Poslední recenze (33)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/164/045/164045029_0f5a47.jpg)
Mafiáni (1990)
Ať si Zuřící býk zuří a Taxikářovi vypelichá číro, pro mě je tohle vrchol kariéry jednoho z nejlepších režisérů všech dob. Kromě mnoha jiných věcí me na příběhu fascinuje, jak na rozdíl od jiných gangsterských záležitostí krásně zachycuje svůdnost a lákavost toho ve skutečnosti samozřejmě proklatě svinského světa.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/226/162226184_85cbcf.jpg)
Casino (1995)
Až do chvíle, kdy se na scéně objeví Ginger, je to skoro stejně dobré, jako starší bratříček. Pak tomu občas trochu padá řemen (dost možná i proto, že příběh ztrácí tu "procedurální" zajímavost náhledů do světa, kam se - naštěstí - většina z nás nepodívá a naopak se zabývá věcmi, které jsme už nejednou viděli), ale pořád je to setsakra svižná jízda.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/397/159397215_ccf4ac.jpg)
Hostel (2005)
Taková malá nechutná kravinka bez rytmu a opravdového nápadu. Nebýt toho Slovenska, natočeného v Česku, byla by to dost nuda. A celé to jde za rejžou, který měl docela nosný nápad, ale prostě z něj nevytřískal nic doopravdy strašidelného ani satirického (což doopravdy BYL jeden z úmyslů).
Poslední deníček (1)
Milý deníčku...
Milý deníčku... co bych ti tak měl říct, když se vlastně neznáme? Nikdy jsem ti nepočmáral ani stránku (nemůžeš za to, nemáš listy) a obecně vzato mi psaní něčeho jako deníčku vždycky připadalo spíš jako zábava pro školačky před rozpukem - a já už mám první měsíčky přeci jen za sebou. No ale teď se potřebuju dělit o dojmy z karlovaření a ty vypadáš jako ideální důvěrník, tak se pojďme kamarádit. Ze všeho nejdřív se ti tedy musím svěřit, že se mi při myšlenkách na nadcházející dny nejvíc "rozechvívá chřípí vzrušením" (promiň - vím, že jedu na filmový festival, ne literární pohřebiště) nikoli při prohlížení sebelákavějšího programu, ale během přemítání o tom, nakolik se změnila celková atmosféra téhle události během mé nepřítomnosti. Kdysi jsem se totiž procházel těmi místy a vysedával v oněch kinosálech přinejmenším desetkrát za sebou, ale pak jsem si dal dobře osmiletou pauzu... a tak jsem zvědavý: co bude úplně stejné, co bude docela jiné, kde poznám prošlapané cestičky a kolik si budu muset objevit nových...? Dozvím se to brzy a hned ti dám vědět, deníčku.