gudaulin

Nejde sice o špatný film, ale námět měl podle mě větší potenciál, který přístup scénáristy a režiséra z mého pohledu otupil. Toby Jones přehrává svého homosexuálního hrdinu do karikatury, s tímhle chováním by v oněch časech na konzervativním maloměstě narazil víc, než film naznačuje. Taky v několika komentářích zmiňovaný fakt, že vykonavatelům zločinu je věnován neskonale větší prostor než obětem a pozůstalým, je pravidivý a k zamyšlení. Naopak obsazení Daniela Craiga považuju za trefu do černého. Celkový dojem: 65 %.

Ani slušné herecké obsazení a pár fungujících vtípků nezakryje, že se tahle rádoby romantická komedie pohybuje jednak v oblasti tisíckrát viděného, ale především tam, kde už překročila pomyslné hranice kýče, takže rodinka pochopitelně musí být zazobaná, přátelé a příbuzní jsou chápaví a příběh řeší pseudoproblémy. Celkový dojem: 40 %.

Snad žádný americký film mi nepřipomněl proslulé české parodie 60. a 70. let jako Čtyři vraždy stačí, drahoušku nebo Konec agenta W4C jako tahle parodie na noirový žánr. Stylové postavy, nezúčastněný komentář hlavního hrdiny, který je vždycky nad věcí, proklatě zkažení padouši, sexy vamp, který dráždí hrdinu a hraje s ním vlastní hru. Divoká přestřelka na úvod sice nasadí poněkud zběsilé tempo, které by se hodilo spíš do zpracování komiksové klasiky, ale naštěstí se atmosféra poněkud zpomalí, takže se naladíme na vlnu ležérních osamocených tvrďáků, které známe z podání Marlowa a spol. Je sice pravda, že scénář trochu pokulhává v logice vyprávěného děje, ale to se vždycky nechá omluvit výše zmíněným parodickým záměrem. Ono po pravdě řečeno spousta méně povedených filmů svého žánru je na tom podobně. Cesta do pekel je stylová pocta filmovému braku a už jen kvůli Zápalkovi s jeho odporně poznamenaným obličejem a černočernou duší nemůžu jít pod 4*. Celkový dojem: 75 %.

Tenhle film přesně odráží společenskou atmosféru a diskuze o minulosti v období Gorbačovovy perestrojky v 2. polovině 80. let, tedy vlastně období reformního komunismu, které jsme my zažili o 20 let dřív. Snímek Zítra byla válka se snaží vyrovnat s érou nechvalně proslulých stalinských čistek a monstrprocesů 30. let, kdy vynucené doznání stačilo pro odsouzení obviněného a zkompromitování celé jeho rodiny. Umělecká forma je vytříbená a drtivá většina dnes vyráběných ruských filmů může jen vzdáleně přihlížet, ale po obsahové stránce je to zkrátka tendenční dítě své doby. Stalinisté a prospěcháři jsou podáni přehnaně do té míry, že to zavání karikaturou, je tam spoustu patosu a ideologie, která v reálném životě jednoduše neměla místo. Stačí si přečíst knihu Zdeňka Mlynáře Mráz přichází z Kremlu, kde líčí svoje vystřízlivění ze zkušeností se sovětskými mládežníky v době svých vysokoškolských studií v Moskvě. Zatímco on byl věřící, oni už dávno svou víru ztratili. Nemám problémy s tím, že film je poplatný nějaké ideologii, konec konců, film se snaží oprášit staré humanistické ideály, ale spoustě dialogů, gest a rozhodnutí postav jednoduše nevěřím. Tahle část filmu pokulhává za tou realizační. Celkový dojem: 65 %.

Moderní forma a klasický obsah se spoustou toho, čemu říkáme žánrová klišé. Dlouho jsem se rozpakoval, jaké hodnocení Vlaku do Yumy nadělím, protože na jedné straně je opravdu zatížená žánrovými mýty a logika jednání jednotlivých postav jaksi pokulhává a celkově je to na hony vzdálené přízemní historické realitě. Na druhé straně se koukáme na žánr, který ve své převážné většině byl vždycky pohádkou pro ty odrostlejší a dospělé, prostě únikovým druhem zábavy. A pokud se to vezme takhle, tak James Mangold a přítomní herci si rozhodně žádnou ostudu neudělali. Jednotliví protihráči mají charisma a postavy jsou zahrané přesvědčivě. Navíc dialogy, když pominu onu logiku, mají i přesah a dá se to označit za svého druhu psychologické drama. Dal bych tři hvězdičky, protože vzhledem k viděnému by si to zasloužilo spíš komediální odlehčení a párkrát mi z logických kotrmelců v chování protivníků zacukaly koutky úst, ale asi šokuju a rozhořčím většinu žánrových fanoušků, když prohlásím, že se mi nakonec Vlak do Yumy líbil víc než Sedm statečných, a těm jsem z úcty k legendě nadělil taky 4* - takže celkový dojem: 75 %.

Rozumím tomu bezbřehému nadšení filmových fanoušků a chápu, že je takřka povinností dát Americké noci 5*, když já ale povinnosti v lásce nemám a všemožně se jim vyhýbám. Ten film představuje hold světu filmového studia a všem nadšencům, kteří svůj život zasvětili kinematografii. Čiší z něj nekritické okouzlení filmovým pozlátkem a jde vlastně o jednostranně pozitivní výlet do světa před a za kamerou, kde i smrt jednoho ze členů štábu není tragédií, ale součástí života a práce a je podána s nadhledem. Já mám ale pocit, že natáčení filmu je především tvrdá práce a stres, ne jen nepřetržitý happening, a problémy zdaleka nespadají jen do komediální škatulky. Truffautův snímek má určitě řadu skvělých momentů, ale má i průměrné pasáže, a zdaleka jej nepovažuju za nejlepší v jeho kariéře. To jen námět, který jde na ruku filmovým fanouškům, ho katapultoval do takových výšin. Celkový dojem: 80 %.

Film stojí přesně na hranici mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami a i když jsem se nakonec rozhodl pro nižší hodnocení, ve své kategorii je to určitě nadprůměrný kousek. Je sice pravda, že i tady scénář chvílemi skřípe a celá ta historka má své nezanedbatelné logické díry, ale je to natočené s lehkostí a bezmála komediální nadsázkou, takže mě tenhle druh nelogičností neštve a velkoryse nad ním mávám rukou. Smrtící triky u mě nefungují jako thriller, ale jako kriminální komedie s řadou zajímavých nápadů, které si film vypůjčil z filmového studia. Celkový dojem: 65 %.

Jsou válečné filmy a jsou filmy, které si na válku jenom hrají. Potíž Murphyho války je v tom, že si na ni hraje značně nepřesvědčivě, je to zkrátka film plný podivných emocí, podivných rozhodnutí a podivných činů. Tahle vykonstruovaná historka stojí na výkonu dvou velkých hereckých es své doby, ale bohužel v momentech, kdy se mám o svého hrdinu bát nebo mu držet palce, jsem měl problémy s tím, abych v sobě zadržel smích. I ty 2* nejsou moc přesvědčivé. Jako dobrodružný film je to snesitelné, pokud vypnete mozek a neřešíte realitu. Celkový dojem: 35 %.

Když si na Ledovou sklizeň vzpomenu zpětně, je to vlastně typicky neonoirová kriminálka se skutečně typickým příběhem, typickými hrdiny a typickou atmosférou, navíc hvězdně obsazená, která má jeden jediný nedostatek, že u mě během sledování nefunguje a nevzbuzuje ty emoce, které by měla. Těch příčin je víc a nutno zdůranit, že se nejedná o žádný průšvih, který by u filmového fanouška vyvolával bouři nevole. Své diváky si jistě najde, ale pro žánrového fanouška je neoriginální a ten, kdo si chce o žánru udělat představu, by měl sáhnout po větší kvalitě. Je to typ filmu, kde víte, že tady měla přijít hláška, jenže ta vám nepřijde vtipná, a tady měla přijít vtipná situace, která opět neúčinkuje, jak by měla. Pokulhává kvalita dialogů a scénář neřeší některé motivy a situace, jiné zase vysvětluje až v samotném závěru. Celkový dojem: 45 %.

Snímek, který bude mít oprávněně dost protichůdná hodnocení - v tomhle případě záleží na tom, jak komu taková halucinogenní záležitost sedne. V mém případě to byla špatná volba a po nějaké době jsem o osud Nadine ztratil jakýkoli zájem. Film založený spíš na atmosféře a hře na tajemno než na příběhu. Řekněme, že jde o jakýsi pokus o Lynchův filmový styl s tím, že oproti Lynchovým vrcholným dílům mi tady schází filmařská virtuozita. Nenaštvalo mě to sice tak jako Hopkinsův Slipstream, ale taky mě to v žádném ohledu neuspokojilo. Předchozí tápání v oparu mysteriózna vysvětlí až poslední scéna filmu, a to už bylo pro mě příliš pozdě. Celkový dojem: 25 %.