forsythia

Krásné, romantické, něžné, nevšední. Žasnu, kolik je možné říci beze slov, s jakou lehkostí a naprosto přirozeně. Klobouk dolů.

Excelentní film, excelentní herecké výkony. Kdo má (jako já) oblibu v tradičním anglickém stylu, kochá se od začátku do konce. A při vší té tradičnosti je to celé tak úžasně lidské, vřelé a příjemné. Na vřelé přátelství je nakonec i přísná královská etiketa krátká, a ještě že tak.

Jedno velké klišé, ale vůbec to navadilo. Dokonce naopak. Kousek stihl i můj čtyřletý syn a ráno po probuzení se mě ptal, jestli zastavili ten vlak. Kdo ví, co se mu zdálo... zkrátka působivé.

Tohle je pro mě obrovský kus nostalgie. Lucii a zázraky jsem viděla jako malá holka a tehdy ta pohádka utvořila kousek mého snového světa. Škoda, že už ten film nikdy neuvidím stejnýma očima jako tehdy. Ale své kouzlo pro mě zkrátka neztratil ani dnes.

Kouzelné :) Už jsem to viděla kdysi coby postpubescent. Tehdy jsem se doma začala do telefonu ohlašovat "Půjčovna koček".

Alegorie nealegorie, tenhle krátký film na mě zapůsobil přes všechny nedostatky typu podivných anachronismů a ještě podivnějšího závěru prostě proto, že nad tématem oběti přemýšlím jako matka malých dětí docela hodně. Myslím na Sophiinu volbu, na film Musíme si pomáhat, který na mě taky velmi zapůsobil a na období minulého totalitního režimu, který naše české myšlení chtě nechtě dosti poznamenal. Nikdy jsem nebyla postavena před volbu oběti vlastních dětí, a to dokonce ani v podobě, v jaké před ni byli za minulého režimu postaveni moji rodiče. Co je důležitější, prospěch mých dětí, nebo nějaké principy? Někteří lidé by to rádi viděli černobíle, já to černobíle nevidím. Někteří by kamenovali ty, co jim jde víc o blaho svých dětí než o blaho ostatních, cizích... prý společnosti. Nezlobte se na mě, mně je jedno, kam se řítí vlak, když jsou ohroženy moje děti. A jen tiše doufám, že před takovou volbu nikdy nebudu postavena.

Velmi dobrý dokumentární seriál, občas jsem tam něco postrádala, ale je jasné, že rockovou scénu nelze zmapovat úplně. Nicméně bych stejně uvítala, kdyby byl trošku obsáhlejší. I tak ale moc pěkně zpracovaný a poutavý.

Tak nějak nevím. Co bylo na pozadí čeho? Válka na pozadí filozoficko-poetických úvah o životě doprovázených pěknými záběry podbarevenými neméně pěknou hudbou, nebo ty úvahy na pozadí té války? Skládanka, která mi do sebe tak trochu nezapadá.

Příjemný, milý film. Potěšil, pohladil, zahřál u srdce :) Nic víc a nic míň, přesně to, co jsem chtěla na dnešní večer. Žádná dramata a emoční kolotoče. Takové příjemné plynutí.

Jeden z filmů, které u mě trhají rekordy v počtu zhlédnutí. Ale jen ten první díl. Reloaded a Revolutions už jsem viděla každý jen jednou a stačilo mi to. Matrix je symbol. Vystihuje tu otázku, kterou máme snad všichni (nebo skoro všichni) zasutou někde v podvědomí. What is the Matrix? Ne, to není ona.... jak jen to sakra bylo?