EKLEKTIK

"Peču na vás, jste ujetý." Klasický příběh vyprávějící o snaze zlepšit poměry na státní škole v chudinské čtvrti, tentokrát pomocí společenského tance. Hip-hop a jazz, breakz a waltz, černá a bílá. Natočeno podle skutečné události.

"Všichni víme, co nás čeká." Trochu veselý a trochu dojemný příběh ze života seniorů, o kterém si ti naši, mohou nechat jen zdát a který vypráví o síle přátelství či lásky a jehož děj se odvíjí sice pozvolna, ale ne naprázdno.

"Jestli jim tohle projde, tak už je dovolený úplně všechno." Film o příslovích, jako jsou třeba: "Na každýho jednou dojde", "Boží mlýny melou pomalu", "Peníze kazí charakter", "Kdo jinému jámu kopá", nebo "Tak dlouho, se chodí se džbánem", atd. na mě celou dobu působil, jako kdyby byl televizní a až na scénu s mluvící hlavou Zahrádky v lese, jsem v něm nenašel nic zajímavého.

"Ale ne! Ale jo!". Tak přesně tato slova se mi vždycky honí hlavou, když se rozhoduji, zda mám tento dětský film, znovu sledovat. Jako dítě jsem ho totiž opravdu nevyhledával a objevil-li se, na televizní obrazovce, rychle jsem šahal po dálkovém ovládači a volil jiný kanál, protože jsem se asi nikdy neztotožnil s tím nepřirozeným přehráváním dětských i dospělích herců a s těmi komickými, nekomickými scénami, připomínajícími němé grotesky. Časem, jsem však tuto nostalgickou komedii, zasazenou do secesních reálií vzal na milost, jelikož jsem od dob mého dětství, viděl i mnohem horší snímky s dětskou tématikou.

A ven! Ať už tě nevidim, ty potvoro jedna!" Asi nejtrapnější studiová pohádka, kterou jsem zatím viděl, jejíž pseudokomika je postavená na trapných přirovnáních a říkánkách, všelijakém pitvoření a skřehotání a familiérních zdrobnělinách, nehledě na otřesný projev Lucie Vondráčkové, která mě svým příšerným výkonem znovu utvrdila v tom, že nemá vůbec žádný herecký talent.

"Teď už by to byl trochu risk." Kdysi dávno sci-fi, ale dnes jen exkurze do historie vývoje počítačů, plná jehličkových tiskáren, magnetických kotoučů a vytáčeného spojení, oslavující americký militaristický patriotismus a tehdejšího diváka zneklidňující tím, že v případě vypuknutí termojaderné války selže lidský faktor, který bude nutné nahradit bezchybným počítačem, jenž bude muset být kontrolován lidským faktorem, aby nedošlo k jeho přeprogramování a tím pádem i k rozpoutání termojaderné války. Škoda, že se tvůrci tak zarputile drželi motivu studené války, ale na druhou stranu to vypovídá o tom, jak nepředstavitelná byla tehdy možnost zhroucení komunistického režimu ve východní Evropě a rozpadu Sovětského svazu. Jediný nadčasový odkaz tohoto filmu, lze tedy spatřit pouze v tom, jak ukončit sérii Terminátor, John Connor musí jen Skynet, naučit hru piškvorky.

"Zkrátka umění, chápeš?" Tolik jsem se na ten film těšil a tolik mě ten film zklamal, ale tohle mě na něm doopravdy zaujalo. Cituji: "Vy musíte zkoušet zatím něco jednoduššího, nepouštějte se do větších celků. Napište si něco menšího, třeba nějaký krátký, ale dobrý, skutečně myslím, dobrý text k písničce. Teda takový, jaký by se i vám, líbil, ale nepište to příliš moderně. Zkuste to napsat poctivě, pracujte s rýmem.", nebo "Dneska sou ty písničky buť o lásce a nebo vo ničem." a tak mě napadlo, že bych si také mohl zkusit napsat, nějaký ten text a tady je: Onehdy jsem po ránu, točil klikou lanovky, když jsem předtím posnídal, trochu teplé žemle. Vždycky takhle po ránu, s přírodou si řvu, ale to je lepší nepsat nic, než psát nějaký voloviny. Jednoduše rečeno, problematiku angažované tvorby, neřešil pouze autor tohoto snímku, ale i jiní a to o hodně dřív, než on. Film vznikl na motivy literárního scénáře Vladimíra Poštulky, uvedeném pod názvem "Hřbitovní kvítí".

"Co je tohleto za blb...?" Rodinný příběh, natočený podle zadaného tématu "Táto, mámo, pojďte si hrát", vypráví o tom, jak je důležité umět Morseovu abecedu a o tom, jak mě už jako malá, lezla Martina Menšíková na nervy, nehledě na to, že v této povídce, ještě ke všemu ráčkuje.

"Neboj se, že to skončí, nebo vůbec nezačne." Ironický, až destruktivní příběh o životních, pracovních i milostných eskapádách mladé začínající učitelky, která se musí naučit žít zodpovědně a vyrovnat se s tím, že její "Homme fatale", není tím pravým životním partnerem. Hudbu k filmu skládal český jazzový muzikant a trumpetista Michal Gera a zazní v něm i píseň "Neboj se", kterou zpívá Vladimír Kratina.

"Podívej se, jak všichni čekají s pusami dokořán, co se bude dít." Nesmírně zdlouhavá a nudná studiová pohádka, z pouštního království s králem botanikem, ornitologem a entomologem v jedné osobě, s proradným ministrem a s panovačnou a rozmařilou princeznou, která by chtěla to, co nemůže mít a kteří společně vládnou svým poddaným, nerozhodnému zahradníkovi a ušlechtilé dívce, která však nebyla chytřejší než militaristický princ, jehož si princezna měla vzít za muže a tak nakonec všechno dobře dopadlo, aby v tomto pohádkovém příběhu, mohl naplno zaznít její pacifistický odkaz, za doprovodu hypnotické hudby skladatele Milana Dvořáka.