Izz

Nepříliš povedený experiment,který zůstal daleko za neporovnatelně lepším bratříčkem jménem Rodinná oslava.Od Larse von Triera se čekalo,že právě jeho film experiment Dogma nakopne,ale bohužel,nestalo se.Film není rozhodně špatný,ale lehce nudí a jeho výpovědní hodnota mu zůstává ukryta.

Úžasně emotivní film,který divákovi zaleze pod kůži a nedá mu spát ještě pěkných pár dní po zhlédnutí.Fascinující filmové dílo plné silných scén.Jeden z filmů,které mě rozbrečely nejednou po celou dobu stopáže.Emily Watson fantastická.

Naprosté vítězství minimalizmu a vypravěčského talentu.Nedokázala jsem si představit,jakým způsobem by mohl takový experiment fungovat,ale při sledování mě film naprosto vtáhnul a až do konce nepustil.Lars von Trier je jeden z těch režisérských experimentátorů,se kterými si opravdu rozumím a Dogville je toho jasným důkazem.

Anthony Minghella byl jedním z nejzajímavějších režisérů poslední doby,který na začátku kariéry natočil dva geniální filmy,aby jeho další počin byl silně nadprůměrný a ten úplně poslední bohužel přinesl hořké zklamání.Dveře dokořán nejsou ničím jiným než schematickou romancí o několika postavách,které jsou dobře zahrané,ale celkově z filmu čiší chlad.O to víc mě mrzí,že tento režisér už nic nenatočí,protože měl mnohem na víc.

Krásná hra s diváckým očekáváním,plná zvratů a skvělých herců.Film,který není pro každého,už jen typem hlavního hrdiny/slizkého hajzla,ale mě jeho sledování činilo vyloženou radost.

Další zdánlivě limonádový doják,který ale díky velkému režisérovi,hercům,kteří dokáží vykřesat silné emoce pouhým pohledem a naprosto dokonalou technickou stránkou,představuje esenci těch nejlepších hollywoodských velkofilmů obohacenou o geniální vyprávěcí strukturu,která už byla mnohokrát vykradena.Naprosto zasloužený oscarový megaúspěch,jen bych ještě přidala sošku pro Ralpha,který svou ne-tak-docela-sympatickou roli podal způsobem naprosto dechberoucím.Stejně tak herci ve vedlejších rolích,každičký detail tohoto filmu je vypilován k dokonalosti,která se leckdy může zdát až akademická,ovšem pořád je tady ten vášnivý,srdcervoucí příběh,který nedovolí divákovi vydechnout a na konci vymámí slzy i z největšího cynika.Brilantní kus filmařiny,který už Minghella nepřekonal ani podobně stavěným Návratem do Cold Mountain.A pro mě osobně jedna z nej srdcovek,na které nedájm dopustit.

Dost přetažený,ve výsledku ale krásný příběh o odysseovské pouti v jednom plánu a čekání věrné lásky v tom druhém.Anthony Minghella uměl tyhle velkolepé slzoproudné bijáky vždycky dobře,tím lépe pak,že mu v tomto pomáhají špičkoví herci,skvělá kamera a dechberoucí výprava.Mně osobně přišla oscarová spíš Nicole než Renée Zellweger,ale to bude asi spíš osobními antipatiemi.Je škoda,že ve vzpomínkách se mi film spíše drolí na jednotlivé působivé segmenty a neskládá se v jeden kompaktní celek,ke konci to už pak bylo opravdu zdlouhavé,přesto je Návrat poctivá práce,za kterou se nikdo ze zůčastněných rozhodně nemusí stydět.

Nemám až takovou potřebu řešit,jak moc je Fontána film filozofický,kompexní a mnohovrstevnatý.Mnozí intelektuálové si stýskají nad tím,že přestože se film tváří složitě a náročně,ve své podstatě je až dětsky prostý.Co tihle lidé považují za chybu já oslavuji.Protože pod všemi těmi režijními kličkami,filozofickými dialogy a prolínačkami mezi jednotlivými příběhy se skrývá prostě a jen láska.Láska,která překonává čas i prostor,láska nehynoucí a osvobozující,láska leckdy sobecká a bolestivá,ale vždy krásná a chvílemi přímo hmatatelná.Právě o ní natočil Darren Aronofsky svůj film a ani fakt,že jej obalil silným vizuálním pozlátkem a dalšími slupkami,nakonec nezastínil hlavní myšlenku jeho díla.Takže ne,nevím jestli je Fontána tak komplexní,filozofická a mnohovrstevnatá,jak se tváří.A ano,nakonec je její hlavní myšlenka velmi jednoduchá.Ale když je ona myšlenka natolik krásná a citlivá,není tohle všechno nakonec jedno?Pro mě je tohle nejlepší film,jaký jsem ve svém životě viděla a hlasy lidí,kteří na ni plivou,s úsměvem na tváři ignoruji a lituji ty,kteří je vypouštějí.Přicházejí o očistný filmový zážitek,který nemá srovnání s žádným filmem,který byl natočen před ním ani po něm.

Na takhle tupé filmy je Guillerma škoda.První Blade byl ještě docela přijatelně zábavné béčko,ale dvojka už staví vpodstatě jen na akci,film nemá žádný vnitřní vesmír,práce s atmosférou je nulová a je vidět,že pro režiséra to byla pouze zakázka.Naštěstí měl přijít Hellboy,který dokázal,že del Toro si umí poradit s komiksovým světem a hollywoodským filmem mnohem lépe.Blade byl jen takovým nepovedeným oťukáním terénu.

Atmosférický předskokan Faunova labyrintu.