Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Akční

Recenze (143)

plakát

Piknik na Hanging Rock (1975) 

Zpočátku mě to příliš nechytlo, ale od chvíle, kdy se dívky ztratily jsem byla naprosto pohlcená. Tajemno a společenská kritika. Krása a nádhera.

plakát

Tiché místo (2018) 

Uslyší tě. Uloví tě. Film o tom, jak klasická rodina snaží protlouct životem. Asi nejsem rodinný typ, ten film mě neskutečně nudil a vlastně mi bylo i jedno, že tam umírají děti. I když to mimino ve zvukotěsné bedničce, která vypadala jako rakvička mnou celkem hnulo.

plakát

Deep End (1970) 

S prvníma láskou a první prací přichází spousta frustrací. Milej film o milým klukovi, který se zakouká do pro mě strašně nesympatický holky. Bavila jsem, ale ten konec to...ehm...zabil.

plakát

Maléna (2000) 

Horký film o nenaplněné lásce - osobně nemám tu zkušenost, ale vlastně pochybuju, že někdo zažívá větší muka, než 13 letí kluci, kteří vroucně milují, ale nikdo si jich nevšímá. Vedle toho ten film byl velmi civilním vyprávěním o 2. světové válce. Maléna byla nádherná, tatínkovy záchvaty vzteku grandiózní a dost mě bavil jakýsi punc starého filmu - i když je to film z roku 2000, měla jsem pocit, že se dívám na film z 60. let.

plakát

Gilmorova děvčata: Rok v životě (2016) (seriál) 

Přijde mi smutný, když mě baví se koukat na seriál nikoliv díky hlavním hrdinkám, ale díky vedlejším postavám. Asi chápu, že Melissa McCarthy věnuje svůj čas zajímavějším projektům, a její Sookie tak měla jen jednu scénu, nicméně stejně jako Lane tam třeskutě chyběla. Bavili Michel, Paris, Jess a Kirk, a celkem příjemná mi přišla dějová linka Emily, která se někam posunula. Ale celkově tam na mě bylo málo vtipu, a přespříliš často podivně vykonstruovaného drama. Umanutá a sobecká Lorelai a ztracená a neúspěšná Rory byly pro mě dost nesympatické, nelogické, pitvořivé a neuvěřitelné. Těch šest hodin za to fakt nestálo.

plakát

Náš nový prezident (2018) 

Obludnost ruské propagandy, to jak je vytvářena a jak působí na lidi by bylo možný pochopit v 30 minutách. 77 minut je trápení.

plakát

Na vlastní nohy - Kletba nefritového draka (2018) (epizoda) 

Tibet mám ráda, legendy mám ráda, cestopisy mám ráda a Ondru Vetchýho mám taky ráda. Ale nemohla jsem si pomoci, tohle nějak nezafungovalo. Komentář mě spíš rozesmíval, než cokoliv jiného, najednou bylo v té přírodě i všude jinde moc dramíčka, a i když ty záběry byly krásný, nudila jsem se. Formát, který mi vyloženě nesedl, i když to vypadalo slibně.

plakát

E.A. Poe: Podivný experiment (2014) 

Radši bych viděla zfilmovanou povídku E. A. Poea, to by mohla být docela zábavná a roztomilá podívaná. Když se z toho vezme základní zápletka desetkrát se přetočí a pretwistuje a dodají se elektrošoky je z toho v pravdě podivný experiment. Budiž útěchou, že ten casting stál za to.

plakát

To (2017) 

Za mně dobrý, já se bála. Akorát lidi mi pak říkali, že ve filmu oproti knížce chybí scéna, kdy ta holka přefikne vsechny ty kluky, po tom, co se vymaní z tenat zlého klauna. To je trochu smutek, takže bez ztráty kytičky, ztráta hvězdičky.

plakát

Po strništi bos (2017) 

Dětství může být individuální dobrodružství na jehož zadním plánu se odehrávají složité a nejasné příběhy dospělých. Čas je něco neuchopeného, něco co se převaluje od zážitku k zážitku. A žádný klasický příběh tam ani není. To jo. Ale na plátně je to nuda k uzoufání. Mnohem víc by mě bavila linka toho rodinného dramatu, nebo linka venkovského odboje než Eda a jeho fantazie. A pak, nemám ráda ten pocit, když mi je v kině trapně a to se dělo na víc místech - nepovedené vtipy, nedotažené výkony dětských herců, Vetchého autistická pozice tatínka kutila podivína (a s tou Voříškovou jim to nějak nešlo dohromady, jako kdyby se tam ani nepotkali, s vědomím, jak je na tom jejich spojení něco nepatřičného), a celková pitvořivost všech postav. Povzdech nad dobou bez internetů visel ve vzduchu. Inu, nevím. Rozhodně bych nerada glorifikovala existenci a přístupnost porna, ale tak nějak doufám, že dnešní kluci díky tomu nemusí honit nad představou obnažený vlastní matky. Na konci mi bylo líto, že Svěrák senior se poněkud scenáristicky vyčerpal, a tak pro mě největší úlevou bylo zjištění, že scénář nepsal on, ale Jan.