gudaulin

Brooksův film hodnotím s odstupem několika let, ale ještě dnes si zřetelně vybavuji většinu scén a vybroušených dialogů. Drama o rozpadajících se rodinných vztazích a přetvářce, kterou je nutno hrát ve jménu tradičních konzervativních hodnot jižanského prostředí staví na vynikajícím herectví ústřední dvojice. Zvlášť pro Taylorovou šlo vedle snímku Kdo se bojí Wirginie Woolfové o její nejlepší výkon na filmovém plátně. Film nezapře své divadelní kořeny, ale Tennessee Williams patří k absolutní autorské špičce a tak jde ve skutečnosti o výhodu. Celkový dojem: 95 %.

Před deštěm není film v první řadě o válce, jako spíš o tom, jak psychicky poznamenává všechny zúčastněné včetně emigrantů žijících v relativním bezpečí. Trpí určitou nevyrovnaností a určitě není jedním z nejlepších evropských snímků 90. let, ale díky palčivému tématu války na Balkáně je to kousek, který stojí za vidění. Ze tří povídek se mi nejvíc líbila hned první, kde v roli albánské dívky Zamiry debutovala pohledná Labina Mitevská. Milostné vzplanutí dvou nábožensky a etnicky rozdělených teenagerů v kulisách pravoslavného kláštera a navíc v době, kdy napětí a nenávist houstne každým dnem, ne - li hodinou by stálo za samostatný film. Celkový dojem : 75 %.

Velmi střídmě natočený snímek, který se opírá o údernou sílu rekonstrukce skutečného brutálního zločinu. Černobílá kamera nezúčastněně snímá vyprávění pachatelů, režisér používá pouhé náznaky tam, kde by jiní využili nabízené možnosti a naturalisticky zobrazili násilí pro zvýšení atraktivity. Je to přesně ten druh filmu, který v divákovi ještě dlouho doznívá a nutí uvažovat na téma morálky, viny a trestu. Výborně obsazené a zahrané. Celkovýb dojem: 90 %.

Kurosawovým historickým filmům nemůžu přijít na chuť, i když odlehčená forma vyprávění leccos zachraňuje. Tak jako jiné režisérovy kousky, by i tento o dobrých 25 minut potřeboval prostříhat. Celkový dojem : 55 %.

Nemůžu si pomoct, ale sledovat Na křídlech vážky je totéž, jako jíst neokořeněný guláš. Tomu filmu zoufale schází atmosféra, chybí mu rafinovanost, něco, co se v divákovi uhnízdí a už ho nepustí. Přitom není vyloženě špatný, má slušně napsané dialogy a po herecké stránce jsem s filmovými hrdiny neměl žádný problém. Na tři hvězdičky to ale nevytáhnu, k tomu bych potřeboval silnější dojmy. Film kolem mě prolétl skutečně jak na křídlech vážky... Celkový dojem : 40 %.

Thriller jako Dexterův skalpel nebo jako čepel Zorrova kordu. Film, který je postavený na vynikajícím scénáři, vychází volně z osudů skutečného "hrdiny", kšeftaře mezinárodního formátu Viktora Buta, který začal působit v Angole a zbohatl zejména na zbrojních dodávkách pro západoafrické diktatury a kvazidemokracie. Není důležité, že filmový kšeftař,skvěle zahraný Nicolasem Cagem, se v mnoha detailech i zásadnějších věcech od svého vzoru liší (rodinné zázemí Buta bylo úplně odlišné a šlo o muže, který se vypracoval jako občan Sovětského svazu coby instruktor Sovětské armády působící u spřátelených režimů. Řada historek zobrazených ve filmu se ostatně nestala jemu, ale přesto mají naprosto konkrétní základ ve skutečných střetech pašeráků s Interpolem. Scénárista vlastně jen sebral řadu skutečných příběhů, obalil je omáčkou, doplnil řadou černých sarkastických hlášek a předal režisérovi, který natočil thriller založený ne na zobrazené akci, ale na atraktivitě tématu a napínavém životního příběhu jednoho dobrodruha. Už úvodní záběry připomínají Fincherův režijní rukopis, kdy divák sleduje "život" jedné kulky od jejího zrození v neurčité zbrojní fabrice, cestě za zákazníkem až do momentu, kdy skončí uprostřed čela jednoho žoldnéře. Film, který nedává divákovi nic zadarmo, i ve chvílích, kdy se divák směje, tak mu ze zobrazené situace zároveň zamrazí v zádech. Hlavní hrdina je obchodník, který vše podřizuje svému byznysu a je hrdý na to, že je ve své branži jedničkou, bez ohledu na krvavou stopu, kterou za sebou zanechává. Celkový dojem: 100 %.

Fenomén městských legend má velký tvůrčí potenciál a potenciálně početnou divácku obec. Jenže mám pocit, že to tvůrci vzali ze špatného konce a především tím kvazidokumentárním apendixem každou historku spolehlivě zabili. Kdyby si nehráli na nějaké vysvětlování a natočili cyklus příběhů ve stylu Velmi uvěřitelných příběhů, mohlo jít o výborný počin. Celkový dojem: 35 %.

Jsou filmy nadčasové a takové, na kterých v průběhu let zapracuje zub času. V druhé polovině 70. let poznamenaných normalizací a tabuizovanými tématy šlo o výrazný nadprůměr daný jednak spolehlivě fungujícím tématem kritiky "maloměšťáckých přežitků socialistického člověka", jednak dobře zvoleným hereckým obsazením. Ústřední čtveřice hašteřících se sousedů má určité kouzlo i v současnosi, stejně jako některé fórky a zlomyslnosti, kterými se manželské dvojice obšťastňují. I takový Luděk Sobota má jeden z mála hereckých partů, kde nepřehrává a jeho herectví je funkční. Jenže co naplat, z hlediska dnešních měřítek jde už o přežitou záležitost. Celkový dojem: 55 %.

Kdyby šlo o zahraniční produkci, nepřítomnost filmu na našich obrazovkách bych si vysvětlil problémy s vysílacímy právy . Absence českého filmu těchto kvalit v tv vysílání je mi tak trochu záhadou. Reprízuje se jen vyjímečně, i když jde o slušnou a nejen z dobového hlediska nadprůměrnou záležitost. Největším přínosem je pochopitelně kvalitní Čapkova literární předloha, ale silné obsazení a scénář nezatížený ideologickým balastem 50. let pochopitelně snímku taky hodně přidaly. Tři povídky, kde důležitou roli hraje ironie a černý humor. Celkový dojem: 75 %.

Vedle Vávrova Krakatitu patrně nejlepší filmová adaptace literárního odkazu Karla Čapka, která se ve díky zkušenému Martinu Fričovi stala nadčasovou výpovědí o lidském svědomí, odpovědnosti a vině. Má to takovou tu prvorepublikovou patinu a přitom umělecky hodnotný obsah, nevyznívá to lacině a rychlokvašeně jako převážná většina českých filmů vzniklých před znárodněním kinematografie. I v malých rolích se objevují velcí herci své doby. Komické i tragické příběhy, ze kterých je poznat Čapkův rukopis. 80 % celkového dojmu s ohledem na dobu vzniku.