Westworld

// One day, you will perish. You will lie with the rest of your kind in the dirt. Your dreams forgotten, your horrors effaced. Your bones will turn to sand. And upon that sand... a new god will walk." Naprosto. Fantastické. Hopkins má za sebou - nebojím se to říct - dost možná nejlepší roli své kariéry a onen malý vesmír, který pro něj Jonathan Nolan stvořil, letos nekompromisně útočí na to nejlepší, co jsem viděl. A to rovnou tak ďábelským způsobem, že z toho budu mít noční můry ještě dlouho poté. Wow. 1. řada - 100% (05.12.2016)

Ten rozkol, když se Vám spojí žánr, který máte nejraději (sci-fi z budoucnosti) a žánr, který máte rádi nejméně (western)... První série a hlavně její úvodní díly jsou luxus (aby ne za 40k na den), to nejlepší z Humans a Detroit: Become Human zasazeno do Red Dead světa v reálných podmínkách. Roboti prozřeli a stejně jako já při pohledu na občanku zažívají existenční krizi. Ale čím víc se natahuje stopáž a ubývá smyček, tím menší je to zábava. Což naplno vyznívá hned se začátkem druhé série, kde se celých devět epizod hraje s čím dál méně uvěřitelnými zvraty westernový Terminátor. Jediný díl, který to celé zachraňuje je S02E08, poetická cesta životy androidího indiána. Třetí série nuž upadá úplně, po super rozletu, kdy jsem byla nadšená, že jsem po dlouhé době narazila na kousek, co mě nadchl hned v prvních minutách, mi Westworld připadá s každým dalším dílem vlažnější a vlažnější. Ale třeba je to jen chyba v mém programu. S01 70%; S02 50%, S03 30% (13.09.2020)

1. série - 90% - Za každým rohem zaprášeného městečka, za každým kopcem vzdáleného pohoří, tam se skrývá takového potenciálu, že mi prvních několik epizod běhal mráz po zádech jen ze všemožných představ, jak bych se asi zachoval v leckteré zapeklité situaci. Jonathan Nolan s Lisou Joy fikaně vypráví v rozvážném tempu, které sice předkládá spoustu otázek, ale zároveň stíhá na ty nejpalčivější velice rychle odpovídat pomocí drobných stop, takže pozorný divák pointy hádá správně už nějakou dobu dopředu. Když se ale taková temná tušení potvrdí, je to za asistence fenomenálních výkonů Hopkinse, Simpsona nebo Newton nefalšovaná divácká slast. Westworld zatím stále není dokonalý, ale svoje hrany otesává díl od dílu rychleji a i přes bolestivé ztráty některých oblíbených postav vím po uzavření překvapivě velkého množství dveří v samotném finále hlavně jedno. Chci víc a jsem jedině rád, že v tom nejsem sám. 2. série - 60% - Smířlivé hodnocení ruku v ruce s vyšperkovaným vizuálem, strhujícími hereckými výkony a zvláštními efekty, které z každé epizody dělají událost. V kombinaci s téměř urážejícím tempem a nutností šokujících finálových zvratů je ale z druhé sezóny dost možná největší zklamání poslední doby. Snaha HBO udělat z Dolores novou plakátovou Daenerys Targaryen je až směšně křečovitá, tím spíš, že její linka získala na významu možná tak na samém konci. Jinak totiž celý počin paradoxně ztrácí na síle tím víc, čím lépe známe hlavní postavy. Jako kdyby výtvory ztrátou ovlivnitelnosti ztratily svou tajemnost a zůstaly jen dvourozměrnými figurkami, za jejichž postupem či zdánlivým vývojem se žádné překvapení neskrývá. Nebýt Williamových vzpomínek, jdu rozhodně níž. Takhle beru druhou desítku epizod jako nešťastné (ale stále ještě vykupitelné) škobrtnutí. 3. série - 85% - Nepamatuji, kdy se naposledy stalo, aby se spásou nastoleného seriálu stala nová postava. Lidský element nepředvídatelnosti přináší Caleb v podání zabejčeného Aarona Paula a právě díky němu funguje symbióza filozofických myšlenek, třikrát přeleštěných záběrů i promyšlené akce. Úplná rána na solar to i přes vražedně rychlé tempo a spolehlivou hereckou partu není, na to jsou třenice mezi Dolores a Maeve snad až příliš vychtěné a směřování k božskému stroji zase až moc přímočaré. Přesto jsem zůstal slušně překvapený z toho, jak moc se na pravidelnou dávku robotických emocí těším a každý zvrat vychutnávám. Pro někoho je přešlapávačka mezi hodnými a zlými snad až příliš jasně čitelná, ale já mám radost, že jeden z nejambicióznějších seriálů dneška se nebojí vrátit blízko k divákovi takhle razantním krokem. (06.12.2016)

Je nesnadné psát o 1. sezóně Westworldu jako o zklamání (protože HBO), nicméně i takové dojmy si lze z letošní seriálové produkce největší kabelovky odnést. V na první pohled sympatickém kříženci sci-fi a westernu sice jsou vidět prachy a solidní technické zázemí, prvoplánovitě přestřelený a naivní příběh o lidské bestialitě a emoční chladnokrevnosti už mi ale takovou radost nedělal. Neplést si prosím s neschopností pochopit veškeré dějové nuance a nosnou dramatickou kostru: poslední část se povedla a nemálo puclíků zapadlo na ty správná místa. Jen mi prostě v každé epizodě děsně vadilo koukat se na něco, co je schválně scénáristickým dnem, u kterého by se měl sarkasmu a ironie znalý divák bavit. Nebavil. Naopak trpěl u dementního chování postav, přiznaně umělých dějových berliček, a také kvůli načančané nesmrtelnosti všech zúčastněných charakterů. A právě tahle poslední výtka mi zdaleka nejvíce bránila v registrování jakýchkoli empatií ke komukoliv, koho jsem za těch víc jak 10 hodin na podzim v bedně sledoval. (31.12.2016)