EKLEKTIK

"Už to nemůžu, ani vidět!" 100 + 1 zahraniční zajímavost: 100 + 1 princezna, aneb další nudná či stupidní pohádka, vyrobená v České televizi, jejíž název měl znít "100 + 1 království", jelikož princezny jsem napočítal pouze tři, ale království s nesmyslnými, nebo trapnými jmény, jako třeba "Nabroušené", "Natočené", "Očividné", nebo dokonce "Putující", je v ní nejméně 11 a také se zde už podruhé, během roku 2006 potkal Jan Dolanský s Viktorem Preissem. Poprvé to bylo ve filmu "Všechno nejlepší", který je asi tak stejně zajímavý. Mimochodem, kolegyně uživatelky Jezinka.Jezinka, Matematicka a Ezis, se tu podle použitých kostýmů a účesů, snažily odhadnout v jakém období se tato pohádka odehrává a nejblíž pravdě je asi Ezis, kostýmy i účesy opravdu vypadají na dvacátá léta, dvacátého století. Jediné, co by do tohoto období nezapadalo, je princův fotoaparát Flexaret, který se objevil až v roce 1939.

"Hlavičko pošetilá, vždyť je to jenom pohádka." Nudná studiová pohádka, plná výstupů taneční skupiny "Danza Flamenca" u které jsem si připadal, jako při sledování televizního zpravodajství s informacemi o uprchlické krizi: "Nařídili, aby se každý Mohamedán hlásil na radnici.", nebo "To se ví, vztáhnout ruku na Mohamedána, zas není takový zločin.", takže, jestli její překlad byl doslovný, vypovídá tato španělská pověst o tom, že xenofobie pochází minimálně, z přelomu sedmnáctého a osmnáctého století, kdy jí napsal americký velvyslanec ve Španělsku Washington Irving, pod původním názvem "Maurův odkaz."

"Teda holky, ale vy víte, co já rád." Nostalgická vzpomínka v sentimentálním příběhu o kamarádech na celý život, kterým nezáleží na dosaženém vzdělání, obsazený herci, jenž byli dobrými kamarády i ve skutetčném životě.

"To je fajn, to nemůžu." Předvídatelný příběh, na němž je více než viditelné, že nevznikl úplně přesně podle zaslaného námětu a jenž by, bez umělého natahování v podobě různých záběrů s hudebním doprovodem, trval tak pět minut a ve kterém, se před očima diváka odehrává Československá socialistická varianta, pyžamové párty, plná soudruhů a soudružek. Pozornějším jedincům, toužícím po shlédnutí této mikrokomedie, však doporučuji nenechat si ujít scénu s konzumací míchaných vajec, v jejímž závěru je možné na okamžik spatřit, jak se Iva Janžurová, úplně odbourá.

"Podívejte se na pohádku, jak si Bolek a Lolek, hráli na tatínka a na maminku." Roztomilý příběh plný sukulentů, slepic a králíků s Jiřím Sovákem v roli lidového léčitele, jehož bába ještě v osmdesáti sbírala léčivé byliny a od kterého za vyléčení, dostanete na cestu kaktus a dobrou radu, že když je člověk vlídný k rostlinám, je potom vlídný i k lidem, ale který je nakonec nejšťastnější, bez lidí.

"Chůvo, mě už to nebaví." Televizní pohádka, s nesmazatelným rukopisem jednoho z největších hračičků České televize, milovníka videoefektů a mezititulků Jana Bonaventury, která je sice plná slovních hříček a rýmovánek, ale zároveň tak neuvěřitelně nudná a trapná, že ji nezachrání ani množství klauniád Petra Nárožného, v roli lazebníka, stolnika, pistolníka, štolby, pážete, sokolníka, Ondřeje, řečeného Vetchého a sluhy Ámose. Jediné, co mě na této pohádce zaujalo, bylo ponaučení, že člověk se musí umět smířit s tím, že jeden v životě dál doskáče a druhý toho, zase víc odskáče.

"Tak on je moudrý, krásný. Má osla." Scénář této poetické pohádky o mládí, stáří a lásce, jejíž ponaučení se nachází v tom, že čím víc po někom toužíme, tím víc jsme odmítáni a že pravá láska nezná věkový rozdíl, hlavně když máte ve stáji osla, jehož exkrementy jsou zlaté peníze, napsal Tomáš Pěkný, který v době normalizace nemohl pracovat pod svým jménem a proto je v úvodních titulcích, uvedeno jméno Kristína Vlachová.

"Oui, le petit trotl." Nejsem znalec komiksové literatury a ani filmů, natočených podle komiksů, ale po shlédnutí tohoto filmu jsem si uvědomil, kolik superhrdinů má bílou barvu pleti. Superman - bílý, Batman - bílý, Spiderman - bílý, Iron man - bílý, Ant-man - bílý a náš pan prezident Ze-man, taky - bílý. No a když se konečně objeví superhrdina, který je černý, tak je to opilec a flákač, absolutně se nezajímající o problémy své komunity, natož o problémy celé společnosti. Z toho je patrné, že se tento film vydal tou nejsnadnější cestou, jakou mohl a že se orientuje hlavně na návštěvníky tzv. multiplexů, které svým zábavným a svižným dějem, v němž se toho zase tak moc neděje a není ani tak moc zábavný, určitě uspokojí.

"To jsme zase kamaráde, sežrali hada." Průměrná televizní groteska s Janem Skopečkem, odehrávající se na Apríla, jejíž zápletku odstartoval nečitelně vyplněný dodací list a následná záměna příjmení Vejvoda a Vejvara a která skončila ztřeštěným naháněním, zaběhnutých psích ženichů.

"Fuj, to mi nastražil, sám tabákovej ďábel." J. Sovák na vyhlídkové jízdě po trafikách v Praze 6 a na bývalém obratišti Podbaba, trápící se abstinenčními příznaky poté, co se mu i přes postupné snižování původní dávky padesáti cigaret na deset, půlení cigaret a pět různých a zcela zaručených metod, nepodařilo přestat kouřit a s čímž mu nakonec pomohla až mužská ješitnost. Nejlepší je prostě, vůbec to nevzít do huby, pardon do úst a jak tady píše má oblíbená kolegyně LadyPupu, fakt platí: Nemít TO u sebe, nekupovat TO, nepřijmout TO ani jako dar!