Poslední recenze (63)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/195/160195351_3a6f42.jpg)
Fantom Paříže (2001)
Chvála triků může být věcí doby, vždyť je to k dnešku staré třiadvacet let a dá se tomu mnohé odpustit. Zcela jiný problém vidím v kameře. Tak hnusně pojatou vizualizaci, snímání herců i prostředí jsem neviděl. Přidejme scénář, který chce být tu chytrý, tu odlehčeně pitomý, jindy až přepáleně enigmatický a máme pestrou sračku, kterou Gérard nezachrání, i když by klidně mohl, nebýt jeho postava půlku děje (mrk mrk) mrtvá.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/226/159226522_e6ffd5.jpg)
Útěk z New Yorku (1981)
Do značné míry jedinečná atmosféra, absolutně jedinečný hudební podkres, kulisy dýchající opravdovým rozkladem (co by za to novější postapo filmy daly), ovšem ten scénář, zvláště pak dialogy, z toho dýchá jakási snaživá bezradnost. Je to béčko, mohlo to být skvělé béčko. O to víc zamrzí, že je to přece jen béčko průměrné. Závěrečná scéna dává tématu hlubší podtext a mnohé zachrání. Ne však dost na to, abych se ke snímku jako celku vracel, což je škoda. Nicméně soundtrack si poslechnu určitě a scény, kdy jednooký hrdina objevuje umírající město si hodlám připomenout též.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/166/985/166985370_da2107.jpg)
Babylon (2022)
Uvažuji co tomuto opulentnímu, fantasticky podmanivému snímku vytknout. Jistě to nebude výkon Margot, jejíž dráždivost říznutá prohnilostí musela nejednomu divákovi a divačce nadělat bordel v kalhotách, a už vůbec ne herecký koncert Brada, jehož vtip a grácie zraje jako švestky v sudu. Velice příjemná byla taktéž hudebnická figura Jovana Adepa, kterému se povedlo probudit zájem a sympatie na velmi malém prostoru. Přepálená stopáž? Hovna, moč a zvratky? Zvrhlý sex na mnoho způsobů, z nichž ani jeden nelahodí oku? To vše slouží k dobru věci! Chazelle nestaví pomník cudnosti a krásy zašlých dob. Zůstává zde neznámý Diego Calva, to k němu se vracím v úvahách zavánějících kritikou. Ne toliko k jeho hereckému výkonu, i když z výše jmenovaných oslnil jednoznačně nejméně. Jeho postava pojatá jako hlavní protagonista a zároveň svědek doby (přišel jsem, viděl jsem, vrátil jsem se na pokec a poplakat si) dějem proplouvá na můj vkus příliš bezcílně, hnán kupředu především espritem jeho múzy, či vizí velikosti největší filmové hvězdy. Přerod z pomocníka v šéfa uniká pozornosti, zvlášť když paralelně s ním sledujeme vzestupy a pády Nellie a Jacka, které jednoduše uhranou. Chtělo by se říct, že zamrzí, když se jim ubírá prostor v zájmu vybudování silnější dramatické pozice ústřední postavy. Kéž by film skončil výstřelem v koupelně, podávajíc si ruku s kouzelným odtančením Margot Robbie do tmy. Následný vhled do budoucnosti kinematografie, onen zcizující efekt, dle mého fungoval spíše kontraproduktivně. Přidává vrstvu, která byla navíc a po takové jízdě byla spíše nechtěným vystřízlivěním. K plnému hodnocení nechybělo mnoho, přesto není možné.
Poslední deníček (3)
Musíme si promluvit o Kevinovi. Johnny si vzal pušku. NEZAPOMENOUT!!!!!!!!!!!!
.