mně probudily. (29.12.2012)

Doufal jsem, že Vaughnův příspěvek do série bude pro nefanoušky X-Men tím, čím byl pro nefanoušky Star Treku poslední film J. J. Abramse. Není. Chuť založit mutantský fanklub se nedostavila. Přesto bych uvítal, kdyby takhle vypadalo více letních blockbusterů. Nemusely by přitom nutně obšlehávat příjemný bondovský feeling (počínající u Fassbendera, připomínajícího mladého Conneryho, pokračující až příliš nasebeupozorňujícím šedesátkovým designem a končící závěrečnými titulky), víceméně úspěšné skloubení dospělého (vytváření staronového mýtu) s dětským (akční blbnutí), fiktivního s reálným… stačilo by napsat vyvážený scénář, obsadit herce schopné uhrát „velké“ proslovy, nespoléhat se výhradně na střih, ale sem tam i na mizanscénu a sice přehánět, ale v mezích žánrové stylizace. (Ano, s patřičnou nadsázkou, zde trochu v duchu Command & Conquer: Red Alert, vám projde i létající ponorka.) Poslední první X-Men nejsou přelomovým dílem, žánr nepovznášejí do nových dimenzí, jeho hranice překračují tam, kde to provedl již Singer (sociologický rozměr a otevřenost queer čtení), ale od začátku do konce výborně baví. Nikdy svou hloupostí. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Nathalie, verbal, Natascha, Theatis, ScarPoul, marvan, Aelita (30.05.2011)

Tak nějak jsem čekal, že Meťjů Nakope prdel i Iksmenům. Můj předpoklad byl natolik optimistický, že jsem dokonce nelenil a podělil se o značnou skývu chleba vezdejšího s místním zlodějským multikinem, aniž bych netrpělivě vyhlížel na těch fuj, fuj sdílecích serverech nějakou dívatelnou ilegální kopii, kterou bych okradl ty ubohé, živořící umělce o pár nul na jejich nuzných honorářích. Ačkoliv se tak nestalo, ani moc nelituji toho, že mé děti budou kvůli této neuvážené investici týden hladovět a já budu muset odbouchat pár přesčasů u pásu. Vónova noha při kopu uvízla "jen" ve standardu hutných, řemeslně perfektně zvládnutých komiksových adaptací a já se konečně dozvěděl, mimo to, že by se dala docela zdařile ošukat i úplně modrá kikina se žlutýma očima, jak to ve skutečnosti bylo s vyřešením Karibské krize, proč má Magneto na hlavě nočník, jak dopadl vzdušný souboj Ječivce a Masařky či jak se Profesor X nominoval na telepatickou paralympiádu. Jediný estetický šok jsem utrpěl z obsazení toho slizkého Skřeta MekEvoje, z něhož mi natékají sliznice a objevuje se atopický ekzém. Ten byl ale naštěstí plně zastíněn velkolepým návratem pana Slaniny do áčkových vod a dokonalou kreací Herr Fassbendera, který i se svým čistě árijským vzhledem zvládl židovského hocha jako černoch Ježíše v seriózní biblické adaptaci. (14.06.2011)

Singer dozpíval, Ratner ani nevzdoroval a Hood s Wolverinem dohodovali. "Mutant & Proud", aneb Vaughn navrací X-Menům kdysi ztracenou pýchu.. Ve stopách emočně hlubších prvních dvou dílů zaměřených na tenkou hranici mezi darem a prokletím, ale živelněji, poutavěji a hlavně s na komiksovou adaptaci magnetickými hereckými výkony (sorry, Gandalfe a kapitáne Picarde), kdy především "Metall Kaiser" Fassbender představuje pro vaše srdce stejnou zátěž, jako by jste byli majitelem kardiostimulátoru a on kousek vedle vás využil své zvláštní schopnosti. Nechci si hrát na Chucka Xaviera, ale cítím, že se v cerebrech producentů prohání myšlenky na podobný soukromý snímeček, jakého se naposledy dostalo tomu svalnatému rosomákovi bafajícímu Havanu. Nějaké to vytahování plomb bez nástrojů, pár směn v kovošrotu a nadvláda nad světem i střelkami kompasů - jen prosím žádná umělá hmota a umělé emoce. Jo, jo, bylo fajn se zase jednou proletět na blockbusteru v biografu první třídou.. (24.06.2011)

Ač se hodně snažím, tak mi kovový dráp z prstíku nevykoukne, ani zběsilé máchání mých rukou nepřinutí jediný kovový předmět k pohybu, při žonglování s ohnivými koulemi vždy skončím na popáleninovém centru a cizí myšlenky mi stále připadají zcela nečitelné. Přesto mne x-meni jako vždy bavili. Avšak První třídu bych si užil ještě mnohem víc, kdyby nebyl předem znám naprosto jasný konec, ale to je klasická nemoc prequelů, kterou lze léčit pouze standardním vymazáním paměti (tento úkon zdravotní pojišťovny nehradí). (02.07.2012)