Recenze (351)
Šest dní, sedm nocí (1998)
Sice klasicky tupá americká komedie, ale jedna z mála co mám rád a dobře se zasměju. Méně známá Anne Heche s tahounem Fordem to táhnou dobrým směrem a je to dvojice na kterou se dívat můžu a po čase se zase rád mrknu! 70%
Transformers 3 (2011)
Vyšší číslo dílu, nižší hodnocení... Tomu říkám špatná posloupnost dílů Transformers, Michael Bay každým dílem udělá větší kus v propracovanosti autobotů, zvuku a pořádné kvalitě obrazu ale u toho to vše končí. Sebranka béčkových herců, kteří se táhnou za jedinou hvězdičkou neudělají z filmu nic nóbl a 150 minutová sračka bez příběhu se potáhne asi jako čerstvá žvejka na betonem rozpálené podrážce. Nu jsem zvědav co přijde v Age of Extinction, ale nevím zcela jistě jestli se na to ten týpek neměl už vys*at.
Elysium (2013)
Elysium a Filmy jako The Day the Earth Stood Still, Knowing, Prometheus, The Book of Eli a můj oblíbenec The Divide jsou všechno filmy spojené trošku žánrem a to mým oblíbeným Science-Fiction a hlavně budoucností, která někdy třeba bude i podobná. Druhá věc, proč jsem všechny tyto filmy vypsal je ta, že nechápu tu modrou barvu a nesmyslné podhodnocení tak parádních kousků. Asi hlavní věc, že jsem od žádného z toho filmu nic nečekal a odpustil si trailery a všemožné spoilery a dostal jsem skvělou zábavu minimálně na 90 minut. Elysium jsem v kině propásl a schoval si ho až na Blu-Ray a prostě to stálo za to. Elegantní Jodie Foster, nesmrtelný a nasekaný Matt Damon a kvalitní režie od Neilla Blomkampa je kvalitní trojkombinace na nedělní večer a v blízké době si film zopakuji a jen ho musím doporučit dál. 80%
Mládeži nepřístupno (2013)
První hvězda za příběh Stiflera a Johnnyho Knoxvillea a druhá za po titulkovou scénku s kocourkem :D Jinak je to hrozná bída a slátanina u které se inteligentní běloch nemůže ani moc zasmát. 45%
Rivalové (2013)
Pánská jízda v kině se silně řvoucími zvuky motorů a hlavně silné momenty v tehdejším pořádném závodění a ukázka toho, čemu se říká pravé řízeni formule a ne jak dnes, kde je velká část řízená počítačem. Příběh Nikiho Laudi jsem nikdy neznal, ale Daniel Brühl mi ho doslova ukázal a vrátil se o několik let zpět a vžil se do závodního prostředí skvěle a pro mě to byla 120 minutová akční paráda na závodní dráze, kde soupeřil s Jamesem Huntem (Chris Hemsworth), který mi na začátku do role moc nesedl, ale po chvíli mi Rush přirostl k srdci a Howard se opět ukázal coby v životopisném žánru. Pro mě určitě sportovní film roku a chuťovka pro oko. 90%
Sebbe (2010)
Řada těchto sociálních dramat diváci přehlédnou, ale myslím že tyhle festivalové kousky jsou ty, kterých by si měli všichni vážit a učit se od nich, protože herecké výkony co vždy u těchto filmů vidím, jen nechápu s jakou nadsázkou a přesvědčením mladí herci a školáci zvládají. Asi tak přesně jak mladý Sebbe - Sebastian Hiort af Ornäs, který přežíval svým stereotypním životem a s opileckou matkou, které se snažil pomoct, ale nakonec nedostal vděk doma ani mezi svými vrstevníky ve škole. Už na typu člověka a na každém z nás to vyvolá jinou myšlenku a emoce, mladý Sebbe to chtěl vyřešit po svém a jeho koncová řeč mi nepřipomínala nic víc než masakr z estonského Klass.
Na druhé straně (2010)
Dopad na diváckou psychiku v podobě dramatu, kde snad jako jediní režiséři na světě umí tak detailně natočit lidský problém jsou právě skandinávci. Zkombinovat lidské problémy, děti a alkohol detailně s třpytkami minulosti vidím jen u režisérů skandinávie ať už Švédska, Finska nebo Estonska.. Stockholmská herečka Pernilla August, podruhé vyzkoušela chuť režisérského křesla a podruhé se pustila do spolupráce s Noomi Rapace, která jako vždy držela film nad laťkou, kterou film ani neměl a společně dokázali z obyčejného příběhu udělat ponuré drama s bolavým příběhem a tvrdou životní realitou.. Pro všechny tento film není, najde si spoustu odpůrců, ale kdo má rád Noomi jako já a nevadí mu dávka Severního Drama tak si na svoje přijde. 70%
Doggie Heaven (2008)
Short Film - Doggie Heaven - of James Wan with Leigh Whannell.