Schlierkamp

Česká televizní pohádka natočená podle klasického tématu, kdy se nebojácný chasník musí naučit bát, aby mohl požádat o ruku svou vyvolenou. V tomto případě kudrnatý Jura v podání J. Racka musel podstoupit léčbu strachem v začarovaném mlýně a zápasit s vodníkem S. Zindulkou, přemoci čerta M. Kubce v opuštěné kovárně a vysvobodit ducha holiče R. Jaškówa v tajemném domě. Jak už to bývá, žádná z těchto nadpřirozených bytostí Jurovi strach nenahnala, avšak po návratu domů div neomdlel, když se na něho podívala od sazí začerněná tetička jeho lásky. Snímek a příběh pohádkové režisérky V. Janečkové je velmi jednoduchý, ale právě díky srozumitelnosti a nenáročnosti spolu se zajímavým obsazením ho mohu ohodnotit alespoň průměrně. Kromě výše zmíněných jsme mohli sledovat tetičku H. Maciuchovou, Jurovu milou M. Chrzovou, která často vystupovala v pohádkách na konci minulého století, či méně odvážné chasníky S. Schullera a M. Hádka. K úplnému výčtu osob objevujících se v této pohádce nesmím zapomenout na P. Štěpánka v roli kováře, který v pohádkách z 90. let vystupoval pravidelně, obzvláště pokud jejich autorkou byla jeho manželka, paní Janečková. Dále jsem nezaznamenal nic, co by stálo za další zmínku, avšak domnívám se, že na průměrné hodnocení to stačí.

Československo-mongolský film pojednávají o skupině geologů, kteří v odlehlých oblastech mongolských hor hledají naleziště měděné rudy. Za socialismu byla snaha spolupracovat se spřátelenými zeměmi na filmových dílech, a tak vznikl zřejmě nejexotičtější snímek, téměř celý natáčený ve vysoko položené středoasijské republice. Autor snímku I. Toman věnoval dostatečnou pozornost záběrům unikátní liduprázdné vysokohorské krajiny, což shledávám na filmu jako nejzajímavější. Děj snímku se vyznačuje snahou československých geologů objevit naleziště mědi, což se jim příliš nedaří, a tak přijmou metodu ing. Pudila (optimistický a vždy dobře naladěný J. Langmiler), opustit naplánované lokality a hledat v okolí Tyrkysové hory, kde by se podle lidové pověsti mělo toto naleziště nacházet. Potíž byla v tom, že ani domorodí spolupracovníci nebyly schopni Tyrkysovou horu v záplavě na chlup stejných horských masivů identifikovat. V dalších rolích se objevil politický vedoucí celé výpravy J. Větrovec a hlavní geolog, neustále zamračený K. Hlušička. V rolích řadových geologů zažívající nevšední dobrodružství v cizí nebezpečné zemi s hrůzostrašnými klimatickými podmínkami a přátelským obyvatelstvem se ukázali J. Kanyza, J. Přeučil, P. Pospíchal, radista J. Kuželka či řidič J. Wohanka. Dále se objevila Větrovcova sekretářka S. Budínová, režisérova partnerka, kterou rád a často obsazoval, či K. Dellapina, reprezentující sovětského odborníka na geologii. K velké škodě filmu se jediná dramatická situace nachází v úplném závěru, kdy se hledající K. Hlušička ztratí výpravě a nepřehledném terénu zabloudí, což se v těchto podmínkách mohlo stát velmi snadno. Během záchranné akce určené k nalezení ztraceného geologa, však K. Hlušička nalezne množství zeleného nerostu, označovaného jako tyrkys, značícího, že v blízkosti by mohlo být kýžené významné naleziště měděné rudy. Tomanův snímek mě zaujal, pochopitelně především záběry na krajinu s horskými štíty vystupující z ohromné mongolské vyvýšeniny a také na jejich hlavní město, nejvýše položené ze všech hlavních měst na světě. Musím konstatovat, že ani příběh, tím méně herecké výkony nebyly špatné, ale přesto se domnívám, že průměrné hodnocení bude lépe odpovídat. Kdyby byl režisér odvážnější a více se věnoval dramatičnosti, která se docela nabízela v souvislosti se zablouděním v liduprázdné krajině bez výrazných orientačních bodů, byl bych i já odvážnější se svým hodnocením.

Československé dusivé psychologické drama popisující nezáviděníhodnou situaci mladých rodičů po smrti malé dcery. Čtyřletá Maruška náhle onemocní zákeřnou chorobou a po krátké hospitalizaci odejde z tohoto světa a pro zdrcené rodiče M. Vančurovou a V. Harapese to pochopitelně znamená nepředstavitelně silný duševní otřes. Komorní drama natočené podle scénáře M. Zinnerové má poněkud zvláštní filmovou stavbu, neboť k tragické události dojde v první třetině filmu a ve zbylé hodině šokovaný divák sleduje, jak nebozí rodiče tuto situaci zvládnou. Musím uznat, že pan režisér J. Herz byl v této části k divákům milosrdný, neboť si dovedu představit rozličné katastrofické scénáře, které by mohly za takové situace následovat. Režisér se však rozhodl zbytek filmu postavit na optimistické vlně a k tomu, že se manželé semkli k sobě a touží po dalším dítěti. Herecké výkony obou ústředních postav byly skvělé, více prostoru dostala paní Vančurová a velmi mě překvapila svým hlubokým niterním projevem. Co se týká pana Harapese, jeho postava namluvená F. Němcem se v počátku chovala nedisciplinovaně, neboť měla spoustu jiných zájmů než rodinu, fatální tragédie mu však pomohla určit si životní priority. Nedílnou součástí filmu je mrazivá a současně tklivá hudba P. Hapky, která dle mého názoru patří k tomu nejlepšímu, co tento skladatel vytvořil. Jednou z možností, jak uniknout tíživé prázdnotě po odchodu dcery, bylo pro M. Vančurovou návrat k její profesi fotografky. Při této příležitosti se u ní v ateliéru objevila početná skupina umělců, mezi nimiž bylo lze odhalit mnoho budoucích slavných tváří (J. Lábus, B. Poloczek, J. Synková, J. Satinský, K. Smyczek, a další). Těžko stravitelný film s něžným a poetickým názvem popisuje situaci, kterou žádný člověk nechce zažít. Díky umění režiséra Herze, který se specializoval na vyvolávání nepříjemných a děsivých pocitů u diváka, je tento film i umělecky na výši a mohu ho navzdory jeho mimořádně smutnému tématu  ocenit nadprůměrně.