dO_od

// Na tomhle seriálu je nejlepší, že čím víc ho sledujete, tím víc si začínáte uvědomovat, jak strašně moc si nezaslouží žádný srovnávání. Je to totiž naprosto samostatně funkční pecka, která nepřipomíná nic, co by se aktuálně na televizních obrazovkách pohybovalo a přesně proto ji k dokonalostí chybí už jen to, aby na ni začalo koukat víc lidí.

// "Beauty isn't everything. It's the only thing." Refn a jeho hit or miss kariéra pokračuje, nebýt dokonalé Elle Fanning a hypnotizující hudby, asi bych opět jenom kroutil hlavou. Takhle to pro mě ale z nějakého důvodu překvapivě fungovalo, takže opatrný palec nahoru a příště už bych od něj vážně zase rád viděl pecku typu Drive. Když zahodí tu svou nabubřelost, tak na to má. 6/10

// Baví mě, jak si člověk během let k podobným filmům vytvoří v hlavě určitý obrázek, ale když se na ně pak konečně podívá, zjistí, že jsou ve skutečnosti něčím zcela jiným. Stejně jako s Casablancou se mi to teď stalo i s Ptáčkem a opět jenom zírám, s jakou lehkostí se tehdy takové příběhy vyprávěly. Takový malý velký film, na kterém je strašně cítit, že vychází z naprosto dokonalé knížky. V tomhle případě ho to ale jenom posiluje. Úchvatná záležitost. 10/10

// "Rebellions are built on hope." Píše se rok 2016 a Star Wars už oficiálně nejsou jenom pro děti. Jsou i pro dospělé děti, kterým nevadí špinaví Stormtroopeři, libují si v komplikovanějších (být pořád celkem přímočarých) zápletkách, baví je postavy, které se chovají amorálně a hlavně, nepotřebují šťastné konce, aby... byli šťastní. Rogue One je bez debaty nejhezčí film z předaleké galaxie, zároveň ale i jeden z nejšťavnatějších. V podstatě zamrzí akorát slabší soundtrack (a to mám prosím M. Giacchina mezi nejoblíbenějšími skladately, tohle ale zjevně nestíhal) a příliš krátká stopáž (ano, chci víc, žalujte mě). Kromě toho jsem ale dostal přesně ten drsný nášup, po kterém jsem dlouhé roky toužil. A teď, když vím, že to funguje, nechci Sola, nechci Obi-Wana Kenobiho ani epizodu VIII, chci toho podělanýho Revana a Starou republiku! Make it happen, Disney. Rogue One: A Star Wars Story - 9/10 edit:// třetí shlédnutí a ten film je čím dál tím lepší. Dokonce už jsem slyšel i Giacchina (přehrávání vzkazu a zničení Jedhy!) :)

// "Yes, I would've done it in July." Nechápu, kde se to v tom starém kovbojovi pořád bere, ale jsem za to rád. U Sullyho pak obzvlášť, protože si tentokrát Eastwood pohlídal i konec, se kterými u něj mám jinak docela problém. Nevim, jestli za to mohlo téma, nebo už se poučil, každopádně skvělá práce, parádně dotažený a po Unforgiven asi rovnou jeho nejlepší film. A Hanksův za delší dobu taky. 9/10

// "A co mi jako uděláte?" No ty vole. Na začátku jsem doufal, že se z toho třeba vyklube taková malá obdoba True Detective, nebo že to zamíří někam do těch mrazivých severských kriminálek, které si spousta lidí tak chválí. Nicméně Pustina nakonec není ani jedno, za což jsem možná ještě radši. Je to ryze česká věc, která se nejlíp pozná právě na postavách. Už dlouho jsem neviděl naše herce hrát natolik dobře, že v nich přestanete vnímat herce, a začnete vidět jenom ty charaktery. Za tohle u mě mají tvůrci obří respekt, za to plus za perfektní scénář, kterej díkybohu vydržel být napínavej až dokonce, kdy vás nejdřív naprosto položí svou pointou a nakonec definitivně zlomí ultimátním dobrem, které tu naši společnost přece jen ještě pořád drží před vlastní záhubou. Zkrátka a dobře depka, která ovšem věří na lepší zítřky. 9,5/10

// Tyhle kraťásky Pixar umí a Piper je dost možná i nejroztomilejší z nich.

// Tenhle film je tak trochu důkaz, že ty nejjednodušší příběhy pořád fungujou nejlíp. V podstatě tomu stačí nasadit hezkej vizuál, obsadit sympatické herce, dát tomu kontrast mezi mladými lupiči a starým policajtem, pustit k tomu padnoucí soundtrak a občas si lehce zamoralizovat a výsledek snad ani nemůže zklamat. Jasně, neohromí, ale jako taková napůl westernová jízda po nejzapadlejších koutech Texasu to funguje skvěle. 7/10

// One day, you will perish. You will lie with the rest of your kind in the dirt. Your dreams forgotten, your horrors effaced. Your bones will turn to sand. And upon that sand... a new god will walk." Naprosto. Fantastické. Hopkins má za sebou - nebojím se to říct - dost možná nejlepší roli své kariéry a onen malý vesmír, který pro něj Jonathan Nolan stvořil, letos nekompromisně útočí na to nejlepší, co jsem viděl. A to rovnou tak ďábelským způsobem, že z toho budu mít noční můry ještě dlouho poté. Wow. 1. řada - 100%

// Rory: "Mom." Lorelai: "Yeah?" Me: "Whaaat?!" Tak nevím, co na ten slavný návrat říct. Momentálně se mi honí hlavou věci jako "příliš dlouhé", "proč je Rory najednou taková" a "opravdu sem museli nacpat všechny tyhle postavy?", přičemž ještě před pár týdny jsem tak nějak doufal, že to bude jenom smích, pláč, radost, you know, prostě ty běžné pocity, které jsem u starých Gilmorek prožíval. Ale ne, tohle je o X let později, things change a já si nejsem úplně jistý, že se mi ty změny líbí. Na druhou stranu možná právě o tom to je, všechno ostatní se totiž povedlo zopakovat perfektně, kouzelná atmosféra Stars Hollow snad ještě rozkvetla a některé dějové linky (Emily) se povedly na jedničku. Takže možná to jen musím vstřebat. Udělat Wild. Nebo něco. Tahle minisérie je každopádně zajímavej kus seriálové filmařiny a já myslím, že těch 8/10 si naprosto zaslouží. A pokračování se nebojím.